Jmenuju se Earl

Seriál plný paradoxů. Tím prvním je to, že největším hvězdou není hlavní postava, ale ženská od rány Joy, která neustále hláškuje a stírá ostatní. Earlův seznam a víra v karmu jsou zajímavými motivy, které minimálně na chvíli donutí diváka zamyslet se nad sebou samým. Aby seriál jen nemoralizoval, tak se pravidelně vrací do doby, kdy Earl ještě nežil podle karmy, takže o zábavu je postaráno. Filmový look dává zapomenout na studiové sitcomy z velkých amerických měst a ukazuje také vidláckou část USA. Právě prostředí zapadlého městečka Camdem je velkým tahákem. Dalším paradoxem je, že takový Randy s nediagnostikovanou demencí nebo geniální Darnell jsou ve svých partech zoufale málo vtipní, zatímco guest stars v podobě tupých obyvatel jsou famózní. U mě vede vylítý hovado Tim Stack a Ribisiho mačo Ralph. Randy je navíc nejvtipnější, právě když si hraje na inteligenta. Prostě paradox za paradoxem. Nejlepší epizody jsou v prvních dvou sériích. Třetí se mi od začátku zdála jako parodie na Prison Break a tvůrci mi to v jedné epizodě, která tento seriál okatě vykrádá od první minuty, také potvrdili. Trošku zklamáním bylo, že když konečně Earlovi příhráli ženskou, tak neměli koule na to změnit zaběhlý formát. Nejslabším článkem party je pak Catalina, na kterou se sice hezky kouká, ale kvůli hloupému vývoji postavy se po čase ukáže jako naprosto zbytečná. Největším úletem je cliffhanger na konci čtvrté série, po které seriál dostal stopku, to jsem nepobral. 1 - 2. série: 70%, 3. série: 60%, 4. série: 65%. (15.02.2013)