The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele mcleod k tomuto seriálu (2)
Život a doba soudce A. K. (2014)
Propracovaný, chytrý, trochu kafkovský a výborně natočený seriál s povedeným scénářem a se špetkou pěkného humoru představující mnohdy absurdní případy jednoho soudce v osobní i profesní krizi u soudu první instance a jeho reakce na projednávání případů a jejich rozhodování. To tvoří většinu celého seriálu a tu nejzajímavější část, nikoli však dramatické jádro točící se kolem několika životních problémů jinak profesionálního soudce. Na seriálu mi vadí asi jen jediná věc... ta strašná depresivnost s jakou je představena současná česká společnost. ()
Konec hry (2017) (S02E13)
Přestože mi první série připadala propracovanější a vyrovnanější, druhá série mě až na pár výjimek nadchla také. A to i díky poslednímu dílu. Celou dobu, co jsem sledoval druhou sérii, jsem měl pocit určité nudy nad tím, jak je české soudnictví představováno zcela neomylně (kromě jednoho případu, kdy viník nebyl odsouzen), a přál si, aby aspoň v jednom díle došlo k justičnímu omylu (třeba i zmírněnému komentářem soudce o podání odvolání). Jak je vidět, nebyl jsem sám, kdo měl takový nepatřičný dojem... zkrátka Robert Sedláček mě opět dokázal příjemně překvapit, když mé nadějeplné očekávání v drsném závěru ještě překonal. ()