Černé zrcadlo

"Černé zrcadlo" je britský antologický sci-fi seriál, který vytvořil Charlie Brooker. Každá epizoda seriálu představuje samostatný příběh, který zkoumá temné aspekty moderní společnosti, zejména nečekané a často nezamýšlené důsledky prudkého rozvoje technologií. Seriál se zabývá různými tématy, jako je nadměrné používání sociálních sítí, soukromí, stalking a lidská povaha. Seriál velice chytře, kuriózně a často dost děsivě zachycuje, kam vůbec to naše lidstvo 21. století se svou modernizací může zajít. Epizody seriálu jsou žánrově, tónově i stylově rozmanité, některé epizody jsou spíše komediální, jiné dramatické a napínavé. Za zmínku stojí herecké výkony, které jsou v každé epizodě podány talentovaným hereckým ansámblem. Výjimečný je také scénář, který se vyznačuje skvěle propracovanými a podnětnými zápletkami, jež diváky udržují v napětí a nutí je přemýšlet ještě dlouho po skončení každé epizody. Co se týče mého vkusu na seriály, oceňuji rozvinuté postavy a dějovou nahodilost či nepředvídatelnost. Charliemu Brookerovi musím zatleskat, protože postavy jsou důsledně plně rozvinuté a nikdy nemůžete přesně určit, kam se epizody budou ubírat. Vývoj postav vede k tomu, že se snadno vcítíte do různých situací, do kterých je seriál staví. Celkově bych Černé zrcadlo doporučil fanouškům sci-fi, antologických seriálů a těm, kteří rádi kritizují společnost. Dávejte si mezi epizodami pauzy, abyste měli čas na přemýšlení, strávení informací a toho, co se epizoda snažila říci. /100% + TOP 10/ (17.06.2023)

Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. (04.01.2017)

Black mirror milo prekvapil. Je to sice iba subor B-ckovo urobenych sci-fi (kde by sa nestratili napr. kadejake Divergencie, 7 zivotov alebo Circle), ale vdaka kratkej dlzke a cool nametom to ma slusny drive. Zopar poviedok je sice peklo pekelne ale inak je to fakt velmi prijemny filler medzi regulernymi filmami. 7/10 (04.02.2018)

Do tolika různých psychických stavů mě ještě žádnej seriál nedostal. Zlehka a naprosto nerušivě futuristický alegorie na současnou společnost, který veskrze pobavěj v detailech ("stárnoucí" manželskej sex) a šokujou při vyznívání celku (rychlokvašky ze superstar), doplňuje zejména vyčerpávající lynč bílýho medvěda a všehovšudy jedinej slabší díl, zařazenej (ne)příhodně na úplnej závěr. Čim mě osobně Black Mirror asi nejvíc překvapilo, že i přes tu minimálně podpovrchovou nevraživost divákovi nabízí hned několik vyloženě sympatických postav (Jessica Brown Findlay!!); ve čtvrtý "curtisovský" povídce, která by mimochodem zasloužila regulérní filmovou stopáž, rovnou dvě naráz. --- "Drying my hands" - "Impressive" (20.12.2013)

Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ (26.12.2019)