The Life and Time of Judge A.K.
Série(2) / Epizody(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (218)
Nepohybuji se v prostředí soudu, ale jedno je jasné i mně jako laikovi. Soudce A.K. by rozhodně nesoudil případ, kde zástupcem strany žalované nebo žalující by byla jeho matka. Strana, která by prohrála, by totiž vznesla námitku podjatosti a měla by pravdu. Tudíž by to soudil někdo jiný:-)). Jenže...., právě na téhle konstrukci stojí, kromě soudních příběhů, hlavní páteř seriálu - rozkol mezi matkou a synem. Čili na vodě a na volné fantazii scénáristy. Ony vůbec ty dějové linky, netýkající se případů, jsou takové pofidérní a je toho moc. Soudce, který se nemůže vzpamatovat z rozpadlého vztahu, ale zároveň líčí na vlastní psycholožku, co si tak asi o tom mohu myslet? Že scénárista chtěl být světový, zajímavý a in, ale bohužel zůstal na povrchu a namísto, aby si vybral jednu dějovou linku a pořádně ji rozpracoval, chytá se všech stébel jako tonoucí a pak se diví, že mu v ruce zůstalo zase jenom to stéblo, čili nic. Samotné příběhy mi přijdou zajímavé a asi bych přivítala, kdyby se seriál namísto zběsilého létání ať už v letadle nebo v soukromém životě A.K., držel spíš jich. Naštěstí nejsem z branže, takže jejich realitu (tedy hlavně závěrečný rozsudek) nejsem schopná posoudit. Mám však silné podezření, že pokud autor nedokázal rozpoznat podjatost, nebude to ani na tomto poli tak úplně košer. ()
Tak tohle nebude nic pro "maskulinní naivy" přesvědčené o tom, že máte-li osobní problémy a morální dilemata, nemůžete být soudce, a zároveň pokud problémy hlavní postavy nejsou dostatečně společensky významné (nebo co je vaše podmínka "tragičnosti"?), můžete o ní natočit leda tak komedii. Nelogičnost uvedeného ukazuje na to, že "maskulinní cynismus" Mattym zmíněný a v dalších komentářích patrný je spíše nepřiznaným postojem některých komentujících. ___ Švehlíkovi role sedí, rozhodně víc, než třeba nimravě plochá (a ano, tady už i mě iritující) variace na podobné téma v Ocasu ještěrky. ___ Pěkné, ale naivní sekretářky neexistují! A pokud už se objeví v TV, musí jít o propracovanou, netuctovou figuru s dobrým filmovým vkusem. Minimálně požadujeme její oblíbený film "Titanik" vyměnit za "Vykoupení z věznice Shawshank". ()
Podobně jako tvůrci Cirkusu Bukowsky, ani autoři Života a doby soudce A. K. neodhadli hranici, za kterou maskulinní cynismus (jimž zde hrdina maskuje neznámo co) začíná působit strojeně, až směšně. Nemám problém akceptovat kvalitní dialogy (aneb Na počátku i na konci bylo slovo a mezi tím spousta dalších slov) jako náhražku vyšších produkčních hodnot (malou výpravnost mají zřejmě zachraňovat nadbytečné letecké scény, které zde působí jako švejkovská odpověď na americkou kinematografii atrakcí). Jenomže Zapletal zaměňuje kvalitu s předstíranou důležitostí. Drsnost staré detektivní školy, patrná v knižním voice-overu, však vůbec nesedí k tématu. Seriál by naopak potřeboval větší lehkost. Životní krize mladého soudce je vsazena do rámce takřka biblické tragédie (oko za oko, zub za zub). Nadhodnocené vnímání dění, které skutečnou hloubku a tragičnost postrádá, by mohla ospravedlnit vypravěčská perspektiva sebestředného protagonisty. Seriál nicméně ohýbání faktů tak, aby zapadaly do Klosovy sebeprojekce, nepřiznává a nereflektuje a veledůležitě se „tváří“ i tehdy, nepromlouvá-li k nám přímo hlavní hrdina. Tuctovost figury pěkné, ale naivní sekretářky (Tereza), která se domnívá, že Kate Winslet hrála v Deníku Bridget Jonesové (nebo si to myslí pan scenárista?) pak tak jako tak s Klosovým úhlem pohledu nijak nesouvisí a jde pouze o další projev ledabylosti českých tvůrců při psaní ženských postav, které mívají blíže k „ženským“ než k ženám. I kdyby se seriál chtěl od tuzemské televizní produkce odlišit pomalým tempem a zadumaným tónem, nedokáže tyto kvality obhájit dramaturgicky. Dlouhé scény ze soudní síně jsou umrtvující, jednotlivé roviny (soudní, rodinná, „cvokařská“) spolu možná i kvůli třem různým režisérům moc nekomunikují a nebýt nucené podzápletky s vyděračem, úplně chybí důvod, proč ve sledování něčeho námětem i postavami tak obehraného pokračovat. Jistý potenciál téhle nezáživné, křečovité a pseudo-důležité sondy do života takového obyčejného českého chcípáka vidím zatím akorát v naznačeném zájmu reagovat na aktuální kauzy (odposlechy, autorská práva). ___ Kdyby šlo o audioknihu, rád si ji poslechnu. Jako audiovizuální počin Život a doba vinou potřeby verbalizovat každičkou myšlenku (jako špatný vtip působí hrdinův voice-over během psychoterapie) selhává. Kvalita scénáře totiž neodpovídá sázce na statický „sit-and-deliver“ formát. Obyčejnost protagonistova života a zemitá poloha kámošských dialogů („Jsem ti dones lahváč, vole“) nejde dohromady s těžkopádným knižním komentářem. Ten by možná zapadnul do poválečného filmu noir nebo do testosteronové osmdesátkové akce, ale vysokoškolákovi z 21. století a z dobré rodiny květnaté chlapácké výrazy nevěřím. Z voice overu se přitom nedozvídáme informace, které by byly podstatné, případně informace, které bychom neodtušili z viděného. Užití poněkud vyčpělého vypravěčského nástroje tak vnímám hlavně jako alibistický způsob, jak do scénáře vpravit přímočarý komentář české malosti. Nevěřím, že by to nešlo udělat obratněji. Rozšířený a přepracovaný komentář zde. 60% () (méně) (více)
Pilot působil trochu jako režijní skládanka. Amputované scény, které se sebou moc nekomunikují, hodně kostrbaté tři roviny zalátaná neekonomickým a místy do otupení didaktizujícím voiceoverem. Druhý díl nicméně působil dojmem, že si to trochu sedá, Švehlík by mohl být víc než jen podmračený chcípák potácející se životem a občansko-právní rovina by skutečně mohla začít cosi vypovídat o době... ()
Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. ()
Galerie (666)
Zajímavosti (42)
- Gabriela Míčová hraje v tomto díle matku obžalovaného Skoupého (Viktor Zavadil). Tím v seriálu „vstala z mrtvých“ – v 1. epizodě 1. série Osamělost (2014) ztvárnila ženu, která rozsudek soudce Klose psychicky neunesla a spáchala sebevraždu, což si Klos (David Švehlík) v dalších epizodách opakovaně kladl za vinu. (melica)
- Příběh nese reálie deset let trvajícího soudu o vlastnické právo loutek Spejbla a Hurvínka a ochranné známky na loutky. (sator)
- Přestože se děj seriálu odehrává v roce 2014, je zde citován zákon o rodině, který od 1. 1. 2014 již neplatí. 1. 1. 2014 vyšel v platnost nový občanský zákoník upravující rodinné právo. (misuleee)
Reklama