Dům z karet
House of Cards
House of Cards
House of Cards
Tvůrci:
Beau WillimonHudba:
Jeff BealHrají:
Kevin Spacey, Robin Wright, Michael Kelly, Rachel Brosnahan, Mahershala Ali, Nathan Darrow, Michel Gill, Reg E. Cathey, Sebastian Arcelus, Kate Mara (více)VOD (1)
Série(6) / Epizody(73)
Obsahy(3)
Francis Underwood (Kevin Spacey) vás vezme na dlouhou cestu, během níž si vybírá svou pomstu na těch, kteří ho zradili – včetně členů jeho vlastní vlády i prezidenta Spojených států osobně. Elegantní, prohnaný, metodické a zlý Frank Underwood spolu se svojí manipulativní manželkou Clair (Robin Wright) berou Washington útokem. Příčku po příčce stoupají po hierarchickém žebříku, aby dosáhli toho, po čem tak zoufale touží – po moci. (AXN)
(více)Videa (25)
Recenze (773)
Seznamte se s Francisem Underwoodem, politikem, kterému by za jeho schopnost manipulovat s lidmi a předvídat kroky ostatních složil poklonu nejspíše i Niccolò Machiavelli ve Vladaři. Když totiž Francisovi prezident nedá slíbenou pozici ministra, vydává se ambiciózní kongressman na cestu pomsty, jejíž cíl mi zůstával skrytý tři čtvrtiny série, abych pak mohla jen ohromeně pozorovat, jak pečlivě si hlavní hrdina připravil půdu pro svůj závěrečný tah. Knihu napsanou poradcem Margaret Thatcher jsem nečetla, původní seriál BBC jsem neviděla, ale tahle moderní americká adaptace mě nadchla. I když si ho totiž dovedu představit ještě zhuštěnější podobě (o tři epizody méně by v tomto případě bylo více) a i když mi jeden čin hlavního hrdiny (konec jedenáctého dílu) přišel za hranou i pro člověka, jakým je on, mám vždy ráda dílka z politického prostředí, která se nesnaží o politickou korektnost, a v tomto případě jsem se u závěrečných titulků nikdy nemohla dočkat dalšího dílu. Konec první řady je navíc přesně takový, jaký bych si přála. Jednu významnou kapitolu uzavírající, ale vedlejší linie stále nechávající dostatečně otevřené na to, aby případné pokračování nepůsobilo násilně. 1. řada 100 % | 2. řada 110 % | 3. řada 80 % | 4. řada 100 % | Poznámka: Chcete-li si plně užít House of Cards, je podle mě docela nutné ovládat angličtinu. Prakticky pořád se tu mluví, takže spoléháte-li se na titulky, přijdete o velkou část Spaceyho výrazového herectví. A český dabing, který jsem měla možnost zahlédnout na České televizi, podle mě činí tento seriál naprosto nekoukatelným. ()
Kroch, kroch, kroch... Krochkám od blaha a absolútneho nadšenia. Bezkonkurenčná surová a realistická epická výprava za verejnosti nastavené kulisy do zákulisia tej skutočne VEĽKEJ politiky, kde peniaze neznamenajú nič, moc, lojalita a spojenci všetko. Fincher rozohráva perfektnú šachovú partiu, v ktorej chladnokrvný kongresman Frank Underwood s tvárou Kevina Spaceyho presúva figúrky na svoju stranu a protivníkov vyhadzuje zo sedla. Precízna škola vysokej scenáristiky a zručná réžia spolu so skvostným obsadením (Kate Mara - kroch, kroch, Robin Wright, kroch kroch, Corey Stoll úžasná fujda feťácka chlastajúca vyžírka) posúvajú tento seriál ďaleko za hranice predstavivosti bežného div(i)áka. Pilot: 100% P.S.: Cynické a uštipačné Spaceyho poznámky do kamery smerom k div(i)ákovi sú na nezaplatenie. HODNOTENIE PRVEJ SÉRIE: House of Cards ma neskutočne strhol, a vlastne už k nemu nedokážem povedať nič, aby som sa neopakoval. Počas celej série boli scenáristické karty rozdané neuveriteľne luxusným spôsobom, a ja som si tú prehliadku korupcie, moci, politiky a zvrhlého sveta náležite užil. Nemá zmysel sa vyjadrovať k réžii či hercom, to som spravil už pri hodnotení pilotu. Škoda len, že iba porušovaním scenáristických pravidiel a podobných vychytávok si absolútne stopercentnú úroveň až do konca neudržal. 1. séria: 90% ()
Dlouho jsem se k tomuto projektu od Davida Finchera na Netflixu dostával. Nakonec mě ale překvapil. Kevin Spacey je v roli Franka skvělý a svou roli si neskutečně užívá. Můžu jen domýšlet, jaké všechny prasárny hodlá spáchat na své cestě do Bílého domu. Tento typ seriálů sice moc nevyhledávám, ale tentokrát udělám výjimku. Obsazení je taky dost nadupané. I vedlejší postavy mají jistě co říct. Taky je zajímavé použití čtvrté zdi. To se často v seriálech nevidí. Postupně sledujeme vzestup Franka a jeho ženy Claire od postu kongresmana až po prezidenta Spojených států. Claire má tento vzestup ještě raketovější. Nevím, jak moc to odpovídá realitě, ale ti dva za svou cestou po moci nechávají mnoho mrtvol a zničených životů. Neustále se tam intrikuje, takže člověk musí být ve střehu. Nikdy nevíte, kdy vás hodí přes palubu. Hezky to během sérií graduje, jen je škoda té poslední bez Spaceyho..."Máš zajímavý seznam koníčků." ()
Ruthless pragmatism. Vydírání, korupce, (ne)předstíraná (a)morálnost, ctižádost a touha po moci s americkým úsměvem na rtech v hávu vysoké politiky. Znáte ten rozpolcený pocit, kdy na jednu stranu chcete tak strašně moc vidět další epizodu a to nejlépe hned teď, ale zároveň si jí pustit nechcete, jelikož to znamená okradení se o celý jeden díl a tedy nevyhnutelné přiblížení se konci, kde již žádná další epizoda nečeká? Znáte? Tak přesně tohle je v mých očích zámořský remake House of Cards. Jde o remake, který má smysl, protože jakkoli obě verze vycházejí ze stejné situace, tak se každá vydá svou vlastní cestou. Americká verze do značné míry staví na pragmatické dynamice Underwoodovic vztahu a má (ne)překvapivě mnohem blíže ke Dnům zrady než k předloze (což díky Willimonovi není žádná náhoda). Jde o ukecanou politickou intrikárnu, na kterou zdánlivě padne ono okřídlené „sere mramor". Zdánlivě. Ve skutečnosti však těžko najít seriál, kde by to pod povrchem tolik vřelo hmatatelným dusnem. K čemuž až nečekaně dobře sedne i výrazně fincherovsky vycizelovaný chladný vzhled; a to zdaleka nejen v jím režírovaných epizodách. S pozdějšími sériemi tvůrci postupně do seriálu více a více zapracovávají aktuální témata. Což (prozatím) vrcholí v třetí řadě linií s AmWorks a "jakože Putinem"; a překvapivě to ani v jednom případě není ke škodě, přes koleno lámané a nepůsobí to jen jako "nutná vatózní výplň, protože nevíme čím těch třináct dílů na sezónu vyplnit", ale zároveň se nedá popřít, že třetí série se (nejen) díky tomu veze na jiné vlně než ty předchozí a není to vždy jen ku prospěchu. Čtvrtá série pak sice nezačne v úvodních dvou třech dílech nejlépe, ale záhy se vyprofiluje do druhé nejlepší řady; jakkoli mírně přitažené za vlasy. Také je oproti předchozím balastu zbavená a tedy více dynamická; což se projevuje i kratší stopáží jednotlivých epizod (cca 8 minut na díl čili ve výsledku jakoby o dvě epizody kratší). Seriál to nepochybně není bezchybný (ostatně co je; tady vadí především product placement a méně sevřená druhá série, které schází "polidšťující" element à la Peter Russo), jen tak po většinu stopáže působí; především pak ve své úvodní a čtvrté řadě. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | ()
Galerie (796)
Photo © Netflix / Melinda Sue Gordon, Patrick Harbron
Zajímavosti (39)
- Michael Gill (prezident Garrett Walker) a Jayne Atkinson (ministerka zahraničia Cathy Durant) sú v reálnom živote manželia. Režisér David Fincher o tomto nevedel, až kým sa nevytvárali záverečné titulky pre epizódu. (figliar)
- V seriálu mají téměř všechny postavy mobilní telefon značky iPhone. Jen Frank Underwood (Kevin Spacey) používá telefon značky Blackberry. (Punisher)
-
Bývalý prezident Spojených států Bill Clinton řekl hlavní hvězdě seriálu Kevinu Spaceymu (Frank Underwood), že 99 % toho, co se na obrazovkách odehrává, odpovídá skutečnosti. Oproti tomu Barack Obama prohlásil, že život vrcholných amerických politiků je v realitě mnohem nudnější, než jak ho seriál vykresluje.
(Corbinian)
Související novinky
Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům
Světové hvězdy filmové hudby zavítají do Prahy na Composers Summit 2023. Druhý ročník kromě workshopů a přednášek nabídne ve dnech 14. a 18.dubna dva unikátní koncerty. Ústřední melodie oceňovaných… (více)
Kevin Spacey dluží desítky milionů dolarů
Dříve jeden z nejváženějších herců v Hollywoodu, dnes chodící černá kaňka, která se v prestižním filmovém či televizním projektu možná už nikdy neobjeví. Kevina Spaceyho v roce 2017 alespoň patnáct… (více)
Kevin Spacey musí zaplatit 31 milionů
Filmové servery obletěla čerstvě zpráva, že herci Kevinovi Spaceymu (Americká krása) bylo v loňském roce nezávislým arbitrem přikázáno zaplatit produkční společnosti zodpovědné za tvorbu seriálu Dům… (více)
David Fincher prodlužuje spolupráci s Netflixem
Za tři týdny startuje na Netflixu výrazně stylizované životopisné drama Mank o postavě H. J. Mankiewicze, scenáristy legendárního snímku Občan Kane, a už nyní je jasné, že to nebude poslední… (více)
Považuju se za racionálního člověka, který se navíc nerad ukvapuje, takže emocemi se nechávám ovládat jen výjimečně - obvykle tehdy, když mi něco těžkého nebo ostrého spadne na nohu. Lásku na první pohled odmítám, přesto jsem už po pár minutách prvního dílu cítil, že mezi mnou a seriálem vzniká silné pouto - zkrátka se dokonale strefil do nálady i mého vkusu. Satiru počítáme mezi komické žánry, obvykle ji spojujeme s nadsázkou a absurditou, s groteskou a černým humorem. Zkrátka u ní předpokládáme salvy smíchu. Svého času mě překvapilo, že morbidní román Kupec dětí, který ve mě vzbuzoval úplně jiné emoce, je recenzenty rovněž označován za satiru. Pod označením politická satira si nejspíš představíme seriály typu Ano, pane ministře, případně hubatější Je to soda. Domek z karet je na první pohled serióznější, jde mu o věrohodnost a nesnaží se vyvolávat salvy smíchu. Na první pohled vychází ze vzorce společenských dramat. Ambiciózní muž, který spojil svou budoucnost s prezidentským kandidátem, očekává po vítězných volbách tučnou kořist. Hostina pro privilegované je mu však zapovězena s tím, že má mít dohled nad závodní jídelnou, která má přece nepopiratelnou kvalitu a nikdo v ní nehladoví. Jenže závodní stravování nemůže uspokojit Francisův mocenský apetit, a proto začne jako zkušený kuchař míchat ingredience tak, aby zasolil šéfkuchaři a vyvolal v kuchyni pozdvižení. Francis je dokonalý technolog moci, intrikán znalý lidské psychologie i fungování státních institucí, manipulátor i obratný vyjednávač. Francisův nadhled, ironické glosy a komentáře, kterými se obrací na diváka, prozrazují, že přes věcnost a snahu o analytický pohled jsme skutečně na půdě satiry. Domek z karet vytváří nelichotivý obraz americké vysoké politiky manipulované lobisty, rozkládané osobními ambicemi a pletichami. Ušlechtilé ideály tady až příliš často podléhají v souboji s cynickým pragmatismem a manipulacemi. Kouzlo seriálu spočívá ve virtuozitě, s jakou Francis prochází příběhem a řídí běh událostí. I ti nejlepší antičtí řečníci by museli vzdát hold za výstup v kostele, kde mistrovským způsobem dokázal zlomit hroty nenávisti a získat sympatie přítomných. ------ Chtě nechtě se musím po čase ke komentáři vrátit. Mýlit se je lidské a já se kajícně ke svému omylu přiznávám. Některé seriály záhy ztratí dech, scénáristovi dojdou nápady a příběh jde do kytek. Tady mám spíš pocit, že jsme se se scénáristou na nějaké křižovatce úplně rozešli. Chtěl jsem v Domku z karet vidět něco, čím objektivně vzato není a ani nechce být. Měl mě varovat už sexuální poměr Franka s ambiciózní mladou novinářkou, protože, upřímně řečeno, mi k jeho postavě a ambicím absolutně nesedl. Frank by se prostě s někým, kdo mu může nabídnout tak málo, nezahazoval. Pravý úder ale přišel s první vraždou. Ve vysoce politice se, to dá rozum, nepohybují neviňátka, ale už slušných pár století bývá dobrým zvykem, že se špinavá práce svěří někomu, kdo se dá v případě potřeby odstranit nebo hodit přes palubu. V ideálním případě někomu, kdo se s objednatelem jen těžko dá nějak spojovat. Frank tady působí spíš jako nevypočitatelný psychopat, než jako velký hráč. Po druhé vraždě jsem nad seriálem definitivně zlomil hůl. Obsazení je sice skvělé, ale to, co scénárista předvádí, slibný potenciál zabíjí. Celkový dojem: z původních nadoblačných výšin jsem v druhé sérii klesl hodně hluboko, takže těch 60 % je svým způsobem kompromis. Navíc s vědomím, že s každým dalším dílem bych šel o pár procent dolů. () (méně) (více)