45. Letní filmová škola

Plakát k festivalu 45. Letní filmová škola

Novinky i filmové poklady. Giallo i Francouzská nová vlna. Miroslav Ondříček i William Wyler. Víno, folklór, hry, divadlo i koncerty. Uspokojíme všechny chutě.

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana Lasicu. Oba umělci uvedou v Uherském Hradišti svá nejzásadnější díla a převezmou Výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Mezi dalšími hosty festivalu budou i Lech Majewski, Christian BergerWojciech SmarzowskiAlexej German ml. či Vladimír Furdík, Noční král z kultovního seriálu Hra o trůny.

AČFK uvádí / Distribuce - Uherské Hradiště

AČFK uvádí / LFŠ uvádí - Uherské Hradiště

Česko/Slovensko / Češi v zahraničí: Miroslav Ondříček - Uherské Hradiště

Česko/Slovensko / Kdo jsou Češi 2: Smějící se bestie - Uherské Hradiště

Česko/Slovensko / Novinky - Uherské Hradiště

Historie / Filmová čítanka: Francouzská nová vlna - Uherské Hradiště

Historie / Němý film s živou hudbou: Symfonie velkoměsta - Uherské Hradiště

Historie / Neznámý vojín: Grzegorz Królikiewicz - Uherské Hradiště

Historie / Retrospektiva: William Wyler - Uherské Hradiště

Hosté / Alexej German ml. - Uherské Hradiště

Hosté / Cătălin Mitulescu - Uherské Hradiště

Hosté / Hynek Bočan - Buchlovice

Hosté / Hynek Bočan - Uherské Hradiště

Hosté / Lech Majewski - Uherské Hradiště

Hosté / Marek Kuboš - Uherské Hradiště

Hosté / Milan Lasica - Uherské Hradiště

Letní kino / Novinky s innogy - Uherské Hradiště

Letní kino / Zapomenuté klenoty 90. let - Uherské Hradiště

P.S. - Uherské Hradiště

Současnost / Hot TV - Uherské Hradiště

Současnost / Ikona: Michael Haneke - Uherské Hradiště

Současnost / New Queer Cinema - Uherské Hradiště

Současnost / Půlnoční delikatesy: Giallo filmy - Uherské Hradiště

Současnost / Terra festivalis: Bulharsko - Uherské Hradiště

Současnost / Východní přísliby - Uherské Hradiště

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Hellboy -
    Donchuáni (1959)
    **** 28.7.2019

    Encyklopedie svádění ale spíš natvrdo obtěžování holek prodchnuté snad všemi formami z dnešního pohledu nepřípustného chování. Z pohledu 21. století fakt docela šílená podívaná, každopádně film je dobře vystavěný a rychle odsejpá, dobrej debut.

  • Hellboy -
    Sheena667 (2019)
    *** 27.7.2019

    Nemohla mi nevyvstanout na mysli vzpomínka na drsný film Ulricha Seidla Ráj: Láska, který se zabývá podobným tématem, ale oproti tomuto snímku jde na dřeň a příběh dotahuje do hořkého konce, zatímco autor tohoto filmu jako by se bál dotáhnout rozehrané osudy až do konce a nabídne divákům otevřený konec, který nemůže uspokojit asi nikoho.

  • Matty -
    Forman vs. Forman (2019)
    *** 18.7.2019

    Své časosběrné dokumenty označuje Helena Třeštíková za sázky na nejistotu. Forman vs. Forman je oproti tomu sázkou na jistotu. Formana je radost poslouchat, ať mluví česky, anglicky nebo francouzsky. Vypráví ale známe příběhy, které jsou například v jeho životopise zaznamenány obšírněji a které zde nedoplňují hlasy nikoho dalšího. Ozvláštnění představují zejména některé méně známé záběry z různých zahraničních zdrojů. Obdivuji práci nutnou k jejich dohledání, k zajištění práv a k sestříhání do poměrně uceleného, byť tematicky rozbíhavého tvaru (podle Třeštíkové je ústředním tématem hledání svobody, ale nepřišlo mi, že by jej film rozvíjel soustavněji než jiné motivy). Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že kdyby bylo k dispozici víc peněz, lidí a času, mohlo to být i při stávajícím mramorizačním pojetí mnohem vyladěnější a reprezentativnější. Celý dokument působí dost uspěchaně a náhlý konec budí dojem, že tvůrcům došly prostředky. Některé Formanovy filmy jsou opomenuty zcela (Kdyby ty muziky nebyly, Muž na Měsíci, Goyovy přízraky), o jiných padne sotva pár vět. Chápu, že je možná brzo na revizionistický pohled, ale ocenil bych alespoň více vtahující dramaturgii, zohledňující ono „versus“ z názvu. Ve stávající podobě ve filmu žádný konflikt mezi různými Formany (Čech a Američan, rodina a kariéra, kolektiv a jedinec) přítomný není, vyznívá jako poměrně přímočarý a smířlivý příběh o sirotkovi z Čáslavi, který překonal několik (vnějších) překážek a dosáhl amerického snu. Uvození dokumentu Formanovou poznámkou o tom, že se nerad soustředí na sebe a analyzuje, mi přijde jako alibistická omluva toho, že film nejde víc pod povrch. Pro srovnání doporučuji třeba Diega Maradonu od Asifa Kapadii, jehož vyprávění je dynamizováno právě střetáváním se dvou protichůdných sil v jednom člověku. 65%

  • J*A*S*M -
    Stehy (2019)
    *** 2.7.2019

    Solidní dramatický film s příchutí thrilleru o nešťastné ženě, která pátrá po okolnostech události, která jí kdysi změnila život (k horšímu, samozřejmě). Pro danou geografickou oblast evidentně relevantní téma, já bych film ale asi víc ocenil jako středometráž. Vleče se to občas až moc. #KVIFF2019

  • xxmartinxx -
    Tři cesty k jezeru (TV film) (1976)
    *** 29.6.2019

    Haneke si to tu teprve oťukává. Místy ten film ve svém rigidním uchopení textu působí velmi pasivně. Mohl bych vypnout veškerou energii a hledat v tom záměry - a nebo prostě říct, že ať to je jakkoliv, nevede to k nejlepšímu zážitku. Zajímavé to je hlavně coby ukázka hledání zajímavých řešení při televizním formátu a rozpočtu.

  • freddy -
    Doufám, že příště umřeš :-) (2018)
    ***** 18.6.2019

    Strhující sonda do života maďarských pubošů, která ukazuje, jak nebezpečně tenká je hranice mezi láskou, pomstou a nenávistí. Film vyniká postupně budovanou atmosférou a uvěřitelným vývojem postav, stejně jako pro mě překvapivým zvratem nastalém zhruba v polovině filmu a naprosto šíleným, byť asi opodstatněným koncem. Hlavní postavou je sympatická slečna s fialovými vlasy, kterou si nelze neoblíbit, jejím protikladem je takový nesmělý diblík, a tihle dva spolužáci ze střední školy sehrají zajímavý vztahový i emocionální kolotoč, který je vítanou vzpruhou v rámci nekonečné řady příběhů o lásce, vztazích a problémech puberťáků. Film se mi dostal pod kůži, navíc jsem nedokázal odhadnout vývoj příběhu a celé mi to uteklo neskutečně rychle, přičemž s koncem jsem se nesmířil a chtěl jsem víc, ale je fakt, že objektivně vzato to asi skončilo v té nejlepší možné chvíli. Určitě jeden nejlepších filmů v rámci young adult příběhů, kterých se už ke mně v rámci filmů a knih dostalo opravdu mnoho, a proto neváhám hodnotit na maximum. [27. Art Film Fest Košice]

  • Malarkey -
    Klec (TV film) (2019)
    **** 22.5.2019

    Jirka Strach zvolil skvělé psychologické téma a i ta kvalitní filmařina ve všech ohledech přebyla skutečnost, že Jiřinu Bohdalovou po politických eskapádách, během kterých by si podala ruku snad i s Gustavem Husákem, kdyby ještě žil, moc nemusím. Zde předvedla skvělý herecký výkon a zdatně jí sekundoval Kryštof Hádek, u kterého jsem to očekávání z dobrého hereckého výkonu měl přeci jenom vyšší. Ťuťánek Kryštof tady totiž ukázal, jak skvělý herec je a musím říct, že místy z něj šel opravdu strach. Trošku jsem měl problém s tím, a pozor spoiler, jak se v jedné scéně změnil najednou v toho dobrého a uvědomělého. Nicméně i tak na mě celkový dojem dokázal zanechat. Solidní psychologická jednohubka a opětovný důkaz, že režisér dokáže i z televizního filmu udělat bravurní zážitek.

  • POMO -
    Jiří pes uprchlík (2019)
    **** 5.5.2019

    Intimní setkání prázdnoty a naplnění, samoty a shledání, slepé destrukce a sklamání. Odvážný, otevřený a psychologicky přesný “malý film”, ve kterém všechno funguje přesně tak, jak má. Chci jako celovečerák od Polanskeho!

  • Ony -
    Teroristka (2019)
    *** 30.4.2019

    Nemůžu říct, že jsem se nesmála. Smála jsem se dokonce docela dost – vtipným hercům ve vtipných situacích. Ovšem jako celek je Teroristka spíš odpudivá. Když si dělám z něčeho šoufky, poněvadž je to úplně choré, opravdu nad tímtéž nechci vzápětí spiklenecky pomrkávat nebo se dojímat, jak mě k tomu tento film opakovaně nutil. Je mi z toho fakt úzko.

  • Enšpígl -
    Další den života (2018)
    *** 27.4.2019

    Když Prahu zaplaví Avengers, HBO Hra o trůny, je třeba zvednout prdel, opustit stověžatou matičku a zaject si do Kina na Granici za kvalitníma polskýma bijákama. Hned s prvním filmem jsme to však měli vzájemně těžký. Já byl po strastiplné cestě s typickým zpožděním made in ČD , zapoměl jsem si proměnit koruny ve zloty, což když jedeš do cizího státu je skvělá věc, hlavně když řešíš dopravu. Pokud chceš být za kretena, doporučuju ! No a pak jsem začal sledovat film, který jsem místy vnímal jako levičáckou agitku, ale pak jsem na to šel z pozice onoho novináře a začal jsem celý příběh vnímat úplně jinak a mnohem silněji. Animovaná část nad dokumentární vyhrávala na celý čáře. Tole je mimochodem můj první anidok a docela jsem s tím bojoval. Prostě sleduješ kreslený příběh, střih a je tam reálná postava co slovně doprovází viděné. Měl jsem trošku problém to pobírat, ale ne o nic větší než centrála polských taxikářů mou objednávku vozu v polštině. Co mě nadchlo byl plný sál lidí, kteří ani jednou nezasvítili mobilem, nebavili se, nešustili, jestli tohleto je v Polsku běžný, tak se za český diváky vysloveně stydím a pozval bych je, aby se od Poláků naučili jak se chovat v kině, ale třeba jsem měl štěstí, uvidíme dál.

  • Radek99 -
    Vodník (TV seriál) (2019)
    **** 8.4.2019

    Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška...

  • Jara.Cimrman.jr -
    Bohemian Rhapsody (2018)
    **** 12.2.2019

    "Jsem umělec, Zlato, ne švýcarskej průvodčí." Nedochvilný Farrokh Bulsara ze Zanzibaru byl hodně zvláštní týpek a já jsem jeho kvílení měl rád už v době, kdy mu holky vyskakovaly na oslavách z dortu a naivně si myslely, že by na ně mohl mít chuť. Neměl, ale to nevadí, alespoň zbylo víc na nás, kteří jsme neměli koňský předkus, psí oči a suchý zip pod nosem. Ale abych se vrátil k tématu, tak Bohemian Rhapsody mě hodně bavilo, i když si o nejedné souvislosti trošičku zalhalo. V rámci umělecké licence to bylo v pohodě a mě tradičně nejvíc zaujaly okamžiky zrodu skladeb, zaskočily mě Freddieho kočky a vystoupení na Live Aid mě rozdupalo možná ještě víc než v roce 1985. Já jsem zkrátka hodně spokojený divák, kterému k dokonalému zážitku chyběl v písničkách skutečný Freddieho hlas a přebývalo mi tam nejedno tření kníru o knír. Já proti tomu v podstatě nic nemám, ale nerad se na to dívám.

  • POMO -
    Na střeše (2019)
    **** 7.2.2019

    Citlivě, jemnohumorně, tematicky vrstevnatě rozebrané dvě odlišně postavy a jejich přátelské zbližování. Mádl umí o lidech všech věkových kategorií vyprávět jako životem ošlehaný filmařský matador. Výborný Švehlík a potěšující absence product placementu na místech, kde mohl být. Jen nečekejte emocionální K.O. závěr, který udělal Pojedme k moři nezapomenutelným filmem. Na střeše divácké očekávání v druhé polovině spíše (úmyslně a umně) dekonstruuje.

  • Matty -
    Ženy v běhu (2019)
    ** 1.2.2019

    Nepřekvapí mě, pokud půjde o jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů tohoto roku. Tomáš Hoffman dobře ví, jak oslovit dost široké spektrum diváků. Jde to poznat i na skladbě hlavních hrdinek, z nichž každá zastupuje (a oslovuje) jinou generaci. Navenek ideální produkt pro vícegenerační „dámskou jízdu“. ___ Film se zpočátku navíc jeví jako jedna z vkusnějších českých komedií. Obstojně zvládnuté řemeslo a dobře sehraní herci však ve skutečnosti jen pomáhají zamaskovat, že lacinost humoru a míra sexismu je srovnatelná s komediemi jako Padesátka nebo Bajkeři. Možná ale máte laťku nastavenou jinak a kameňákovský humor založený na replikách jako „Jeho Kolík mi otravoval moji Fanynku“, na soutěžení ve skládání slova „HOVNO“ z písmenkové polévky nebo na neúspěšné snaze Ondřeje Vetchého nasadit kondom na okurku, vám nebude připadat nijak urážlivý. Humor je jinými slovy otázkou individuálního vkusu a každému sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku. Ženy v běhu je ovšem bolestivé sledovat také coby ukázku toho, jak si většina českých tvůrců představuje filmy o ženách a pro ženy.___Hrdinky zpřítomňují ty nejobehranější stereotypy a jsou definované výlučně svým partnerským životem (resp. jeho neexistencí). Vnitřní sílu a životní štěstí nacházejí díky mužům, ne díky tomu, že by překonaly samy sebe. Běhání je pouze prostředek k tomu, aby se s někým seznámily, vyšly svému (zesnulému) partnerovi vstříc nebo vyřešily vztahové problémy.___ Marcela zosobňuje typ ženy v domácnosti oddaně obskakující partnera. Zjevně jí nevadí, že se partner chová jako malý kluk a ke stejně nezodpovědnému přístupu vede všechny syny. Veškeré jeho sexistické chování bohaté na urážení a ponižování partnerky má omlouvat to, že v závěru, poprvé a naposledy za celý film, projeví jistou citlivost. Všechno je dosavadní jednání je mu tím odpuštěno. Bára pro změnu definována pouze touhou realizovat se jako matka a Kateřina tím, že se nerozumně upíná ke staršímu bohatému muži a nedokáže udělat rázné rozhodnutí.___Jeden (mrtvý) muž tedy ženy přiměje, aby začaly běhat, jiný je pak běhat naučí a další, neméně dokonalí (psy a děti milující) partneři, se postarají o to, aby v životě našly hledané štěstí. Nechybí ani vtipkování o špatném orientačním smyslu žen. Žádná žena pohledem filmu zkrátka nemůže být úplná, pakliže nemá dítě a partnera (omilostněny jsou akorát ženy, jejichž partner zemřel, byť život dotyčné v jistém ohledu nadále řídí).___Ostentativní product placement, nelogické (resp. nekonzistentní) jednání postav, prudké změny tónu od sentimentálního sledování home videa k jednoduchému situačnímu humoru, nevyrovnaný rytmus nebo vytváření pseudokonfliktů kvůli natažení stopáže jsou v daném kontextu v podstatě jenom drobnosti. 40%

  • Tosim -
    Čertí brko (2018)
    **** 3.1.2019

    Ježišmarjá, čerti se nepitvoří, byla tahle pohádka vůbec natočena u nás?! A jde to, ne že ne. Taky satirický tón není v českých pohádkách nic nového (S čerty nejsou žerty, Co takhle svatba, princi?), nemluvě o písničkách, které tady byly navíc trhlé a parodické. A k tomu konečně hrůzný i lidský Lucifer Ondřeje Vetchého a jeho varování před těmi, co nám slibují ráj na Zemi. Ještě si to tak, pánové Najbrte, Geislere a Hodane pamatovat, ale i tak díky za nejlepší českou pohádku minimálně za deset let!

  • xxmartinxx -
    Central Bus Station (2018)
    *** 29.10.2018

    Jsem nadšený, že tu máme opravdu světově vypadající český dokument. Mrzí mě, jak se místy rozkližuje a zapomíná, že je vlastně o nádraží, které jako metafora funguje i bez dlouhých nepatřičně působících odboček. Když se buduje synekdocha, není potřeba doslovnost...

  • Bebacek -
    Poslední autoportrét (2018)
    ***** 29.10.2018

    Ten film je vlastně jako cibule: loupete, loupete a někde uprostřed, pod vrstvou všech těch natěsno pospojovaných slupek, stojí obnažený filmař (v jednom momentě doslova) – autentický člověk, jehož autor celou dobu hledá a touží ho postavit před objektiv kamery. --- více v mé recenzi pro 25fps (odkaz v ext. recenze)

  • xxmartinxx -
    Klér (2018)
    **** 19.9.2018

    Chápu, jaký poprask může tenhle film, který začíná jako rozmařilá satira a končí jako sžíravé drama, vyvolat v Polsku - byť podle reakcí publika je festivalová bublina celkem na vlně katolického hejtu. Určitě by to mohlo být natočeno syrověji, určitě by to mohlo být soustředěnější, ale ne druhou stranu odvyprávět příběh s tolika postavami tak relativně funkčně taky není jen tak. A bylo hodně zábavné sledovat "kam až si troufnou zajít". A troufli si...

  • gudaulin -
    Silkwoodová (1983)
    *** 31.8.2018

    Snímek měl pojednávat o nekalých praktikách v jaderném průmyslu a byl jsem náležitě zvědavý, jaký bude pohled filmařů na naše americké kolegy a jak moc se proměnilo prostředí v našem oboru od vzniku filmu. Po pravdě, Silkwoodovou považuji z dramatického hlediska za nezvládnutý materiál, kdy se film táhne jako med nasbíraný na lžíci. S krátkým odstupem času si z něj nevybavím víc než nekonečné ohníčky cigaret a velmi svérázný přístup amerických zaměstnanců k bezpečnosti práce, který by byl o pouhou dekádu později od vzniku snímku v našich poměrech nemyslitelný. Ještě k tomu kouření - tak vstřícní k potřebám tabákového průmyslu nebyli - domnívám se - ani filmaři 50. let. Přesto charisma Meryl Streepové jako jedné z nejlepších hereček své generace leccos zachraňuje, takže horko těžko si třetí hvězdičku obhájí. Celkový dojem: 50 %.

  • choze -
    Černé zrcadlo - USS Callister … (2017)
    ***** 18.5.2018

    Barevňoučká vtipná parodie STAR TREKU tu krásně kontrastuje s hororem a celé mi to připomnělo mou nejoblíbenější - ne tak podařenou - epizodu KRAJNÍCH MEZÍ o lidech v zasněžené chatě (The Refuge). Plus Jesse Plemons je výbornej záporák a do Cristin Milioti jsem se okamžitě zamiloval.

  • Eodeon -
    Happy End (2017)
    ***** 27.2.2018

    zpracováním typický Haneke s jeho specifickým vedením kamery i specifickou metodou distribuce narativních informací a přitom, i když mi žádný obraz nescházel a i když jsem žádnou narativní indicii nepostrádal, nemohl jsem se krátce po zhlédnutí ubránit pocitu, že tu něco velkého a nesmírně důležitého chybělo. a odpověď, která mi došla záhy, vlastně zaznívá v titulu autorova předchozího filmu, s nímž navíc Happy End zjevně sdílí společný fikční svět, tedy "láska". ta tu chyběla. naprostá absence snad ještě nikdy nebyla tak výmluvná jako zde. Happy End je naditý vyznáními citů a projevy náklonnosti a přitom ani jediný v sobě nemá stopu upřímnosti. hluboce smysluplný film ve své zdánlivé bezobsažnosti, stejně jako při absenci nediegetické hudby se ticho stává přímo ohlušujícím.

  • castor -
    Jízda (1994)
    **** 28.3.2017

    Nic si nekomplikovat, nikam nekvapit, užívat si. Protože ani tahle road-movie nemá cíl. Miniaturní filmový štáb tehdy vyrazil za sluncem, aby zpět přivezl osobitou výpověď, která se líbí i dnes. Příběh byl jednoduchý, zbytek byla improvizace. Rozhodovalo počasí, vlastní zkušenosti, vzpomínky, aktuální nálada lidí za kamerou i před ní. Jedno horké léto, dva kamarádi s károu bez dokladů, jedna stopařka. A zapálený Svěrák. Velmi působivé.

  • flanker.27 -
    Postel (1998)
    **** 13.11.2015

    "A proč jste zabil svojí ženu? - Srala mě." Jeden z mála filmů svého typu (to jest "experimentální, umělecký, expresionistický" a všechny tyhle pojmy, které najdete v příručce začínajícího postmodernisty), který mi přišel opravdu inteligentní, zajímavý, vtipný a hodný pozornosti.

  • tahit -
    Šest žen pro vraha (1964)
    *** 22.11.2014

    Oproti dnešním takzvaným gore hororům brutálních výjevů je tento film hodně mírný. Nechci vám prozradit příliš, ale ponurá atmosféra s mysteriózními prvky je působivá. Na druhou stranu mě kostra příběhu přišla poněkud slabší. Což u podobných filmů není neobvyklé. Jak už bylo řečeno, film hloupý není, nicméně u těch detektivních prvků mám raději promyšlenější pikle. Rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Protože i zde je na co se dívat. Prostě takový výlet do starých časů francouzského gialla. Na jedno zhlédnutí úplně stačí.

  • Superpero -
    Čas vlků (2003)
    **** 27.9.2014

    Plyne to odnikud nikam, ale to docela dává smysl. Co má taky matka z města se dvěma dětmi dělat. Prostě spoléhá na druhé. Vadilo mi, že nebylo řečeno v čem je přesně se světem problém. Pochopil jsem, že měli nedostatek vody, ale to je vše. Celkové živoření mi přišlo vyobrazeno dobře a události, které přerušovaly obecnou apatii byly většinou neradostné. Nejradši jsem měl dceru a jejího kámoše výrostka. Účel posledního záběru z okna vlaku mi zůstal skryt.

  • Bloody13 -
    Podivná barva slz tvého těla (2013)
    **** 9.3.2014

    Důležitou součástí každého gialla byl zamotaný detektivní příběh. Alespoň v 70. letech tomu tak bylo. Nová doba se však zřejmě pyšní bystřejším obecenstvem, což si žádá mnohem komplikovanější přístup. A tady ho máte na zlatém podnosu! Tvůrci magického "Amer" sice potvrdili svou pověst surrealistických malířů filmového plátna, ale tam, kde se jejich předchozí počin dal "přečíst", zde tahle snaha připomíná noční můru. V jejich labyrintu plném flashbacků (?), snů (??), bizarních výjevů a důmyslně matoucích, vedlejších cestiček se bez kompasu snadno a rychle ztratíte. Zvlášť, když závěr vás v tom neustálém tápání nechá rovnou utopit. Jenže ten vizuál...!! Vizuál opět bere dech. Ty detaily, ty barvy, ty zvuky, ta hudba (opět Nicolai, Ortolani či Morriconne), to je přesně to, proč Cattetovou s Forzanim milovat, nebo alespoň obdivovat. Kino tudíž obrovskou výhodou, doma už asi nebude mít snímek takový vaginální náboj.

  • Matty -
    Paříž patří nám (1961)
    *** 4.9.2013

    Rivettův přístup k postavám jeho pseudodetektivky je předznamenán úvodním citátem Charlese Peguyho „Paříž nepatří nikomu.“ Toto tvrzení je nejen v rozporu s názvem filmu, neodpovídá ani názoru většiny aktérů, kteří se naopak domnívají, že město nad Seinou patří jim, že oni mají výhradní právo stanovovat pravidla hry (nemysleli si náhodou totéž sebevědomí cinéasts francouzské nové vlny?). Aby své nicotné existenci dodali vyšší smysl, hrají si na hrdiny (shakespearovsky) velké tragédie, přesvědčují se, že jsou zapleteni do mezinárodního komplotu. Sami si volí perspektivu, kterou chtějí své malicherné problémy vidět. Film jim však nevychází vstříc – uměle nevytváří dramatické napětí, nepodporuje detektivně-thrillerové rámování uplatněním žánrových konvencí. Vyjma několika „špionážních“ záběrů z ptačí perspektivy, které naznačují, že hrdinové své osudy nemají ve svých rukou, jak se domnívají, že jsou jenom figurkami ve hře někoho mocnějšího, zřejmě právě režiséra („herní“ interpretaci podporuje opakované využití šachovnicového motivu v mizanscéně). ___ Zásluhou strohého podání vychází najevo marnivost pařížských intelektuálů, uzavřených do svých vykonstruovaných světů, přesvědčených o vlastní veledůležitosti a nedotknutelnosti. Jsou směšní svými planými debatami i tím, jaké absurdní konstrukce musí vytvářet, aby v jejich životech docházelo k něčemu dramatickému. Věřím, že přeintelektualizovanost hrdinů měla pozérství této sorty lidí parodovat. Extrémně nekomunikativní (skoro autistický) film však ani v tomto, ani v žádném jiném ohledu jistotu ohledně svých záměrů nenabízí. ___ Postavy se vyžívají v záhadách, mluví v hádankách a nic neberou vážně. Tedy s výjimkou poněkud bezbranné hlavní hrdinky, která je sice mnohem senzitivnější než všichni přítomní muži, ale o to snáz může podlehnout uměle navozované představě zásadní konspirace a tím spíše bychom ji neměli brát za spolehlivou průvodkyní vyprávěním. ___ Rivettův celovečerní debut je hloubavějším filmem, než s jakými prorazili Truffaut či Godard. Nemá spontánní švih U konce s dechem, natož vřelost Nikdo mne nemá rád. Beze spěchu se noří do paranoidního společenského ovzduší Paříže, potažmo celé západní společnosti konce 50. let. Pod vlivem Pirandellových divadelních experimentů se zamýšlí nad možnostmi prolínání světů reálných a světů možných (postavy v některých scénách plynule přecházejí od divadelních replik k běžné mluvě). Využívá atmosféry strachu z jaderné války a babylónského zmatení jazyků (záběr z Metropolis) a zároveň obojí znevažuje. ___ Není to film zábavný, ani dost dlouhý, aby to mělo dopad na naše vnímání času (jako u pozdějšího Rivetta), ani si nemyslím, že by byl světoborně zrežírovaný, ale přinejmenším dopomáhá udělat si komplexnější obrázek o „milieu“, v němž se zrodila francouzská nová vlna. 60%

  • Matty -
    Krásný Serge (1958)
    **** 23.8.2013

    Stejně jako jiné novovlnové debuty, také ten vůbec první, Chabrolův, je vystavěn na kontrastech. Naturalistické herectví a nemalebné zobrazení vesnické reality (k autenticitě přispělo, že ve vedlejších rolích vystupovali obyvatelé vesnice Sardent, ve které se natáčelo, a ve které Chabrol vyrůstal), bylo obohaceno nadčasovými otázkami viny, zrady nebo sebeobětování, a zasazeno do melodramatického rámce (výrazně symbolická závěrečná třetina bývá dokonce interpretována jako pouhá vize Françoise, který se chce vidět jako spasitel). V nakládání s ústředními tématy se projevuje Chabrolův ambivalentní postoj ke katolictví, mísící ironický odstup s přesvědčením o nutnosti určitých mravních zásad. ___ Kontrastní je také promyšlenější, intelektuální herectví Brialyho a syrově fyzický projev Blaina. Rozdílné vystupování částečně vychází z minulosti jejich postav. Zatímco pro Françoise, který přijíždí z města, představuje venkov idylické místo a připomínku bezstarostného dětství, Serge se z vesnické ustrnulosti nikdy vymanit nedokázal a nechává se jí pomalu zevnitř rozleptávat (k převrácení tohoto rozvržení rolí dochází v Bratrancích, s venkovanem přijíždějícím do Paříže). Dal přednost otcovské roli, ve které ale selhal. Ztratil motivaci ke změně, sklonil hlavu a přijal pozici poraženého. Jediné chvilkové vysvobození pro něj představuje alkohol a občasná rvačka. V širším významu Serge zosobňuje úpadek francouzského venkova, který se teprve od 60. let začal stavět na vlastní nohy. ___ K věrnému zachycení vesnického mikrosvěta přispěla kamera, za kterou stál Henri Decaë, jenž se naučil natáčet levně a rychle díky spolupráci s Melvillem. Točilo se výhradně v reálech, pokud možno za využití přirozeného světla. Stylisticky uhlazené drama bez formálních působí navenek velmi tradičně, jako navázání na estetickou koncepci neorealistů, nikoli jako snaha o zpřetrhání vazeb s dřívějšími trendy. Kombinace realistické mizanscény s metafyzickými tématy, práce s několika plány akce a přechody mezi nimi (po vzoru Langa a Renoira), přepínání hledisek (zdánlivě subjektivní záběry se ukáží být objektivními), zvýrazňování rozdílných charakterů obou mužů jejich umístěním v záběru a barvou, která je jim přiřknuta (černá/bíla) a „fluidní“ kamera, vytvářející dojem plynulého toku záběrů (které na sebe často navazují typem pohybu), však svědčí o touze dělat věci po svém. S větší mírou upřímnosti a formální (sebe)uvědomělosti. Apendix: k nemnoha vtipným okamžikům tragicky směrovaného příběhu patří odkaz na partu okolo Cahier du cinéma – Sergovi dva vesničtí kumpáni se jmenují La Truffe (čili Truffaut, kterého hraje samotný Chabrol) a Jacques Rivette (kterého hraje asistent režie Philippe de Broca), ve dvou postavách se tak scházejí hned čtyři režiséři nové vlny. 75%

  • Niktorius -
    Temnota (1982)
    ***** 18.4.2013

    Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené.

  • viperblade -
    Návrat idiota (1999)
    **** 23.1.2013

    Koukám, že tady začala móda obsazovat Aňu, Táňu a Macháčka prakticky do každého pozdějšího českého filmu :-) Návrat idiota je zpočátku zvláštní film, který se postupně přetransformuje do krásně zvláštního filmu. A to je… vše. Nemám, co bych k tomu více napsal - krásně zvláštní film. Druhé zhlédnutí napoví víc. 80 %.

  • Eodeon -
    Nelidská (1924)
    ***** 15.10.2012

    (soubor nespojitých poznámek k formálnímu zpracování filmů francouzského impresionismu) nesmírně působivá architektura - křivolaká futuristická obydlí / syté, velice výrazné barevné filtry (modrá, žlutá, rudá) / netradiční interiérové stavby - zahrada uvnitř domu, exotické a nezařaditelné / plastické a zároveň symetricky komponované záběry při důkladném snímání interiéru domu slavné umělkyně / rozostření při doznívání záběru připomíná zamlžení objektivu / dvojexpozice cest snímaných subjektivní kamerou řidiče automobilu - mladý opozdilec cestuje za umělkyní na její opulentní banket s fakíry a artisty / barvy se mění podle nálady, nikoliv podle vysledovatelného racionálního záměru / postava líčena mezititulkem jako "milovník techniky a sportu" (futuristické) / herecký projev Claire - trvalý přezíravý úšklebek / titulek "něco" se obměňuje v mnoha vyvedeních, dostává jiskřivé obrysy, vstupuje do obrazů vedle postav, do víceexpozic městských částí, jde o otázku, kterou si klade hrdinka Claire / jiná vizáž herce známého z Eldoráda díky střídmějšímu líčení, napomádované vlasy sčesané dozadu - mužnější vzezření, než v předchozím filmu / s výjimkou surrealismu lze Nelidskou vřadit snad pod všechny skupiny dobové avantgardy (kubismus, expresionismus, impresionismus, futurismus) / vhled do prostředí nejvyšší smetánky a jejích "rituálů" i zvyklostí, marnivosti a pýchy / rudé mezititulky na černém pozadí působí jako neonové reklamní poutače / dekorace v luxusní vile připomínají obří rostlinné listy - téměř až nepozemská exotika / příběh velmi nepodobný tradičním šestákovým zápletkám / syžet nehomogenní / vyprávění zjevně druhořadé po výtvarné stránce pohyblivých obrazů / rozostřování a expresionistické svícení - krajní emoce / detaily na rozostřený smyčec vibrující na strunách nástroje (emoce zamilovaného muže, kterého odmítá žena a cynicky mu posílá nůž, "aby se obstaral" poté, co jí vyhrožuje sebevraždou) / jednoduché geometrické tvary zdobí bránu do domu Claire a s vnitřkem si nezadá ani královský dvůr / tvář muže snímaná z různých úhlů se prolíná v jediném záběru díky dvojexpozici - rozčílený odjíždí autem - ohromující střihové tempo - končí autonehodou a pádem se srázu do řeky / sluhové Claire v uniformách a škaredých uniformních maskách / nehoda muže blíže rozkrývána pomocí flashbacků - svědkyně popisuje událost Claire - a z nových obrazů se zdá, jako kdyby nehodu způsobil úmyslně / střihové tempo se přizpůsobuje náladě scén / úchvatná "tubuistická" laboratoř domněle zemřelého inženýra, kam Claire přichází identifikovat tělo (vklad Fernanda Legéra) / svižné švenky / Claire se zjevují různorodé podobizny muže / sní o mrtvole, která vstává a hledí na ni / mladík je živ a chlubí se Claire svými nebezpečnými vynálezy - opojení technikou / vědec jako moderní kouzelník / na cestě navštívit mladého inženýra podruhé snímáno okolí cesty, po které kráčí Claire - ve velmi rychlé horizontální jízdě jsou snímány mosty, nádraží, kouřící komíny - imprese denního snění Claire / představení vynálezu přenášejícího zvuk a obraz na dálku rádiovými vlnami, popření prostoru / dále představení vynálezu k oživování mrtvých / na každém přístroji varovný nápis "nebezpečí smrti!" / milence sleduje žárlivý muž - v děsivém výjevu lze rozeznat jen černou siluetu muže a bílé štěrbinky očí, v nichž se odráží světlo / žárlivec zabíjí Claire a zamilovaný vědec se ji rozhoduje oživit...

  • Morien -
    Pulp Fiction: Historky z … (1994)
    **** 30.8.2012

    (1001) Experimentálně jsem zjistila zajímavou věc. Pustila jsem si (asi tak pátá projekce za celý můj život) Pulp Fiction večer, když jsem byla hodně unavená, ale nechtělo se mi ještě spát, s tím, že se pobavím a pošmáknu si na přerývané kapitolové dramaturgii (vše míněno v tom tom nejlepším znova smyslu). No ale jak jsem tak na to koukala, tak mi to skoro vůbec nepřipadalo zábavné ani cool. A tak nějak jsem si ve své unavené hlavičce sesumírovala názor, že film je obecně brán jako vtipný, protože on sám nám říká, že je vtipný, personifikováno ve scéně, kde Jimmy aka Tarantino aka Režisér říká, že chlapci v tričkách vypadaj jako kašpaři. A co mu na to Jules odpoví? Odpoví mu: "Jsou to tvoje hadry, trotle." (Parafrázuji.) A s touto filosofickou myšlenkou na rtech odcházím.

  • Bloody13 -
    Krátká noc skleněných panenek (1971)
    *** 22.7.2012

    Až na dva faktory skoro standardní, ničím výjimečné giallo. Od ostatních bratříčků se však tohle odlišuje právě nám blízkém prostředím matičky Prahy (diváci určitě poznají Staromák a Zlatou uličku) a zajímavým námětem hrdiny, který v márnici bez schopnosti pohybu čeká na pitvu, a mezitím se snaží vzpomenout, jak se do téhle situace dostal. I přes střídmou stopáž se film přesto trochu vleče a hudební veterán Morricone si zde vybral poněkud slabší chvilku. Ladovo následující "Who Saw Her Die?" mě tak oslovilo přece jenom víc.

  • Gemini -
    Prázdniny v Římě (1953)
    ***** 18.7.2012

    Čisté kouzlo. Chtělo se mi napsat čisté lásky, ale to by jednak nebyla tak docela pravda, a druhak by to bylo zavádějící, protože to hlavní uchvacující na tomto Wylerově věčném kinematografickém pomníku je přece to, co se dnes už nevidí, a co by bylo zcela brutálním spoilerem;) Audrey Hepburn byla skutečně jako z pohádky - alespoň od krku nahoru, a ten zbytek dokázala světu odprezentovat díky tehdy aktuální módě tak, že z ní museli být všichni paf (a taky že byli;)). No a Gregory Peck, tam je škoda slov. Ačkoliv by se snad nemusel urazit přirovnáním, že je jako "náš" George Clooney. Bez dlouhých řečí - ostatní je navíc mají lepší - Prázdniny V Římě jsou esencí oldschoolové romance bez tanců a zpěvů, jaká se už netočí, a dost silně pochybuju, že za padesát let bude někdo moci totéž prohlásit o nějaké soudobé romantické komedii. Byl jsem až překvapen, jak snadno si mě tenhle film omotal kolem promítačky - tím spíš mu nemůžu dát míň než 90%.

  • Traffic -
    Sedmý kontinent (1989)
    ***** 24.4.2012

    Spadnul jsem do mlejnku na maso se jménem Sedmý kontinent a Michael Haneke ze mě udělal sekanou. K tomuto filmu by se měla přibalovat antidepresiva. Je celkem k neuvěření, že už na konci 80. let dokázal Haneke v Rakousku (!) takhle radikálně pojmenovat ubíjející povahu konzumeristické společnosti. Jinak teď s odstupem to funguje i jako nemilosrdná destrukce ostalgie.

  • xxmartinxx -
    Zámek (TV film) (1997)
    *** 26.1.2012

    Nepochybuju o tom, že je Zámek naprosto perfektní kus filmařiny, kde Haneke předvádí další echt-precizní práci. Jen jsem tak nějak vše věděl a vše chápal dopředu, což je podle mě chyba. Nejvíc by mě stejně zajímalo, o čem by si Kafka s Hanekem popovídali, jistě by si, kluci, rozuměli.

  • MMR -
    Vždyť já jsem roztleskávačka (1999)
    **** 5.6.2011

    Safra, to zas byl filmek :-) Oni chtěj "napravit" homosexuály tím, že je zavřou do stejného pokoje a začnou terapii? Aha, no, dobrý zase :-D To bylo na tom nejvtipnější. Jak to asi tak pak může skončit, že? :-) Pak samozřejmě řada vtipných a zajímavých hlášek. Musím říct, že jen škoda, že režisérka nemá víc filmů, ale soustředí se pouze na seriály. Protože dva filmy je zatraceně málo. Zvlášť pokud jsou takového tématu.

  • Morien -
    Lea (1996)
    *** 7.5.2011

    Básně byly super, ale příběh samotný už mě nedokázal udržet při plné pozornosti. Jediná další věc, kterou mě film ještě potěšil, bylo zjištění, že jsem rozuměla německé části i bez titulků. A přiznejme si, na filmy koukám v prvním plánu kvůli jiným věcem než zrovna zlepšování jazykové gramotnosti.

  • Gilmour93 -
    Bennyho video (1992)
    *** 29.4.2011

    Rakouské dětství Antona Chigurha aneb Hanekeho ticho v bouři. Sugestivní drama o geneticky zakódované pozici oběti (?) stvořené ocelově chladnou famílií, v němž minimalistické dialogy přidávají na krutosti realismu všedního dne a nezobrazené násilí naléhavě dopadne na představivost diváka, ale co je to platné, když více než čtvrtina použitého filmového materiálu plnila funkci ponožek v rozkroku kalhot admirálské uniformy Arnolda J. Rimmera..

  • ORIN -
    Kdyby... (1968)
    ***** 26.2.2011

    Internátní škola jako (britský) společenský celek, striktní hierarchické uspořádání představuje náznaky totality. Jednotlivé skupiny jsou rozčleněny do systému "tříd" - v čele stojí ředitel, jehož poskokem je jeho zástupce, ten má zase pod sebou několik pomocníků (mazáků), kteří již přímo prováděli šikanu a mučení na nově příchozích studentech (bažantech). Lindsay Anderson film koncipuje do osmi vzájemně propojených kapitol oddělených vysvětlujícími mezititulky, první polovina filmu je prezentována jako důsledná analýza školního řádu a pravidel a jednotlivých charakterů, spíše tedy propracovaného systému šikany. V hlavním hrdinovi Mickovi postupně vzrůstá nenávist a chuť po revoltě, která vrcholí závěrečnou fantazijně stylizovanou sekvencí totálního anarchistického masakru. Film je znepokojivý o to víc, když si uvědomíme, že byl natočen v revolučním roce 1968, což mu dodávalo obrovskou politickou aktuálnost.

  • gudaulin -
    Smrtící triky (1986)
    *** 10.1.2011

    Film stojí přesně na hranici mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a i když jsem se nakonec rozhodl pro nižší hodnocení, ve své kategorii je to určitě nadprůměrný kousek. Je sice pravda, že i tady scénář chvílemi skřípe a celá ta historka má své nezanedbatelné logické díry, ale je to natočené s lehkostí a bezmála komediální nadsázkou, takže mě tenhle druh nelogičností neštve a velkoryse nad ním mávám rukou. Smrtící triky u mě nefungují jako thriller, ale jako kriminální komedie s řadou zajímavých nápadů, které si film vypůjčil z filmového studia. Celkový dojem: 65 %.

  • Bluntman -
    Melounová žena (1996)
    **** 4.12.2010

    (Mezipatra 2010) MELOUNOVÁ ŽENA by se dala z hlediska žánru zařadit jako mockument (tj. falešný dokument, který prozkoumává smyšlený „fakt“, jenž je vydáván za skutečný), z hlediska historického kontextu by pak spadala po bok nezávislých a na festivalech úspěch slavících filmů jako CLERKS (1994) Kevina Smithe a ZAPOMENUTÉ STŘÍBRO (1995) Petera Jacksona. S prvním jmenovaným titulem sdílí autobiografický základ (práce ve videopůjčovně a od ní se odvíjející další peripetie), který je podkladem pro zkoumání určité subkultury a jejího zapsání na mapu světu (až na to, že jde o černošské lesbické filmařky, nikoliv flákačskou komunitu podivínů zběhlých v popkultuře). S druhým zase pátrání po zapomenuté osobě v dějinách kinematografie v období klasického Hollywoodu (na místo režiséra Colina McKenzieho ona titulní Melounová žena), která ve skutečnosti neexistovala, ačkoliv nás film všemi prostředky přesvědčuje o opaku („dobovými“ fotografiemi, rozhovory s „pamětníky“, „nalezeným“ natočeným materiálem apod.). To dovoluje prozkoumat institucionální vztahy v průběhu času, kdy se dozvídáme, že se toho zase tolik nezměnilo (ačkoliv existují publikace o lesbických tvůrkyních, o těch černých se toho moc neví a lze je nalézt pouze v zaprášeném a do úplného kouta odstrčeném regálu knihovny). Ústředním leitmotivem se tak vyjevuje otázka rasové a „sexuální“ příslušnosti, přičemž je naprosto odzbrojující, s jakým nadhledem se k ní přistupuje.

  • T2 -
    Když chci, tak písknu (2010)
    * 21.6.2010

    Na tu chválu pred uvedeným filmu(že ocenení na Berlinare), som za tých 20minút čo som vydržal v kinosále, nič zvláštne nezachytil, len zrnitý obraz, prázdny väzenský dej, príliš dlhé nič hovoriace zábery, ťažko povedať či by ma ešte niekto prehovoril na opätovné vzhliadnutie. /videl v kine: 20%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010)

  • Matty -
    Uličníci (1957)
    **** 12.11.2009

    Kluci, hry, střet dětského světa se světem dospělých, hořkost z nedosažitelné lásky k ženě vs. radost z vyjádřené lásky ke kinematografu (scéna v kině, odkaz na Pokropeného kropiče). A na počátku byla samozřejmě literární předloha. Plnohodnotný zárodek Truffautových „velkých“ filmů.

  • Falko -
    Ostře sledované vlaky (1966)
    **** 6.10.2009

    70%. Zacinalo to celkom humorne, avsak neskor sa mi to zdalo byt chvilkami monotonne, teda bohuzial trosku nudne, ale na to som uz pri starych filmoch zvyknuty, avsak mal pekny pribeh a tak 3 hviezdicky by bolo primalo. Najviac ma tu milo prekvapil Vlastimil Brodský, ktoreho som v zapornej ulohe videl po prvykrat a taktiez som netusil, ze doktora Brabca si zahral samotny reziser Menzel. Je to tragikomicky pribeh, avsak u mna staci na jedno pozretie. V oscarovej konkurencii mu sekundovali 4 dramy: Juhoslovansky NÁKUPČÍ PEŘÍ (1967), Francuzsky ŽÍT A UŽÍT (1967), Japonsky PORTRAIT OF CHIEKO (1967) a Spanielska OČAROVANÁ LÁSKA (1967). Nakoniec si Oscara prisiel prevziat osobne reziser Menzel osobne... 06.10.2009 _____ Václav Neckář - (Miloš Hrma) +++ Jitka Bendová - (Máša) +++ Vladimír Valenta - (Přednosta stanice) +++ Libuše Havelková - (Přednostová) +++ Vlastimil Brodský - (Zedníček) +++ Josef Somr - (Výpravčí Hubička) +++ Květa Fialová - (Pani Hraběnka) +++ Naďa Urbánková - (Viktoria Freie) +++ Jiří Menzel - (Dr. Brabec) +++ Pavel Landovský - (Zloděj) +++ Václav Fišer - (Zedník) +++ Jiří Kodet - (SS) +++ Hudba: Jiří Šust +++

  • Subjektiv -
    Jatka č. 5 (1972)
    **** 29.6.2009

    Navždy uvězněn na jatkách č.5 v Drážďanech, navždy oddělen od zbytku světa včetně svých blízkých, přikován k zemi tíhou času, povzbuzen jediným lokem vodky a svobodný v kleci na jiné planetě. Zvláštní, ale podivně sdílný a srozumitelný.

  • Kulmon -
    Detektivní příběh (1951)
    **** 28.5.2009

    Film, který se celý odehrává na policejní stanici. Zpočátku se zdá, že to bude další rutinní den několika policajtů. Nejvýraznější osobností zde je detektiv James McLeod. Problém u McLeoda nastane, když se mu pracovní život skříží s osobním. A ona každodenní rutina dostává zcela jiný rozměr, takřka fatální. Velmi dobře vykreslené postavičky pomohly hereckým výkonům, jimž vévodí Kirk Douglas.

  • Mertax -
    Nejistá sezóna (1987)
    **** 5.3.2009

    Jistá zábava s mrazivým obsahem, nejen o představení, jež muselo být "konstruktivní pozitivní satirou" a které bylo nakonec "celkem v intencích", jak pravil soudruh hodnotitel. (Nejste-li fanoušek J.C. výsledný dojem bude poloviční, v opačném případě velice nadstandardní, vše ve stylu, na který jsme zvyklí - "nehraju, jen konstatuju"). Kluci, jenom pár poznámek. - Prosim tě, dneska nemůžeš posuzovat, to není představení, to je funus. DVD: Po kliknutí na Bonusové materiály se dostanete na rozcestí. Můžete si přečíst Filmografie všech členů divadelního souboru s nejistou budoucností. Poté následuje Fotogalerie obsahující klasické fotky z filmu a posledním bonusem jsou tři Rozhovory. Smoljak vypráví o tom, že politické ovzduší v roce ´87 tálo a mohli tak natočit pravdivý film o strastech jejich divadla. Tragikomická je historka s kamerou. Smojlak nechtěl dělat postsynchrony, ale rovnou kontaktní zvuk, tehdy ovšem nebyl tak uznávaný tvůrce, aby se mu dostalo kvalitní kamery, takže obdržel horší typ, který rachotil. Aby se zbavili hluku, museli přístroj "zaboxovat" (utlumovacím boxem, který vážil okolo 2 metráků). Poté byla manipulace velmi obtížná. Svěrák mluví o tom, jak některé skutečnosti museli ze scénáře vyškrtnout, protože jinak by jim je diváci neuvěřili. Na závěr si stěžuje, jak špatná byla distribuce filmu, promítli ho prý v Lucerně a pak zapadl. Brukner vzpomíná na natáčení s úsměvem po celou dobu rozhovoru, vzpomíná například na tuhou zimu 87/88 v době natáčení. Jedná se o zajímavé bonusy, je jich ale velmi málo: 60%.

  • charlosina -
    Mé soukromé Idaho (1991)
    ** 11.2.2009

    My Own Private Idaho mě zklamalo na celé čáře... čekala jsem dechberoucí drama ze života dvou prostitutů, kteří na podkladě událostí najdou sami sebe, ale místo toho jsem pozorovala jen spleť různých momentů bez hlubšího významu. Film se snažil podat zajímavé téma neobvyklou formou, ale účinek mě zcela minul. Spíš mi to přišlo jako pokus o artový film s kontroverzním tématem, ze kterého vzešel poslepovaný příběh dvou přátel bez hlavy a paty tvářící se jako syrový film s dokumentárními prvky. A sexuální scény podané formou "momentek" dané formě vyprávění rozhodně nepřidaly. Na tenhle počin Gusa Van Santa jsem se těšila dlouho a opravdu jsem od toho čekala něco zcela jiného... i když film "jiný" je, mně však nezaujal. A Shakespeara jsem zde nenašla. Jedna * za Phoenixe, který se své role ujal parádně, a druhá za Reevse.

  • DaViD´82 -
    Smích se lepí na paty (1986)
    **** 24.1.2009

    Melancholický smutek, kde skřípe akorát děsuplná osmdesátková syntetizátorová "hudba". Muselo trvat roky zkomponovat jí tak, aby se naprosto nehodila ani k jedné jediné scéně. Jak k tomu přijdou chudáci herci, kteří ze sebe dostávají to nejlepší a jediné co z toho má divák jsou ty pazvuky, které trhají uši. Jinak bez sebemenších výtek.

  • LIVINGDEAD -
    Poslední vlak (2003)
    ***** 24.7.2008

    Válečné filmy nejsou má kategorie, ale na film jsem se díval se sestrou a ta je válečná fanatička. Takže film sledovala pozorně a já jedním očkem. Jakmile ale byla nějaká dobrá scéna, upozornila mne. Nejvíc se ji prý líbila scéna, kdy vybuchl granát a jednomu vojákovi to roztrhlo břicho, vylezly střeva a opodál stojícímu vojákovi tyto vnitřnosti prskly na ksicht! Přikázala mi, že filmu musím dát 5* a já tak tedy činím! Já jen dodám, že film měl krásné barvy - radost pohledět :-)

  • gudaulin -
    Osudy dobrého vojáka Švejka (1954)
    ***** 11.3.2008

    Geniální animovaný film, kde se sešli dva špičkoví tvůrci. Jiří Trnka jako výtvarník a režisér, na druhé straně pak Jan Werich jako skvělý dabér, který bez problémů zvládal namluvit velké množství postav a výborně vystihnout jejich charakter změnou intonace hlasu tak, že vzniklo nadčasové dílo s poetikou, která vychází přímo z Jaroslava Haška a které je ve své výpovědi mnohem silnější než všechny hrané filmové verze. Snímek po výtvarné stránce vychází z Ladových ilustrací Haškova románu. Celkový dojem: 100 %.

  • woody -
    Jak jsem strávil konec světa (2006)
    **** 28.5.2007

    Rumunsko. 1988. Zatím nikdo z Rumunů netuší, že sotva za rok vypískají Ceauseska z balkonu a společně s manželkou ho popraví. Přesto už je diktátor, alespoň v kruhu rodinném a přátel terčem výsměchu a karikatur (s oblibou jej předvádí právě otec hlavní hrdinky). K samotnému ději: Evě je sedmnáct, prožívá první velkou lásku. Je zamilovaná do Alexe, syna policisty. Jednou se jim podaří ve škole rozbít bustu vůdce lidu. Alexe potrestat nemůžou, ale Evu ano. Je vyloučena z KSM, vyhozena ze střední školy a poslána na strojírenské učiliště mezi děti nepohodlných lidí. Postupně se seznamujeme s jejími sousedy, spolužáky a zejména jejím bratrem. Velice přesvědčivý výkon malého herce je jen jeden z mnoha. Většina budou určitě neherci, ale jsou naprosto přesně typově obsazení, že si to člověk ani neuvědomí. Nejzajímavější je zřejmě scéna Evina odpanění. Nedočkáte se žádné "hot" soulože jako z jiných filmů pro mladé, ale ani to není samoúčelně syrová a tvrdá makačka, ve které hrdinka spíše sténá bolestí než blahem. Nic takového. Velice realistické a přitom decentní. Jedinou výtku bych měl snad jen k době, kdy se děj odehrává. Divák ví, že se hrdinům nic zlého stát nemůže, nemáme o ně ani strach, přestože se o to film párkrát snaží. Diktatura se blíží ke svému krvavému zániku a postavy to víceméně také očekávají. Je to první rumunský film (v koprodukci s Francií) co jsem viděl a očekával jsem buďto něco podobného balkánským filmům nebo ruským filmům. Není to ani jedno - ať už výběrem hudby nebo samotnou režií, která je až příliš strohá (můžu-li to tak říci, přesný výraz se mi nepoštěstí nalézt). Z toho pramení, jak jsem byl z výsledku trochu zaskočen. S odstupem času však Jak jsem prožil konec světa (distribuční název na MFFDM) hodnotím jako velice zdařilý film.

  • Eddard -
    Vykoupení L.B. Jonese (1970)
    **** 2.5.2007

    Pěkně a bez zbytečného patosu či přehánění zobrazené téma rasismu na americkém jihu 60. let. Labutí píseň Williama Wylera, jednoho z největších režisérů všech dob, za kterou se mistr rozhodně stydět nemusí. Vůbec nejsilněji na mě v celém filmu působil výkon Lee J. Cobba, který se do role jižanského právníka, v jehož nitru se jakoby odráží paradoxní a děsivý konflikt mezi předsudky a raciem, emocemi a rasismem, zakořeněný po století na Jihu, trefil NAPROSTO přesně. Zarámování snímku (příjezd vlaku symbolizující naději a radost a jeho odjezd, naznačující smutek a rezignaci) je taky bezchybný. Rozhodně stojí za zhlédnutí. 80%

  • Bluntman -
    Cléo od pěti do sedmi (1962)
    **** 22.2.2007

    "Filmy jsou život s vystříhanými nudnými částmi," prohlásil jednou Alfred Hitchcock a jeho teze je dokonale aplikovatelná na jeden z nejzajímavějších filmů francouzské nové vlny, který natočila "babička francouzské nové vlny" Anges Vardová. Přestože název jasně říká, že budeme sledovat dvě hodiny ze života titulní hrdinky, která putuje ulicemi Paříže a čeká na výsedky vyšetření, ve skutečnosti má film hodinu a půl s tím, že poslední půlhodina je na doplnění ze stran diváků. Vardová totiž rozlišuje mezi časem skutečným-dokumentárním, který se čas od času zjevuje na obrazovce a divák si tak může skutečně vyzkoušet, že to na sekundu vychází, a mezi tím filmově-fikčním, který pojímá impresionisticky. Pokud se má brát v potaz rčení, že postava se na začátku filmu zrodí a s jeho koncem umírá, Cléo od pěti do sedmi je čestná výjimka, které na výsledném hodnoceni ubírá fakt, že dialogy jsou v některých chvílích nepatřičné a že malé epizodky s výběrem klobouku či vložená krátká groteska s účastí Godarda, Kariny a Constantinea na sebe strhávají pozornost a odvádí tak diváka od celku. Vardová prohlásila, že "Feminismus může být zábava" a Cléo od pěti do sedmi je toho zářným důkazem - už kvůli užití odrazových ploch (hrdinka je utvářena prostředím a proměňuje se v rámci něj) a nádherném nasnímání míst, při kterém se nezapře, že Vardová bývala fotografkou.

  • hirnlego -
    Všechna paměť světa (1956)
    *** 26.1.2007

    "Poetický popis půl století starých metod archivace a katalogizace knih působí skoro jako zkoumání starověkých technik mumifikace - o něco podobného tu skutečně jde: pokus o zachování pro věčnost za cenu jistého umrtvení." (viz anotace v programu Ponrepo, leden 2007)

  • Karlos80 -
    Císařův slavík (1948)
    ***** 10.12.2006

    Námět: povídka Hanse Christiana Andersena. Scénář: Jiří Brdečka a Jiří Trnka. Hudba: Václav Trojan. Animace: Břetislav Pojar, Stanislav Látal aj. Už jen ty vesměs zvučná jména naznačují že se v tomto případě bude jednat o zaručenou kvalitu s celoživotní zárukou. V tomto případě mě mé zdání opravdu neklame. Trnkův první (někdy uváděn i jako druhý po Špalíčku) celovečerně loutkový snímek. Pohádkový příběh o slavíkovi a Císařovi. O tom kdo je moudřejš, zda prostý pták či sám Císař? Opět nezaměnitelná práce Jiřího Trnky, v napůl hranném a v napůl loutkovém filmečku Jeden z národních filmových klenotů a to bez debat.

  • Dadel -
    Funny Games (1997)
    ***** 26.8.2006

    Masakr. Michael Haneke si s diváky pohrává stejně jako ústřední dvojice padouchů se svými oběťmi. Připravte se na to, že se vám zastaví dech, a nikdy nebudete vědět, co se stane v příštích minutách. Také se naučíte hrát několik zábavných společenských her, které pak můžete vyzkoušet na svých přátelích (ale připravte se na to, že vám přátelé začnou postupně ubývat).

  • sud -
    Přesvedčení (1956)
    **** 9.7.2006

    Zajímavá westernová tragikomedie (film je uveden jako drama, ale moc mi to k němu nepasuje). Po třičtvrtě filmové stopáže nám odhaluje zvyky kvakerů a seznamuje nás s humornými i vážnými příhodami kvakerské rodiny Birdwellů. Ke konci přichází napětí, nějaká akce a dobrodružství. Ale jen na krátko. Závěr filmu se nese opět v duchu prvních dvou třetin. Herecké obsazení je skvělé, Gary Cooper je jak jinak než výborný a herecké umění nám ukázal i mladý Anthony Perkins, který byl za svůj výkon nominován na Oscara. Režie Williama Wylera je skvělá, ale zde si velký režisér pumpoval svaly na "Velkou zemi".

  • kleopatra -
    Utajený (2005)
    ***** 26.6.2006

    Francouzské filmy miluju. Ačkoli ne vždy jsem odměněna za svoji oddanost kvalitou, film, který je pro někoho "intošina", pro jiného "nemá konec", mě svou náladou, s jakou je muž a jeho démon divákovi předložen, ohromil a ani na vteřinu nepochybuji o Hanekeho poctivé hře, což se při tématech, jaká si vybírá a jak je podává, hůř obhajuje. Já mu za to, jak to dělá, děkuju. I za něhu Juliette Binoche, s jejímž příchodem cítím vůni od Lancome, za Daniela Auteuil a jeho sugestivní herectví, taky za to, že jsem nedostala naservírováno: "vrah je zahradník" a že jsem na to, že o to nešlo, přišla.

  • Douglas -
    Muž s kinoaparátem (1929)
    ***** 14.1.2006

    Průměrná délka záběru: 2,6 sekund. Počet záběrů: 1511. Nejkratší záběr: 0,1 sekundy. Nejdelší záběr: 22,8 sekundy. Podrobnější údaje z mého měření i s grafem tady.

  • flanker.27 -
    Svět patří nám (1937)
    ***** 3.10.2005

    I přes odlehčovací intermezza jde o film nesmírně vážný a svým dosahem dost depresivní, pokud si člověk uvědomí, co předpovídá. Odosobněnost a moc držená v rukou několika lidí bez nějakého vztahu odpovědnosti k lidu. Dle mého stále aktuální.

  • Mr.Apache -
    Šťastný to muž (1973)
    ***** 5.4.2005

    Málo známý ale překvapivě výborný snímek, který kvalitně a vtipně experimentuje s různými možnostmi filmového vyprávění. Malcolm McDowell je zde jako Šťastný muž naprosto neodolatelný a na samém vrcholu hereckého rozkvětu. Zdárně mu sekunduje také mladá Helen Mirren (setkali se ještě v Caligulovi). Velmi dobrá je hudba a texty písní - její autor a ostatní muzikanti hrají ve filmu sami sebe. V závěru, ve scéně konkursu (na film O Lucky Man!) vystoupí (rovněž sám za sebe) i režisér snímku: Lindsay Anderson. S vyjímkou Malcolma se většina herců objeví v různých úlohách. Snímek je tragikomickou a velice zábavnou koláží bizarních příhod naivního mladíka, který se vydá do světa za štěstím.

  • dwi -
    Berlín: Symfonie velkoměsta (1927)
    **** 8.8.2004

    Celkem z pěti aktů poskládal Walter Ruttman barvitou mozaiku záběrů na Berlín v průběhu čtyřiadvaceti hodin. Dle scénáře Carla Mayera, který chtěl opustit ateliérové hříčky a přijít s něčím více vypovídajícím, a s kamerou Karla Freunda vznikla objemná freska Berlína se všemi jeho důležitými aspekty. Režisér, věren obejktivitě Kino-oka, tak dokumentárně zachytil kolorit města od prvních časných hodin až do pozdní noci. Tep a živelnost obratně vyvažuje s ladností, avšak bez náruživého temperamentu, jaký se skrývá například u Vertovova Muže s kinoaparátem. Hlavní slabostí pro mě zůstává, že přes pár sociálně komponovaných montážních postupů (žebračka se svými dětmi x opulentní záběry na hostinu) nepřichází snímek s něčím více vyhrocenějším a zůstává tak jen u historiografického zdokumentování jedné epochy (přestože se jedná pouze o jeden den) Berlína. Podíváme-li se na Ruttmanovu filmografii obšírněji, můžeme vypozorovat, že své avantgardní filmařské prvopočátky zúročil, byť v hodně okleštěné formě, i zde (úvodní sekvence, roztočené spirály a jiné). S příchodem Hitlera však režisér propadl nacistické propagandě, a tak Berlín - symfonie velkoměsta zůstává jeho nejzdařilejším a nejznámějším dílem.

  • Insilvis -
    71 fragmentů chronologie … (1994)
    ***** 8.3.2004

    Nestor intelektuálních filmů Michael Haneke předvedl možná to nejlepší právě ve své (u nás) méně známé trilogii o smrti (71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls, Benny's Video, Der Siebente Kontinent). Přiznám se, že jsem musel film shlédnout dvakrát po sobě, protože jelikož jsem o obsahu nic nevěděl, při první projekci mi až do konce zůstával smysl Hanekeho formálního přístupu přinejmenším neprůhledný (oproti Pianistce, kterou jsem viděl krátce před tím je to trochu jiná káva). Chladným záběrům bez špetky dramatizace, jenž připomínají spíše náhodně sestavenou koláž záznamů průmyslové kamery, které sledují (nedá se říci, že něco vypráví – jenom nezúčastněně sledují) fragmenty z života několika postav, dává konečný a plný význam finální scéna, ke které je film režisérem posouván (nebo spíše jsou k němu posouvány jeho aktéři bez vlastního přičinění). Naprosté oddramatizování snímku připomíná více autopsii než film – chladný jako chirurgická ocel. Suma: jeden z nejlepších filmů o násilí, jaký jsem viděl.

  • Jeanne -
    S čerty nejsou žerty (1984)
    **** 5.1.2004

    Pohádka ze zlatých časů, kdy čerti měli kvalitní obsazení, které změnil až Zdeněk Troška v 90. létech... :-) Pohádka, která se klidně mohla z většiny odehrávat v pekle a přesto byla vtipná a vůbec ne přehnaně ponurá.

  • Galadriel -
    Ben Hur (1959)
    **** 1.12.2003

    Tohle je u mě první (a zatím jediný) případ, kdy se mi film líbí víc než knížka. Narozdíl od ní není vůbec zdlouhavý a těžkopádný, právě naopak - skvěle dokázal zobrazit reálie z přelomu př.n.l. / n.l. a podkreslit je zajímavým příběhem (který je sice podle knížky, ale opravdu skvěle vyprávěný, narozdíl od slov pana Wallace, při jejichž čtení jsem se opravdu neskutečně nudila). Navíc skvělá atmosféra (viz.závody koňských zpřežení), výteční herci, dobrá hudba a fantastická výprava dělaná tak, jak to v té době jedině šlo, tedy doopravdy a s tisíci statistů.

  • Galadriel -
    Adéla ještě nevečeřela (1977)
    **** 24.11.2003

    Až tak skvělý, jak ho všichni vychvalují mi tenhle film nepřijde. Samozřejmě, že je to na český film netradiční námět i zpracování, ale to mi nestačí k tomu, abych ho hodnotila nějak lépe. Popravdě rozhodovala jsem se mezi 3 a 4*, ale k vyššímu hodnocení jsem se přiklonila pro kultovnost a nápad.

  • Radyo -
    Na Větrné hůrce (1939)
    ***** 22.3.2003

    Dosud nepřekonaná verze legendárního romantického příběhu se skvělým hereckým obsazením. Nejvíce mě zaujala Merle Oberonová v roli Kathy, jednak svým hereckým uměním, jednak svými nevšedními půvaby. Skvěle typově obsazená Kathy se stala (alespoň pro mě) nejdominantnější postavou filmu. Atmosféra je doslova neuvěřitelná a jak se vpodstatě zmiňuje POMO, i černobílá barva snímku napomáhá zvýšit kouzlo, kterým tato adaptace na diváka působí. Jedno z vrcholných děl kinematografie.

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace