Glee

Tohle je víceméně Muzikál ze střední a ještě něco navíc..takový naivní seriál,který si především uhlazeností postav získá příznivce Hanny Montany a HSM. Dávám přednost trochu skutečnějším postavám před těmito Barbínami a Keny tak nějak připomínající Stepfordské paničky. Navíc..manželka,která 4 měsíce předstírá před svým mužem těhotenství? To opravdu zavání hodně špatnou soap operou. Fakt blbost. (A navíc,jak zaznělo v God Bless America: Glee dělá z homosexuálů stereotypy..) (12.03.2011)

Je mi jedno, že je tohle přirovnáváno k HSM. Může být. Jenže Glee má skvělé postavy, které mají své problémy a překvapivě nejsou povrchní. Ne vždy, ale přece. Co se týče hudby, tak mám pár výhrad. Rachel mi přijde uřvaná, ale pěvecky je na tom výborně. Kurt mě baví, stejně tak skvělá Sue. Musím vyzdvihnout song Defying Graviti v podání Kurta a Rachel. Nádherně zazpívané. Za mě silné 4*. (25.09.2010)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)

1. séria (90%): Veľmi "iný" seriál od ostatných a pritom taký podobný. Zo začiatku som sa síce bál, že pôjde o nejaký seriálový High School Musical, ale bolo to úplne zbytočné. Glee nie je proste len sladký cukríček; má sympatické (ale nie vyložene kladné) postavy, nebojí sa hovoriť aj o veciach deckám neprístupným,...no napriek tomu pôsobí optimisticky, verí v šťastné konce a dáva nádej v ťažkých chvíľach. Otravuje to? Absolútne nie! A to vďaka hudobným číslam, ktoré robia z každej 42 minútovej časti úplné guilty pleasure (aj keď si nie som istý, či to slovko "guilty" je namieste, keďže sa ani náhodou nejedná po formálnej stránke, hereckej, či scenáristickej, o nejaký brak). 2. séria (70%): Hudobne sa Glee stále darí, dej je na tom horšie. Deti stále dokola motajú o tom, kto je cool a kto nie a párikuje sa tu každý s každým. Aspoň línia okolo Kurta udržala moju pozornosť. (03.01.2010)