Glee

1) *** (Všichni kolem to vychvalovali, takže jsem se na muzikálový seriál hodně těšil. Potom nastalo zklamání. Sice se to nebere vážně ... ještě to tak ... ale stejně, drží to nad vodou dvě věci. Tou první je samozřejmě hudba. Sice nemám rád žádnou modernu, kterou hrajou od rána do večera v rádiích, ale písničky se kupodivu dobře poslouchají a předělávky typu Rehab nebo Proud Mary jsou opravdu pěkné. Druhou věcí je Sue Sylvester. Co věta, to perla. Seriál není žádný zázrak, ale týden před státnicema mi alespoň na chvíli pomohl myslet na něco jiného. Uvidíme, co přinese druhá řada.) (24.06.2010)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Ohromně naivní a tak trochu z jiné reality, ale především pozitivní a zábavný seriál z jedné střední školy. Příběh je založený na hromadě žánrových klišé, ale scénáristi s nimi umějí velmi efektivně pracovat a využít je ke svému prospěchu. Největšími hvězdami jsou nakonec herci/zpěváci, kteří mají všichni tolik talentu, až mi z toho oči přecházely. Už dlouho mě žádný seriál takhle nepřekvapil. 2. řada bylo zklamání jako sviňa. Tvůrci se naprosto zaprodali té horší části svého publika a hudba znějící v celé řadě byla jedna velká žumpa. Příběhy postav byly podbízivé a povrchní a z celkových 22 dílů stálo za něco možná 5. A s tím dělám Glee pa pa. (02.09.2010)

Lálity láá..Přesně tyhle momenty mě v celém tomhle seriálu s**ou a to tak,že neskutečně.Oceňuji části seriálu s paranoidními problémy postav a prapodivnými zápletkami,které mají hodnotu tak třech hvězd, ovšem to by to nesměl kazit ten jejich americký smysl pro senzaci a neskutečná p**ovina nacpat do jednoho "pěveckého" týmu fotbalistu,roztleskávačku nebo šprta..Jediný fakt dobrý herec(který nepřehrává a je pastva pro oči) z celého seriálu je pan učitel Will - Matthew Morrison. (23.07.2012)

Tohle je víceméně Muzikál ze střední a ještě něco navíc..takový naivní seriál,který si především uhlazeností postav získá příznivce Hanny Montany a HSM. Dávám přednost trochu skutečnějším postavám před těmito Barbínami a Keny tak nějak připomínající Stepfordské paničky. Navíc..manželka,která 4 měsíce předstírá před svým mužem těhotenství? To opravdu zavání hodně špatnou soap operou. Fakt blbost. (A navíc,jak zaznělo v God Bless America: Glee dělá z homosexuálů stereotypy..) (12.03.2011)