Život a doba soudce A. K.

Podobně jako tvůrci Cirkusu Bukowsky, ani autoři Života a doby soudce A. K. neodhadli hranici, za kterou maskulinní cynismus (jimž zde hrdina maskuje neznámo co) začíná působit strojeně, až směšně. Nemám problém akceptovat kvalitní dialogy (aneb Na počátku i na konci bylo slovo a mezi tím spousta dalších slov) jako náhražku vyšších produkčních hodnot (malou výpravnost mají zřejmě zachraňovat nadbytečné letecké scény, které zde působí jako švejkovská odpověď na americkou kinematografii atrakcí). Jenomže Zapletal zaměňuje kvalitu s předstíranou důležitostí. Drsnost staré detektivní školy, patrná v knižním voice-overu, však vůbec nesedí k tématu. Seriál by naopak potřeboval větší lehkost. Životní krize mladého soudce je vsazena do rámce takřka biblické tragédie (oko za oko, zub za zub). Nadhodnocené vnímání dění, které skutečnou hloubku a tragičnost postrádá, by mohla ospravedlnit vypravěčská perspektiva sebestředného protagonisty. Seriál nicméně ohýbání faktů tak, aby zapadaly do Klosovy sebeprojekce, nepřiznává a nereflektuje a veledůležitě se „tváří“ i tehdy, nepromlouvá-li k nám přímo hlavní hrdina. Tuctovost figury pěkné, ale naivní sekretářky (Tereza), která se domnívá, že Kate Winslet hrála v Deníku Bridget Jonesové (nebo si to myslí pan scenárista?) pak tak jako tak s Klosovým úhlem pohledu nijak nesouvisí a jde pouze o další projev ledabylosti českých tvůrců při psaní ženských postav, které mívají blíže k „ženským“ než k ženám. I kdyby se seriál chtěl od tuzemské televizní produkce odlišit pomalým tempem a zadumaným tónem, nedokáže tyto kvality obhájit dramaturgicky. Dlouhé scény ze soudní síně jsou umrtvující, jednotlivé roviny (soudní, rodinná, „cvokařská“) spolu možná i kvůli třem různým režisérům moc nekomunikují a nebýt nucené podzápletky s vyděračem, úplně chybí důvod, proč ve sledování něčeho námětem i postavami tak obehraného pokračovat. Jistý potenciál téhle nezáživné, křečovité a pseudo-důležité sondy do života takového obyčejného českého chcípáka vidím zatím akorát v naznačeném zájmu reagovat na aktuální kauzy (odposlechy, autorská práva). ___ Kdyby šlo o audioknihu, rád si ji poslechnu. Jako audiovizuální počin Život a doba vinou potřeby verbalizovat každičkou myšlenku (jako špatný vtip působí hrdinův voice-over během psychoterapie) selhává. Kvalita scénáře totiž neodpovídá sázce na statický „sit-and-deliver“ formát. Obyčejnost protagonistova života a zemitá poloha kámošských dialogů („Jsem ti dones lahváč, vole“) nejde dohromady s těžkopádným knižním komentářem. Ten by možná zapadnul do poválečného filmu noir nebo do testosteronové osmdesátkové akce, ale vysokoškolákovi z 21. století a z dobré rodiny květnaté chlapácké výrazy nevěřím. Z voice overu se přitom nedozvídáme informace, které by byly podstatné, případně informace, které bychom neodtušili z viděného. Užití poněkud vyčpělého vypravěčského nástroje tak vnímám hlavně jako alibistický způsob, jak do scénáře vpravit přímočarý komentář české malosti. Nevěřím, že by to nešlo udělat obratněji. Rozšířený a přepracovaný komentář zde. 60% (02.09.2014) (méně) (více)

Pro mě už od prvních minut víc než milý překvapení. Ten seriál je pojatej zajímavě a Švehlíkovi ta role očividně sedla. Dobře vybraný jsou i jeho rodiče, Bartoška s Kolářovou, díky kterejm je ta chladná a až neosobní domácí atmosféra skoro hmatatelná. Baví mě poslouchat Adamovy komentáře u jednání a soudů, baví mě sledovat ty jeho věčný dilemata a nejrůznější otázky, který si sám sobě (resp. i divákovi) klade... Baví mě nad tim přemejšlet a baví mě ten racionálně-skeptickej přístup, kterej ke všemu má; baví mě ten náhled, ze kterýho to všechno komentuje a jak nad věcma přemejšlí. A zajímá mě i ten jeho život mimo soudní síň. Adam je mi blízkej i lidsky - vše zpochybňující, nevyhraněnej, neustále rozvažující, vnímající sílu a význam slov, vět a jazyka, jdoucí k jádru sdělení navzdory většině mluvící do větru, používající prázdný fráze, plýtvající silnejma slovama... Takhle bych tomu dal klidně 4*, protože ten seriál je mi fakt téměř všim sympatickej a jsem rád, že ČT něco takovýho vůbec točí, ale mám k tomu jednu zásadní výhradu, kterou tomu prostě nemůžu odpustit. Pokud totiž někdo chce točit seriál z velký části z právnickýho prostředí, měl by si podle mě dát záležet (a to neni zas takovej problém) na tom, aby to bylo věrohodný a odpovídající realitě, a pokud už se teda bohužel rozhodne, že se nějakejma objektivníma skutečnostma svazovat nenechá, tak by si měl dát kurva pozor na to, aby aspoň netočil úplný blbosti, který kopnou do očí každýho soudnýho člověka i bez právnickýho vzdělání - jako třeba mě. Kdyby ty chyby byly v zásadě nevýznamný, třeba diskutabilní, ale hlavně moc nerozpitvávaný a takový, který se daj snadno přejít, tak bych to ještě skousnul; pokud se na tom ale děj seriálu otáčí a je to v podstatě leitmotiv celý série, tak už s tim mám problém. Jinak ale musim vyzdvihnout dobrou hudbu a taky tu jeho psycho asistentku/zapisovatelku Terezu - fakt zajímavá postava, o který jsem celou dobu nevěděl, co si o ní myslet. Ten (ne)konec na mě působil trochu rozpačitě, jinak je to ale (navzdory těm faktickejm failům) seriál velice dobrej a těšim se na druhou sérii. ______ edit - 2. série: Druhá série na to naštěstí jde úplně jinak, takže nekonečný omílání téhož se naštěstí nekoná. Styl a koncept ale samozřejmě zůstává - to, v čem byla silná jednička, zůstává silná i dvojka, i když musim říct, že pro mě "královská disciplína" trestního práva vlastně ve výsledku nijak zajímavější než ta občansko-právni neni (čimž nechci hanět dvojku, ale vlastně vyzdvihnout jedničku, kde byli děj schopný držet na papírově mnohem míň zajímavejch případech). Dramatická linie kolem Daniela (Adamova kamaráda Igora) mě nakonec i celkem bavila, ale mnohem víc to na mě působilo jako nutnej tmel v jinak nesourodym systému "co díl, to případ" - a vlastně víc než nějaká přehnaná starost o Igorův osud (protože, co si budem povídat, vlastně si za to zaprvý moh sám, zadruhý z toho moh vycouvat i pozdějc, i když by už musel obětovat kariéru /ale to se mu nakonec stejně nevyhlo/, a zatřetí je to taky tak trochu kretén, žejo) mi přišlo nejzajímavější to, jak zprvu nenápadně a ve výsledku brutálně do toho z ničeho nic spadnul - a jak dřív, než se vůbec stačil rozkoukat, byl až po kolena v průseru. Stejně jako Signore mám ale rozporuplnej pocit z linie divnosousedů (co to teda mělo znamenat furt s tou helmou, třeba?!) a z nedořešený linie kolem Laury. Za mě je ale celkově druhá série za silný 3* nebo slabší 4* - pro mě to zůstává víc než zajímavym a pozoruhodnym seriálem, za kterej jsem rád, že existuje, ten tah je ale možná slabší než v první sérii (i když se to už aspoň narozdíl od s01 vyhejbá velkejm botám), a další věc je, že s velkym množstvim případů nutně přichází velká variabilita uvěřitelnosti jak epizodních herců, tak zábavnosti dílů jako takovejch. Líbil se mi třeba díl s rasismem (ukázanym ne jen na jedný, ale na obou stranách - s tim navíc, že spuštěčem kauzy nakonec ten cikán, pokud jsem se díval správně, vůbec bejt nemusel) nebo díl s údajnym znásilněnim, obrovsky mě bavili Patláci (včetně toho naprosto dokonalýho výrazu bavícího se soudce Klose), naopak takovej rozpačitej jsem byl z dílu s guru Járou a těma jeho ženskejma, který tam na mě působily jako ty dvě pindy z těch youtube virálvideí o druhym příchodu Krista do Kačenky, a obecně mě znechutil ten institut soudního senátu, o kterym jsem si jako právní laik naivně myslel, že my nic takovýho nemáme, že je to společně třeba s trestem smrti "výsadou" buranštějšího anglosaskýho práva - totiž ten institut, ve kterym dva joudové-důchodci bez jakýhokoli nároku na vzdělání nebo jinou způsobilost maj stejný hlasovací právo jako soudce: To jako fakt? Naprosto nadšenej jsem ale z Plesla(!), dobrá byla i dcerka (Byrtusová) a krásně děsivá je státní zástupkyně Koldová (Mikulková). A skvělej je samozřejme předevšim Švehlík. ______ WTF moments: Dát do seriálu o soudci soudní spor, kdy proti sobě stojí soudce jako syn a obhájkyně jedný ze stran jako jeho matka, to je něco tak strašně hloupýho, až se mi nechce věřit, že to evidentně jinak docela schopný tvůrci do toho seriálu jednoduše prorvou. Buď je to to totální diletantství, nebo neskutečnym způsobem podceňujou diváky a předpokládaj, "že si toho přece nikdo nevšimne" (což je mimochodme podobnej přístup, jako měl při točení svejch filmů třeba Ed Wood). Oboje je trestuhodný a proto dávám o hvězdičku míň. To ten příbuzenskej vztah soudce a obhajoby nikoho z tvůrců jako neslučitelnej netrknul? A ještě se tam bezostyšně hned po konci soudního jednání za přítomnosti všech dalších začnou bavit o nějakejch soukromejch věcech? To je jasný i mně jako naprostýmu laikovi bez právního vzdělání, že takhle to určitě bejt nemůže. První zmínka o podjatosti přijde až někdy v půlce toho dílu a jen tak mezi řečí, jako by se nechumelilo. Právník nejsem, takže nevim, jak přesně se k podjatosti u soudu přistupuje, ale tohle působí prostě jenom blbě, vyargumentovaný to nemaj ani v tom seriálu - v podstatě nikdy se to tam pořádně nerozvádí, a když si to tvůrci v poslednim dílu použijou jako velký eso a munici proti Adamovi, jako kdyby to byla kdovíjaká novinka, která do tý doby nikoho nemohla napadnout, a kterou je potřeba pokoutně předávat investigativní novinářce, tak tim tadyten amatérismus dosrali úplně. Úsměvná poznámka byla i pozdějc u vyšetřování kauzy Houdkový - starej Klos, manžel vyšetřovaný starý Klosový a ústavní soudce, prej nechce, aby její kauza skončila u něj na stole... Jako fakt? Takže pánové tvůrci tadytu botu přenášej dokonce na level nejvyšší, kdy předpokládaj, že by snad v demokraticky zřízenym státě bylo možný, aby ústavní soudce řešil případy jeho rodinnejch příslušníků. Ale překvapily mě i jiný, už o poznání drobnější divnosti - tak třeba policajt, kterej si se služebnim odznakem a bouchačkou vede svoje vlastní projekty (pátrání po anonymech neoficiální cestou), dál třeba podivná klička ve scénáři, kdy tenhle stejnej policajt (Igor/Marek Daniel) Adama nejdřív furt přemlouvá, ať ty výhružky nahlásí, ale pak navzdory tomu nepochopitelně a nelogicky bagatelizuje jeho příhodu s deníkem a malůvkou šibenice. V předposledním díle zase zlehčuje divný Terezino chování (byla na letišti, pak to popřela, měla přístup k jeho deníku...) - ale pan policajt, pan vyšetřovatel, kterej předtim z Adama dělal debila, že to furt nenahlásil a že jde o krk, z něho najednou dělá hysterku, že už má sprej slušnou obsesi. Některý věci mi nesedly ani u Adama - normální čověk si cizí lidi do bytu prostě nepouští, už vůbec ne podruhý a to ještě toho samýho psychouše, kterej mu vyhrožuje. A už vůbec to nedělá soudce, kterej by na tyhle věci měl bejt tim spíš opatrnej. A naposled třeba v poslednim díle zapisovatelka Tereza, která, když Adamovi hrabe o přestávce v jednání do deníku, tak celkem bezostyšně neřeší, jestli někdo přijde a třeba jí uvidí nebo něco podobnýho. / Abych byl konzistentní, tak něco i z druhý série: Prvoplánově (a nevysvětleně) divný sousedi včetně všech těch jejich nevysvětlenejch kratochvílí a nedotaženejch narážek atd. A to, že se nijak nevysvětlilo zmizení Laury, je hezký, ale nějak mě to nakonec vlastně nepřesdvědčilo - trochu se to tváří, jako kdyby si tvůrci nechávali prostor pro případnou další sérii, ale vzhledem k Adamově rezignaci nevim, jak by seriál měl vypadat. (13.04.2016) (méně) (více)