Ray Donovan

Tak si už nějakou dobu říkám,že budu muset změnit svůj systém hodnocení seriálů... Změnit ho (srovnávám s nynějším csfd systémem) ze standardu náhledu čistě na kvalitu spíše na systém oblíbenosti. Protože zrovna tohle je seriál který není zase až tak megakúl a není ani dokonale vyroben, ale každý den si na něj vzpomenu a jeden/dva díly si opravdu s chutí pustím. Pomalu ale jistě se tak nějak intimně sžívám se všemi postavami. Být to zasazené do nějakého více "pro mě reálného" prostředí, asi by se z tohoto seriálu stal jeden z mé topky. Za mě 90% ps: parádní, velice propracovaná dramaturgie a práce s vývojem postav! (01.10.2014)

Každopádně po konci Dextera a Breaking Bad přichází seriál, který imho oboum docela solidně nakopal zadek (alespoň posledním sériím Dextera, o BB nemluvě). Ale bohužel to nelze moc srovnávat, každý z nich má něco jiného. Ray Donovan je plný pevných, silných charakterů a herců, kteří se svých rolí chopili tak důkladně, že přebíjí jakékoli jiné filmy, ve kterých kdy hráli. Alespoň Voight pro mě bude už jen Mickey :D Jsem vážně unešen propracovaností postav tohohle seriálu a po první sérii nadšeně čekám na další! (12.12.2013)

Ray Donovan aneb „pan Wolf, co řeší problémy odvrácené tváře Hollywoodu“ a jeho melouchaření mezi smetánkou v LA, kdy se snaží vybalancovat osobní život s ne vždy striktně legálními prácičkami (čti drogy, vraždy, milenky) pro mafiány, bezpečnostní složky, celebrity, porno magnáty a kdo ví koho ještě stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a tak jako slepička běhá (resp. v jeho případě jezdí v meďáku) od rána do noci po LA a tu vydírá, tu uplácí, tu ututlává, tu přistihává inflagranti, tu někoho majzne a tu zakopává mrtvoly. Aby toho snad neměl málo, tak ještě musí řešit problémy své rozvětvené vyvedené rodiny, kde co jedinec, to vykuk a potíže na dohled. A do toho všeho jeho střelený taťka, dlouholetý to mukl a bývalý gangster buran/poskok, co neví co se zbytkem života v okouzlujícím podání Jona Voighta. Dokud/pokud je na scéně jeden z dua Ray/Mickey, tak tomu nelze co zásadnějšího vytknout; nechybí tomu napětí, zvraty, nápady, vývoj postav ani tempo. Problém (a to tak že zcela zásadní) je, že mají prostor tak přibližně ve dvou třetinách jedné každé epizody. Zbytek zabírají vztahové peripetie Rayových bratrů, první lásky dcerky či eskapády nezvedeného synátora a podobné zhůvěřilosti, které samozřejmě jdou pojmout i zajímavě a nosně, to zase ne že ne, ale představte si vatou vyplněné rodinné pasáže z pozdějších sezón Dextera či Homelandu (když už jsme na poli tvorby stanice Showtime). Udělalo se vám blivno? Tak tady je to to samé, jen o poznání horší, protože zdejší vztahové segmenty jsou podány tak, že by to neprošlo snad ani v pozdějších notně vyvanulých řadách Beverly Hills 90210. A co hůře, přešlapují na místě a to ne v rámci několika epizod či snad jedné série, ale klidně po několik sezón. Chtěl bych vidět tu hlavičku, která přišla s konceptem „budeme mít respekt vzbuzujícího drsoně, co se v jedné scéně ohání basebalkou a pak střih, budeme se věnovat dceři a jejím SMSkovacím flirtům a muchlování a to ne v jednom díle, ale po několik sezón, z toho budou diváci paf a nedočkavostí nebudou moci dospat, jestli u toho rappera uspěje či ne“. Ovšem není to jen o dcerce, její brácha, jejich matka i Rayovo příbuzenstvo jsou to samé v bleděmodrém. Čili platí, že cca dvě třetiny epizod/sérií/seriálu jsou na plný počet a ta zbylá třetina hluboko pod hranou snesitelného odzívatelného podprůměru. Přesto to jako divák s multitaskingujícím Rayem táhnu již několikátý rok, protože jakkoli mi výše uvedené pije krev, tak žánrová (zpočátku notně rozdrobená) linie za sledování chtě nechtě stojí a s postupujícím časem dokonce čím dál tím více. (11.07.2016)

Na Raye Donovana jsem si nevzpomněl, jak je rok dlouhý. Navíc jsem ani neměl potřebu jet druhou sérii souběžně se zámořím, takže mě ihned napadlo, jestli jsem celý projekt trošku nepřechválil. Naštěstí opak je pravdou a druhá série strká tu první do kapsy. Rayovi se začíná bortit vybudovaná pozice a musí začít nekompromisně pálit mosty nejen s kolegy, ale i rodinnými příslušníky. Životní linky jeho bratrů dostaly více prostoru, jsou propracovanější a se silnější dopadem na diváka. Konečně to schytají i postavy, ke kterým už máme vybudovaný vztah a jejich odchody jsou tak emocionální pecky. Voight je stále famózní a nesmělé výkřiky o jeho životní roli nejsou rozhodně jen tak do větru. Díky množství vedlejších postav se Ray dostává do nekonečného kolotoče průserů, ale zároveň je vše krásně přehledné a na sebe logicky navazující. Pro mě byla jasným vrcholem rodinná oslava a hlavně její finále. Kdo má dar působit podobné rozkoly, tak u samotného závěru zažije nirvánu. 1. série: 85%, 2. série: 95%, 3. série: 90%, 4. série: 85%, 5. série: 80%, 6. - 7. série: 85%. (17.10.2013)

Po Californication se na Showtime objevuje další seriál, ve kterém se můžeme kochat pohledy na chlápka, co dává blowjob transvestitovi; užívat si dialogy mezi Jonem Voightem a nějakým mladým klukem o tom, jak je v pohodě nechat si vykouřit od chlapa, ale nechat se mrdat do zadku už tak moc v pohodě neni, protože by člověk mohl chytit nějakou nemoc; a nebo sledovat stopádesátiletýho Voighta tancujícího jen v ručníku. Kdo má tohle rád, asi bude spokojen... já moc spokojen nejsem. Jestli se nerozjede příběh, končim s tim. (21.07.2013)