Domek z karet

Spacey tady exceluje a jako senátor Underwood má všechny na háku, jenže jednak mu chybí silný protivník, protivníci a hlavně, seriál celkově trpí absencí zajímavých postav, vše je docela dost předvídatelné a co hůře Frank Underwood mě sice vtáhnul do své mocenské hry a jeho charakter je fakt super (ať hlášky, úvahy, nebo jednání), jenže, tak nějak pár dílů před koncem první sezóny to pro mě ztratilo napětí, bylo mi úplně jedno, co se dále stane! A to jsme teprve v první sérii, absence nosné linie a většího formování příběhu se prostě časem projeví, bez ohledu na charisma hlavního představitele a bandy jeho dočasných protivníků, pomocníků. Je mi líto, ale promrhaný potenciál, další šanci to už nedostane... Mírný update, druhá série byla celkově určitě zajímavější, trochu prolomila ledy ve vývoji postav, ovšem v žádném případě, to nemá na třetí sérii, která je skutečně povedená a zvyšuje skokově sázky. Konečně sálalo z obrazovky nefalšované napětí, žádná linie příběhu nebyla zbytečná naopak velmi zajímavá a docela jsem zvědav, zda Frank Underwood bude pokračovat... (04.08.2013)

Francis J. Underwood je zřejmě nesložitější, nejcílevědomější, nejzajímavější a nejšťavnatější seriálovou postavou několika posledních let. Nesází na laciné zvraty, pěkně pozvolna si chystá půdu, aby mohl mrazivě zaskočit. Manipulátor par excellence si nejprve brousí zuby na post ministra zahraničí, jakmile má však prezident jiný názor, rozpoutá tenhle vlivný kongresman promyšlenou cestu pomsty, která má ty nejvyšší cíle. Scenáristicky je to vypiplané, herecky je to bezkonkurenční a celkově je to samozřejmě politická pohádka, ale přesto... Ať je za kamerou David Fincher nebo třeba zrovna tak ostřílený Joel Schumacher, je to neselhávající podívaná. Tuhle nebezpečnou politickou hru dokonale ovládá dravý Kevin Spacey, který se po letech (pro mě nepochopitelného plahočení – buď si on nevybíral silné látky, nebo mu je jednoduše nikdo nenabízel) znovu ukazuje v silném světle. Místy mi připomíná jednoho doktora mé dcery: kouká do grafu, hraje si s propiskou, do počítače ťuká lékařskou zprávu a ještě u toho vypráví vtipy. Naopak Robin Wright mi jako jeho opora překvapivě tak úplně nesedla. Ale uvidím dál, jsem oproti jiným divákům teprve na počátku druhé série. Takové hutné dialogové scény tady dlouho nebyly, podle ohlasů je mi jasné, že pokračují i v dalších dílech, protože vedlejší linie zůstaly lákavě otevřené. Po čase: Pokud bych dal první výtečné sérii 90%, druhé 80% a třetí (za mě jednoznačný krok mimo) 60%, musím jít s hodnocením dolů!! Naštěstí čtvrtá série to zase vyhnala hodně nahoru (80%), zatím u poslední páté série už chtě nechtě vyčerpáváme témata a situace (70%). (28.07.2015)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Peníze. Moc. Moc a peníze. A politika je prostředek k tomu jak JI a JE získat. Fincher jako vždy přesný, Spacey si svou roli zase jednou pořádně vychutná. Zatím to vidím hodně optimisticky. PRVNÍ SÉRIE: Naivně jsem si myslel, že to bude uzavřenější, ale to bych asi chtěl trochu moc. Fincher stanovil tón, Schumacher ladně posouvá, ale všichni režií zainteresovaní lidé odvádí výbornou práci. V tomhle krásném až ukázkovém náhledu na hru vysoké politiky. Spaceymu fandíte, Kate Mara se konečně projevuje v roli malé karieristické mrchy. To co mi tu oproti BOSSOVI schází je naléhavost a větší sympatizování s postavami, jako by tahle vysoká politika byla už moc dokonalá a tak nějak vyčištěná. To není vysloveně špatně, jen tím chci vysvětlit proč mám prostě ten druhý seriál (i když je určitě levnější a méně nabubřelý) radši. Taky to neznamená, že se s Frankem Underwoodem příští sezónu neuvidíme. Právě naopak, už se těším až mi zase poklepe na rameno a bude mě provádět tím prohnilým domem, kterému celý svět říká Bílý. DRUHÁ SÉRIE: Mnohem ucelenější hra než minulá, pomalu dávkovaná sezóna. Frank jde ale do finále a větší plátno je pro jeho mistrovské dílo třeba. Drobnosti podrývající jeho mistrovství trochu vadí, ale poslední díl uklidňuje. Amerika je ve správných rukách. Dobré věci se dějí, dobrým lidem. TŘETÍ SÉRIE: Politikaření zašlapává vztahová linie. Právě dynamika prvního páru a hlavně Claire v dokonalém podání Robin Wright táhne letošní kampaň vpřed. Zahraniční politika má díky rusákům grády a spolu se spisovatelskými sondami do manželství Underwoodových překonáváí všechna očekávání. Konec je brutálně otevřený (recenze zde: http://studuj.infoveda.cz/2015/03/recenze-house-of-cards-3-serie/). ČTVRTÁ SÉRIE si půjčuje z historických událostí a rozhodnutí spojených států opravdu to nejlepší. Frank a Claire to nemají snadné, ale ve chvílích kdy jsou po pás v tekutém písku vytáhnou z rukávu eso. Finále je brilantní, i když jsem si jistý, že spousta breptalů bude mluvit o přílišném odklonu od reality, ale stačí se podívat do ne tak dávné historie. Barack přestává být fanouškem... Donald se jím stává. (04.02.2013)

To co Aaron Sorkin v The Newsroom odstartoval, tady dotahuje jeho kámo David Fincher do drsného konce. A Kevin Spacey ve vrcholné formě! Jo, když dojde na pro něj hodně moc osobní téma, to nezná bratra. 1. série - 100% 2. série nabízí ještě více politických sviňáren, drsných manipulací a hajzlíků na scéně. Politika je svinstvo a famózní Kevin Spacey si toho parchanta, kterému prostě musíte i přes všechny jeho nemorální činy fandit, užívá díl od dílu víc a víc. Nemůžu se dočkat další řady. 2. série - 100% Třetí série se nutně musela ubírat jinou cestou. Frank je na vrcholu a tak se do popředí namísto intrik derou zejména vztahy, především pak zvláštní partnerství Franka a Claire. Kvůli tomu se najde spousta diváků, kterým se takhla řada zamlouvat nebude, protože intriky a boj o moc jsou samozřejmě divácky atraktivnější než pečlivě vykreslená psychologie postav. S tím se holt nedá nic dělat, konzumenti si žádají své a to tentokrát nedostanou v takové míře, na jakou si zvykli. Já osobně jsem ale velmi spokojená, zejména postava spisovatele vnesla do příběhu svěží vítr a i přes pomalejší rozjezd mi třetí řada opět vzala dech. 3. série - 90% Čtvrtá série se rozjížděla pomaleji, ale postupně gradovala až do neskutečného finále, které dozajista odstartovalo další kapitolu tohohle seriálového skvostu. Líbí se mi, že je tahle řada opět jiná, postavy procházejí zajímavým vývojem a politické intriky tomu jako obvykle dodávají pořádnou šťávu. Při sledování většiny dílů jsem si jen přála, aby House of Cards nikdy neskončil, protože tvůrci rozehrávají jednu zajímavou partii za druhou. 4. série - 90% Pátá řada bude podle mě pro diváky asi nejobtížněji stravitelná, zvlášť pokud se příliš neorientují v americké politice a legislativě. Ale její síla tkví právě v tom, jak si tvůrci pěkně pohrávají se všemi možnostmi, jak co obejít, aby se Underwoodovi mohli udržet u moci. O zvraty opět není nouze a přestože mi zabili jednu z mých nejoblíbenějších postav, nelze téhle mrazivé řadě vůbec nic vytknout. 5. série - 100% (26.02.2013)