Hvězdná brána: Atlantida

Mladší sestra SG-1 za to rozhodně pořádně vzala - ale nutno podotknout, že tvůrci už po šesti sezónách SG-1 věděli přesně co a jak dělat, a mohli si taky leccos víc dovolit. Na Atlantidu je radost se dívat nejenom pokud jde o vizuální stránku - vyvážený tým se sympatickými postavami adekvátními žánru a cílové skupině, sem tam něco trošku hlubšího, zajímavé variace už viděného nejenom ve sci-fi žánru, no a samozřejmě David Nykl alias doktor Radek Zelenka a jeho občasné "se na to můžu vys..." a podobné drobnosti:) Byl jsem původně trochu skeptický, a nemůžu říct, že bych si cokoliv z SGA zamiloval, ale budu se opakovat - na řadu věcí byla radost se dívat. Ať už šlo o Colma Meaneyho nebo Roberta Daviho jako Geniiské záporáky, zajímavou postavu Michaela (v jeho prvních výskytech, pak už byl jak padouch z bondovky), nebo lahůdkového veterána Davida Ogdena Stierse, ze kterého nenávist přímo hmatatelně čišela. Sluší se vzpomenout i zajímavý vztah Sheparda s Toddem, ale co se lidskosti a těžkých rozhodnutí týká, jednoznačně vítězí doktorka Weirová (její poslední záběr - myslím skutečně poslední, ten s bránou, je nezapomenutelný). Byla to víc než slušná jízda a klidně bych ještě pár sezón snesl... možná bychom se pak vyhnuli omylu jménem Barbar Conan s Jasonem Momoou:) Mimochodem na Teal'ca stejně neměl;) Tak nebo tak, poslední epizoda působí navzdory dostatečné době na přípravu trochu odfláknutě, s SG-1 a její Unending se v žádném případě nemůže měřit. Jediné, co ji zachraňuje, je konverzace Carterové s Shepardem. A právě to je pro Atlantis příznačné - není to žádná vizionářská záležitost, jde už prošlapanou cestičkou a v zásadě jde "jen" o výtečně zvládnuté řemeslo. Ale nenechte se mýlit, to není málo. Sedmdesátka by byla při vzpomínce na nemálo okamžiků nefér, takže 80%. (03.01.2014)