Černé zrcadlo

"Basically the world we live in." Nastavování satirických nelichotivých zrcadel; západní společnosti, nám, vám, všem... A to skrze (zatím) triptych povídek, kde co povídka to unikát, který se nebojí být originální, kontroverzní, znepokojivý i do morku kostí trefný, nikdy však ani náznakem lacině mravokárný či doslovný. Tady se jen naznačuje, nechává to pracovat vaši mysl a představivost, ale dopad je právě o to silnější. Vždy bez výjimky výtečně napsáno, zahráno i natočeno. Navíc to díky rozpočtu vypadá k světu a není třeba si tak hrát na to, že ta papundeklová studiová kulisa je nejmodernější dotyková stěna. (05.01.2012)

Jednoznačně vizionářský seriál o tom, že technologie jsou sice skvělý sluha, ale v poslední době i čím dál více zákeřný pán, který ovládá více nás, než my jeho, aniž bychom si to ve své zahleděnosti vůbec uvědomovali a připouštěli. Jednotlivé díly vám představí místy přehnaný, ale rozhodně ne nepravdivý, svět, ve kterém jsme už dnes docílili toho, že se naše smart hračičky stávají chytřejšími než jsme my samy a svět lidskosti se vytrácí za pozlátkem digitalizace. (30.01.2018)

Jak už to tak u antologií nevyhnutelně bývá, některé epizody Black Mirror jsou bezezbytku geniální (Be Right Back, Patnáct milionů meritů, San Junipero), jiné minimálně velmi zajímavé (Medvídek Waldo, Nenávist národa, Striking Vipers), trochu nevyužité (Zkušební verze, Rachel, Jack and Ashley Too) i vyloženě slabé (Arkangel). Přesto mi nedá hodnotit seriál jako celek, který je prostě plný jedinečných nápadu a point. Dohromady tvoří působivý testament postmoderních úzkostí z nebezpečí technologií, který zdaleka není jen pesimisticky technofobní, ale má často mnohem širší a překvapivé přesahy. Haters gonna hate, ale fakt mě baví, že u poloviny epizod si lidi stěžují na to, že stojí jen na pointách, zatímco u druhé poloviny často ti samí hořekují nad absencí pointy a stavění na high conceptu. Takže obojí špatně? Nehledě k tomu, že velká část epizod se nehodí ani do jedné škatulky a obstojí jako pečlivě gradovaný příběh vcelku. Nemluvím o nějaké přehnané komplexnosti, ale o funkční dramaturgii. Brooker má nápady, které nejsou vždy dotažené do konce, zato ale chytí a umí překvapovat. Nesmírně cenný seriál i se všemi svými ups and downs. (13.04.2020)

Black mirror milo prekvapil. Je to sice iba subor B-ckovo urobenych sci-fi (kde by sa nestratili napr. kadejake Divergencie, 7 zivotov alebo Circle), ale vdaka kratkej dlzke a cool nametom to ma slusny drive. Zopar poviedok je sice peklo pekelne ale inak je to fakt velmi prijemny filler medzi regulernymi filmami. 7/10 (04.02.2018)

Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. (04.01.2017)