Dům z karet
House of Cards
House of Cards
House of Cards
Tvůrci:
Beau WillimonHudba:
Jeff BealHrají:
Kevin Spacey, Robin Wright, Michael Kelly, Rachel Brosnahan, Mahershala Ali, Nathan Darrow, Michel Gill, Reg E. Cathey, Sebastian Arcelus, Kate Mara (více)VOD (1)
Série(6) / Epizody(73)
Obsahy(3)
Francis Underwood (Kevin Spacey) vás vezme na dlouhou cestu, během níž si vybírá svou pomstu na těch, kteří ho zradili – včetně členů jeho vlastní vlády i prezidenta Spojených států osobně. Elegantní, prohnaný, metodické a zlý Frank Underwood spolu se svojí manipulativní manželkou Clair (Robin Wright) berou Washington útokem. Příčku po příčce stoupají po hierarchickém žebříku, aby dosáhli toho, po čem tak zoufale touží – po moci. (AXN)
(více)Recenze (771)
Předlohu pro seriál, knihu od Michaela Dobse, jsem nečetl, ale mám silný pocit, že postava Franka Underwooda byla napsána jako nadčlověk. Je to chytrý taktik, který vždy ví, co by měl udělat proto, aby si někoho podmanil a využil ho k dosažení svého cíle. Francis je i úspěšný vrahoun, vraždit může kdekoliv a jakkoliv, policie ani kamery si ho stejně nevšimnou. Francis je obklopen lidmi, kteří jsou buď totálně hloupí, nebo mají stejný smyl pro dobro, jako on sám. Francis je i uznávaný psychopat, zabíjet lidi pro dosažení svého cíle je přeci normální, je to vlastně nutnost a on žádnou vinu nenese. (po shlédnutí 1 dílů 2 řady) ()
S01: SPOILER Nebýt absolutně nelogického jednání Spaceyho na konci první série tak za pět. Nicméně žádný racionálně myslící politik by toto nikdy neudělal, alespoň ne osobně. Škoda, vzalo mi to chuť vidět další sérii. ()
Neuveriteľný náklad!!! Brilantné, skvelé, výnimočné ... toto je zrežírovaná dokonalosť. Určite jeden z TOP 3 seriálov v mojom rebríčku. ()
Příběh největší vůle mstít se, jakou lze v seriálu, filmu či kdekoliv jinde vidět nebo si spíše jen domýšlet. Frank Underwood v podání Kevina Spaceyho je dalším záporným hrdinou vzbuzujícím strach, obdiv i podporu zároveň. Původní dramatická linka z britské předlohy je ve své široké seriálové formě převedena k dokonalosti při zobrazení postupného rozkladu veškerých hodnot i lidských a mravních zásad. Zůstává vždy jedno a jediné, a sice Francis a jeho odhodlání. House of Cards mistrným způsobem představuje svět politiky v její až děsivě reálné podobě od umění vyjednávání až po hru s médii. Ne nadarmo řada skutečných znalců nejenom washingtonských vysokých pater tvrdí, že House of Cards je až na to zabíjení zcela přesné. Je férové říct, že vystavění seriálu na rychlých diskuzích a jemných náznacích není pro každého, ale pokud oceníte kvalitní scénář a potřebu do sledování zapojit celou vlastní mozkovou kapacitu, seriál oceníte. Příběh pak ideálně podkreslují jemné klavírové melodie. Z hlediska formy je navíc zcela famózně využita technika pohledů do kamery a monologu k divákům - od House of Cards už budou všechny seriály pouze napodobovat a ještě k tomu dosti uboze. ()
Vcelku atraktivní prostředí vysoké americké politiky a hvězdy na režisérské židli dělají z HoC silného hráče současné televizní tvorby. Ačkoliv většina dílů první řady jede podle velmi podobného scénáře (Spacey má trable, s někým se dohodne/někoho přechčije a prohodí něco sarkastického do kamery), kouká se na to hodně dobře. ()
1. série: 80% - Machiavelli musí v kryptě chrochtat blahem. Mně k tomu u první řady ale cosi chybělo... 2. série: ??? 3. série: ??? ()
Sakra... jsem uchvácen, takhle dokonalé dialogy, prokreslené charaktery a napětí jsem u žádného seriálu neviděl. ()
Dlouho se mi nestalo, abych dal půlku jedné série prakticky na jeden nádech (kdybych ráno nevstával do práce, pravděpodobně bych dal i celou)...řemeslně i vizuálně dokonalá ukázka prohnilosti a zmrdství ve vrcholné politice...nejlepší na tom je, že ono to opravdu, takhle nějak funguje zřejmě i ve skutečnosti:)...Kevin Spacey, jako badass, kterému nelze nefandit, v životní formě ()
Po výborných prvních dvou sériích a slabší třetí se čtvrtá série vrací s plnou parádou a předkládá aktuální témata jako nikdy předtím, aby vyzkoušela sílu Underwoodových. Zhlédnutá skoro na jeden zátah - 100% ()
„Já jsem ten, kdo čistí potrubí, aby mohlo proudiť bahno.“ Kopec sarkazmu, to môže osloviť aj mladšiu generáciu Škoda, že tento seriál nerežíroval David Fincher, pretože viem že by aj po prvej sérií z toho dokázal vytvoriť, jeden skvelý seriál. Celkom šikovný nápad urobiť Kevina Spaceyho rozprávača, to trošku rozlišuje seriály z podobnou tématikou, mimochdom pri tých monológov človek zistí, že aký dobrý je herec. To taktiež platí pri Robin Wright. Dúfam, že tento domček z kariet nerozpadne, pretože po 1. sérii to málo na mále. Kto nechce byť sklamaný tak len 1. séria. Kto chce vedieť, ako to pokračuje a je mu absolútne jedno, že či má kvalitu alebo nie. Scenár, atmosféra, herci a niekedy výborná réžia. To, neznamená, že séria je slabšia a že ju nemožno odporučiť, každá séria má niečo do seba. Vrelo odporúčam. 1. séria - /90 %/ 2. séria - /75 %/ 3. séria - /60 %/. /75 %/ ()
Je to prostě pořád lepší a lepší...jeden z mála seriálů, na které jsem se rozhodla koukat déle než jednu sérii. A nelituji. (23.1.2017 - dokoukána 4. série). ()
1. série - 100%, 2. série - 100%, 3 série - 90%, 4 série - 100%, 5. série - 100%, 6. série - 30% ()
Celkovo mám z tohto seriálu zmiešané pocity. Nemám pocit, že to uspokojilo moje očakávania. Malo to svetlé aj veľmi veľmi tmavé chvíľky, čo sa mi pri seriáloch nestáva. Boli série, kedy ma to naozaj nudilo a série, kde som bola nadšená. Celkovo by som tento seriál neodporučila. Inokedy mám seriál zhltnutý za mesiac, tento mi trval viac ako tri mesiace. Frank ako postava je naozaj briliantne napísaná a má to štýl, ale celkovo príbeh, napätie a akcia nebola podľa môjho gusta. 3* ()
herecké výkony skvělé... bohužel politika je mi protivná v jakékoli podobě, takže to nemá ten správný dopad... ()
50% - komentář 20ti slovy: Zajimavé a určitě pravdivé...ale...nudné, ukecané a zákon sem, zákon tam. Každých 10 epizod je třeba přetrpět, aby 3 zbývající za něco stály. ()
Nechybí tomu vůbec nic. ()
Nebýt Bosse asi by to bylo považováno za revoluční projekt, jenže Boss byl jenom takový "lokální" politik, tady Kevin Spacey intrikuje a manipuluje v největším powerhouse světa jménem Washington. Na House of Cards je vidět ta finanční i tvůrčí svoboda, co by sofistikovaný divák více chtěl než úžasné tvůrce, kterým nebrání cestu všechny ty stupidní překážky jako u celonárodních TV, tam se nic kloudného už momentálně nevytvoří. Ta kamera je prostě parádní, Fincherův minimalismus se táhne celou sérií a Spacey nemůže mít jakoukoli konkurenci na TV obrazovkách, je to přece jen oscarový herec. Začátek roku začal nadpozemsky, potěší zpráva, že Netflix opravdu nechá natočit druhou řadu. ()
Keď sa spätne pozriem na The Newsroom, nemôžem dať zatiaľ päť. ()
House of Cards je výjimečný seriál. Už tím, že vzniknul adaptcí jiného seriálu, který je adaptatcí románu. Vlastně šlo především o to, převést anglické reálie z doby Margaret Thatcher do Bílého domu. Najít scénáristu, který se v podhoubí americké politiky dokonale vyzná. Beau Willimon to zvládl dokonale, i když nemá praxi významného politika podobně jako autor románu (místopředseda strany a poradce Železné lady). Opět vznikla naprostá pecka, za anglickou verzí tato podle mne v ničem nezaostává, ba naopak - rozdíl 20 let je hodně vidět.. Někomu se líbí Richardson víc než Spacey, ale to je prostě rozdíl mezi Británií a Státy, i ve stylu herectví a celkového pojetí. Spacey je taky dokonalý, jen jiným způsobem. A sestra nezapomenutelné Rooney Mara (z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy) Kate je podobně úžasná. Mrcha, se kterou ale soucítíme. Podobně jako se spoustou dalších - není to tak ukrutně černobílé jako verze BBC. Fincher je prostě světová třída ve výběru lidí, se kterými vytváří své majstrštyky - nejen herců, ale i režisérů, které tady vyzval ke spolupráci.. ()
Související novinky
Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům
Světové hvězdy filmové hudby zavítají do Prahy na Composers Summit 2023. Druhý ročník kromě workshopů a přednášek nabídne ve dnech 14. a 18.dubna dva unikátní koncerty. Ústřední melodie oceňovaných… (více)
Kevin Spacey dluží desítky milionů dolarů
Dříve jeden z nejváženějších herců v Hollywoodu, dnes chodící černá kaňka, která se v prestižním filmovém či televizním projektu možná už nikdy neobjeví. Kevina Spaceyho v roce 2017 alespoň patnáct… (více)
Kevin Spacey musí zaplatit 31 milionů
Filmové servery obletěla čerstvě zpráva, že herci Kevinovi Spaceymu (Americká krása) bylo v loňském roce nezávislým arbitrem přikázáno zaplatit produkční společnosti zodpovědné za tvorbu seriálu Dům… (více)
David Fincher prodlužuje spolupráci s Netflixem
Za tři týdny startuje na Netflixu výrazně stylizované životopisné drama Mank o postavě H. J. Mankiewicze, scenáristy legendárního snímku Občan Kane, a už nyní je jasné, že to nebude poslední… (více)
Do seriálových vod se poslední roky uchyluje hodně velkých ryb a do Domečku z karet se podařilo nalákat žraloka v podobě Kevina Spaceyho. A za režijní pultík dokonce Davida Finchera, což je snad ještě větší úlovek. Notičky k tomu všemu poslal Beau Willimon, o němž jsem až dodatečně zjistil, že napsal scénář k Ides Of March, kterýžto film držím ve značné oblibě. Karty tedy byly rozdány na hodně vysokou hru a můžu potvrdit, že tohle není korunovej mariáš. I když ne každá partie má, jak by řekl Pavel Čapek, „gólové parametry“. Série trochu trpí nevyrovnaností, některé epizody jsou až zabijácky dobré, jiné hrají na lehce falešnou notu překombinovanosti. Fincher, který se ujal pouze úvodních dvou dílů, to má nejjednodušší. Začíná na zelené louce, kterou zastaví impozantní konstrukcí, všechno je nové, neokoukané, vír dění vás okamžitě vtáhne a pohltí. Dál už to taková sláva není. Doufal jsem, že House se vyhne klišé zamotaných vztahů, což se bohužel nestalo. Nicméně, tvůrcům můžu připsat body alespoň za docela invenční pojetí (manželé, co nemají vůbec žádné tajnosti). Závěrečné díly jsou opět strhující, začíná jít do tuhého, nervozita roste a sázky se zvyšují až k all-inu ... Přes velmi silné dojmy cítím lehoulinký závan zklamání, po skvělém nástupu jsem čekal víc. Politika mě baví, a proto bych se raději, než profláklým milostným kličkám a kolotoči intrik, věnoval právě jí. Doufal jsem, že nahlédnu hlouběji do bublajícího kotlíku pod pokličkou Capitolu, ale nedostal jsem se dál, než k základním organizačním schématům. Vůbec by mi nevadilo sledovat místo machiavelistických hrátek sáhodlouhé diskuse o řešení politických problémů. Většinu lidí by to asi nudilo, ale já mám problém v tomhle nalézt hlubší vrstvu, záznam reality, něco ze života. Mám věřit tomu, že se všechna klíčová politická rozhodnutí Spojených států točí kolem jednoho muže ? A tím mužem není samozřejmě prezident, ale někdo v pozadí, chladný a bezskrupulózní manipulátor ? V jistou chvíli jsem si říkal, že tomu už chybí jen vražda. Spletl jsem se asi tak o díl ... Třetí řada The Wire byla z hlediska reálné politiky daleko objevnější, než House, kde prostředí kongresmanů a stranických sekretariátů tvoří pouhé kulisy pro hru o trůny. 1.série – 85 % Rozdělení na řady je pouze symbolické, jedná se o nepřetržitý proud děje, bez nějakého vyvrcholení, a hned úvodní díl druhé série mi celkem nakopal prdel. Zároveň se ještě vyostřil můj předchozí náhled a já definitivně přestal House vnímat jako politické dílo. Dá se říct, že to pomohlo, jakmile člověk přehlédne chatrnější základy a soustředí se pouze na dramatickou klenbu, vystoupí monumentálnost Bílého domku z karet v celé své kráse. Tomu pomáhá kupa vážně silných momentů, mezi kterými vyniká televizní interview Claire v epizodě č.4. Platí to, co v první řadě – síla jednotlivých dílů je nevyrovnaná, některé zatloukají do podlahy, jiné vás pouze přemostí o pár dnů dál. A stejně jako prve, i tentokrát ke konci spolu se stahujícími se mračny roste i úroveň seriálu. Zakončení je ovšem ještě ultimátnější a finální záběr prostě stojí za to ! 2.série – 85 % Mám tenhle seriál rád, ale když ohlásili třetí řadu, byl jsem na rozpacích. Lepší závěr, než finále dvojky, už stejně nevymyslí, tak proč neodejít na vrcholu? Pokračování jsem si ale nenechal ujít, samozřejmě. Zvědavost, kam se celý ten bíledomácký ansámbl pohne, zvítězila bez většího odporu. Hned první díl je z hlediska tradiční struktury zajímavý; má jednoho hlavního hrdinu, a není jím nikdo z ústředního páru. Sázka na osobní příběh třetí osoby byl bezpochyby dobrou volbou, stejně jako nadhození (až neskutečně adresné!) problému se jménem Rusko. Polovina politické agendy se přesunula ze stranických sekretariátů a kuloárů na úroveň mezinárodní diplomacie a záchodky OSN. Ale přes veškerou snahu, včetně poněkud samoúčelné blasfemie, mi začalo připadat, že seriál už jede dál pouze setrvačností (která ovšem při pohledu zvenčí pořád vypadá jako nebezpečná až zběsilá rychlost). A pak přišel blesk. Neskutečným impulsem byl díl č.6, v tu chvíli jsem si poprvé řekl: „Wow!“ A na konci následující epizody mě dokonce ti hanebný prezidentský pancharti donutili k slzám (ovšem nemyslím, že použili neregulérní vyděračské metody, čímž je to celé ještě obdivuhodnější). Intrikánství se dostalo na druhou kolej a tvůrci se zaměřili na to, co je v centru celé série, vztah Claire a Franka. Výborný nápad, ale z jeho podchycení postupem času vychází až příliš mnoho rozporů. Jakoby se v touze zaujmout/šokovat občas přimotalo do děje něco, co nezapadá do celkové kompozice, naopak tam působí rušivě. Snaha dostat se těm dvěma víc pod kůži, ukázat, že jsou to jen lidé, je v ostrém kontrastu s tím, co se stane v posledních epizodách. Zejména finální konfrontace vyznívá fakt mimoňsky, v porovnání se všemi těmi 38 předchozími díly. Na druhou stranu, sama o sobě je to možná nejsilnější scéna celé série, a vidět, jak by Kevin Spacey zahrál Palpatina, není vůbec k zahození. 3.série – 80 % Rozepisovat se o hereckých výkonech nebo filmařině považuji za zbytečné, v těchto ohledech je House of Cards na vrcholu potravního řetězce televizní tvorby. 85 % () (méně) (více)