The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (219)
Velmi nevyvážené, co se kvality jednotlivých dílů týče. Monotónní Klosův voiceover funguje jen místy - ač dokáže být cynický, ironický, až sarkastický, často jsou jeho nahlas vyřčené myšlenky spíše rušivým elementem. Celkový neosobní, minimalistický způsob narace se mi naopak docela zamlouvá. Přidává totiž na slušné, beznadějné atmosféře jednotlivých dílů a zároveň zvládá vykreslovat duševní prázdnotu hlavního charakteru přesvědčivě zahraným Švehlíkem juniorem. ()
Téměř! Hodně se mi líbí studený tón celého seriálu a vlastně i ty dlouhé, vleklé scény v soudní síni - je to jak Terapie, jen v jiné místnosti. Celý tenhle hezký koncept (hodně se mluví v práci, v soukromí soudce mlčí) je ale hrozně shozený těmi vnitřními pseudointelektuálními monology, kterými se tam - jak v Cirkuse Bukowsky - dostává ten machistický tón vševědoucího frajerského hrdiny. A to mi jde docela proti srsti. Radši se budu půlminutu dívat na smutného Švehlíka jak bloudí po nábřeží, než si poslechnout jednu povýšenou hlášku ve voiceoveru. ()
Po šesti epizodách: Teprve se ukáže, zda se naplní výjimečnost tohoto projektu slibovaná už v samotném názvu, totiž život, tedy příběh, který je ovšem obsažen v každém nesitcomovém seriálu, a ona proklamovaná nadstavba - doba, což slibuje nějaký hlubší poznatek o současnosti, reflexi Česka v první dekádě 21. století, kterou tvůrci zřejmě chtějí vytvořit jednak záměrným výběrem caus, které v jednotlivých dílech řeší soudce Klos, druhak extrahováním příběhu vyhořelého soudce, ztrácejícího se v osamělosti příslušníka generace singels... Po řemeslné stránce velmi vysoký nadstandard upomínající k projektům soukromých zahraničních televizních stanic (podobnost s Terapií opravdu nelze přehlédnout) a jestliže se ,,svaté" režisérské trojici spolu se scénáristou Zdeňkem Zapletalem povede naplnit vzedmutá očekávání, půjde o seriálovou událost roku... Po třinácté závěrečné epizodě: Tak se mi to nespojilo, vlivem prazvláštního otevřeného konce a podivného utopení v banálnosti celý tak nadějný seriál zůstal jen třinácti epizodními soudničkami bez nadstavby čehokoliv zásadnějšího...podvědomě jsem očekával, že se mi těch 13 soudniček spojí v plastický obraz soudobé reality, dostane se mi nějakého zásadnějšího kritického sdělení a namísto toho hlavní hrdina jen těká uvízlý ve své partnerské nerozhodnosti...zjevně se tu tvůrci narychlo připravují na další řadu... ()
Přesně jak jsem čekal, co jiného než literárně strnulou (nebo spíš sterilní?) pózu by mohl zplodit kdysispisovatel Zdeněk Zapletal? O tom, že scenáristické talenty máme svědčí seriál Hořící keř a není divu, že vznikl ve stáji HBO, nikoli ČT. Bohužel Robert Sedláček má rovněž sklony k literárnosti a potřeboval by jako sparingpartnera někoho s filmovým viděním. Jeho spolupráce se Zapletalem patří jednoznačně k tomu nejhoršímu. ()
Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 % ()
Galerie (666)
Zajímavosti (43)
- Soudní proces projednávaný v tomto díle obsahuje stejné nebo podobné reálie soudního procesu Heleny Vondráčkové. (sator)
- Když Lenka Vlasáková vysvobodí svého partnera, při eskortě a následné policejní honičce hraje písnička s názvem „Kdo ví jestli“ od skupiny Kabát. (Kovaja)
- V prvním díle soud nesprávně označuje účastníky, v tomto nesporném řízení nejde o žalobce a žalovanou. Kontroverzní je i předběžné opatření soudu, kdy bez jakéhokoliv výslechu a souhlasu babičky by dítě svěřil do její péče, v praxi nereálné. (DonQ)
Reklama