Navarro

Dobrý, léty prověřený seriál, v němž se snoubí drsná kriminálka s poněkud naivním zobrazením policejní práce. Za ta dlouhá léta, po která jsme mohli sledovat případy řešené na jednom pařížském komisařstvím jsem si Navarra a řadu jeho kolegů docela oblíbil. Postupně se ale pro mne stala nejoblíbenější postavou Navarrova dcera Jolanda, kterou po více než patnáct let s úspěchem hrála Emmanuelle Boidronová, jíž bylo radost sledovat, jak se z odvážné školačky přes léta dospívání proměňuje v sebevědomou právničku. Každá epizoda končila - sice stereotypně, ale roztomile - rodinnou pohodou a polibkem seriálového otce a dcery. V té chvíli bych s Rogerem Haninem bez váhání měnil :-) . (09.07.2007)

S timhle ať dou francouzi do prdele je to sice lepší než němci (ale to je všechno) jenže narozdíl od němců tohle trvá hodinu a půl. FUUUUUJ!!!!!!!!!! (24.08.2005)

Mírně slabší než populární série s komisařem Moulinem, stále jde ale o lehký seriálový nadprůměr v oblasti kriminálních příběhů. Na partičce policistů kolem jejich šéfa Navarra je popsána týmová práce policistů na pařížském předměstí. Jejich šéf už je v letech, a tak dává přednost méně akčnímu způsobu vyšetřování. Díky tomu, že je otcem dívky, která v průběhu seriálu vyrůstá z dětských střevíčků, má seriál i rodinný rozměr. Celkový dojem: 60 %. (04.01.2010)

Velkou předností podstatné části francouzských detektivních seriálů je vedle jejich tradiční formální vytříbenosti a vyvážené filmové řeči od času prvních epizod KOMISAŘE MOULINA snaha o sledování jednotlivých případů v celospolečenském kontextu a o maximální přiblížení scénáře všednímu dni francouzské policie - lhostejno, zda soudní nebo prefektní (departemenní). Hlavní hrdinové přestávají být muži bez bázně, hany a soukromí a zpravidla stojí a padají s kvalitou hlavního představitele. Roger Hanin patří mezi nejlepší. Je neuvěřitelné, že tento mladistvý osmdesátník seriál začal natáčet v penzijním věku (bylo to po jeho šedesátce). Aniž by byla zkreslována pravda o skutečném stavu francouzské společnosti (zvlášť zajímavé jsou obrazy z pařížských předměstských sídlišť osídlených přistěhovalci vesměs z frankofonní části světa), sledujeme boj ušlechtilého mušketýra našich dnů i jeho jímavý vztah k sympatické dceři, která postupně zraje do odhodlané advokátky, jež se svým směřováním od svého ušlechtile autoritativního otce zas tak moc neliší. Stejně blízký je českému cítění komisařův vztah k nadřízeným, které samozřejmě respektuje, ale se vzpřímenou páteří a nezpochybnitelnou osobnostní integritou. Mezci si svého šéfa náležitě považují: jak by ne, když jsou prokresleni každý do svébytného psychického i osobnostního typu. Závěrečné scény z komisařova bytu vysoko nad večerními světly rozkvetlým "spanilým městem" (la belle ville) vhánějí těm, kteří se nestydí za své srdce, slzy do očí. Být lidským lze i v činnostech, které povahou svého zaměření přímo svádějí k drsnostem a zhrubnutí charakteru není tak málo. Ušlechtilé poselství tohoto seriálu naznačuje, že jsou možné i jiné, humanismu a člověčenství bližší postupy. Nejen v policejní práci. (15.02.2008)

V přehršli německých a rakouských krimi seriálů, kterými nás zasobují naše komerční televize je tento francouzský seriál příjemným zpestřením TV nabídky. (31.07.2003)