Super drbna

1. série - 85% - Drama protkané ironií v každém švu, vztahovka jedna báseň a nevyhraněných záporáků doslova plno. Gossip Girl je na první pohled stokrát viděná rutina, na ten druhý pak seriál, který se nebojí odkrýt pár teenagerovských tabu a to jedinečným způsobem a stylem. Dokážu pochopit, když občas schválně přepálená zápletka někomu nesedne, ale argumentovat tím, že se jedná jenom o "další blbost o mladých a bohatých pro mladé a bohaté" dokazuje, že dotyčný neviděl snad ani jeden celý díl. O to jsem pak radši, když u mě drbna celou první sérii bodovala, ukázala mi skvělé postavy (na teenagerovské straně vedou jednoznačně Dan a čím dál víc i Chuck, na straně dospělých krásná a elegantní Lily) a ve finálovém díle se nebála několikrát zaskočit úplným popřením klišé. Úkol tak zůstával jediný - nerozmělnit onen nezaměnitelný styl a atmosféru. 2. série - 70% - Drží si tvář, ale příběh občas hapruje až ostudně. Kvalitativní sinusoida letos vylétla jak silně nahoru (okolo poloviny série byla většina linií téměř bezchybná), tak i nečekaně dolů (bezradné hledání nové ústřední linky v úvodu nebo neschopnost přivést jedinou stálejší vedlejší postavu). V oblíbenosti je ale (mimo stabilně příjemnou dospělou část) už trochu problém. Stále vede romantický umělec Dan s rozervaným sukničkářem Chuckem, ale ze slečen zůstává jenom rozmazlená, ale přesto kouzelná Blair. Sobec Serena s věčným pocitem ublíženosti a hlavně fracek Jenny, kterou už nemohu ani vidět, klesly do těch nejspodnějších pater. Pokud mi je tedy více než polovina charakterů jedno nebo bych je nejraději neviděl, začíná být něco špatně. Nemluvě o tom, že vztahové peripetie jsou servírovány pravidelně, ale jakoby scénáristům už ani tolik nezáleželo, kdo zrovna co prožívá a hlavně s kým. Ta procentuální semdesátka se tak v základech povážlivě kýve a drží se pouze díky zmiňovaným postavám, stále dobře padnoucímu voiceoveru a výbornému soundtracku. Pokračování už se ale musí usadit ve věrohodnějším a romantičtějším duchu, jinak bude zle. 3. série - 90% - Záchranná injekce. S přirozenějšími vztahy jde všechno o několik tříd snadněji a tvůrcům k tomuhle zjištění přeplácaný finiš druhé sezóny pomohl. Nejvíc mi tak tentokrát vadí neskutečná nadstřelenost reálií, kde hlavní hrdinové půl roku po tom, co odmaturovali a řešili jenom Gossip Girl a občas nějakou rodinnou krizi, postoupili do hlavních rolí v celém New Yorku. Někdo kupuje nejdražší hotel, někdo sbalí největší celebritu, někdo točí příspěvek do zpráv v hlavním vysílacím čase a někdo rozhodne celou klíčovou politickou kampaň. A to všechno v podání devatenáctiletých sotva-vysokoškoláků. Jelikož si ale GG nikdy nehrála na seriál ze života, lze nad tímhle faktem zakroutit hlavou, usmát se a jít dál. Protože scénáristé rozehrávají ve vztahových liniích velmi silné manipulace s divákem, které jsem jim tuto sezónu s radostí spolkl i s navijákem. Přátelství rostoucí v lásku, láska měnící se v krizi a k tomu všechna možná skoro až telenovelová klišé, podané dokonalou formou, s grácií a prvotřídním nadhledem. Drbna zkrátka definitivně našla svoje místo, ví, jak na diváka, jak ho dojmout i jak s ním zamávat. 4. série - 70% - Na některé kvalitativní skoky se zvyknout nedá. A když se pak podzimní část sezóny stane nejhorším obdobím seriálu, je to menší rána pod pás. To, co scénáristé předvádí ve zvratech typu "dítě ruského bosse", se nedá zařadit jinam, než do škatulky s velkým nápisem WTF. Nejvíc otravuje to, že celá ústřední zápletka je znovu vyprávěna kolem sobecké Sereny. Zachránci tak zůstávají stejní: poživačný a rozervaný Chuck s královnou Blair a stále i Dan, který ale trpí tím, že si velmi dlouho jako kladná postava téměř nemá s kým nahrát. Když se pak stane nesmyslně otravná figurka i z Vanessy, zdá se kvalitativní dno velmi blízko. Přišel ale jeden vztah/nevztah s absurdní a přitom roztomilou dvojicí, který vyústil v osudový několikaúhelník a přinesl konečně to, proč jsem měl GG vždycky rád. Příjemnou nadsázku s uvěřitelnými emocemi uvnitř. Sice společně s vyjmenovanými oblíbenci zachraňuje v hodnocení více než polovinu procent, ale je to málo, protože se s ním nedá pracovat donekonečna a pokud by pátá sezóna měla pokračovat v nicotných a zoufale předvídatelných liniích kolem Natea nebo Lily, bude to možná konec. 5. série - 55% - Pocit, že jsem na Upper East Side viděl už všechno a pořád jsem u něj vydržel, velí dát vyšší hodnocení, ale tentokrát už musím být přísný. Stále sice zbožňuju Blair Waldorf i Chucka Basse a milerád se ztotožním s Danem, ale zbytek už je na mě příliš. Sereniny útrpné pohledy, intriky kolem Van der Woodsenových a Rhodesových (Ty jsi Charlie-Já jsem Charlie) nebo šílená linka s Chuckovou rodinou, kde už asi nikdo neví, kdo je čí matka nebo otec - to bylo zkrátka moc. Nejvíc mě ale překvapuje, že i s takhle nelogickými zápletkami nemám vůbec problém celou tu prodlouženou sérii sledovat a některé její aspekty si i užít. Bohužel při současném odfláknutí vztahů a nereálnosti VŠEHO, už dokážu oči přimhouřit jen do jisté míry. 6. série - 50% - Poslední zvraty na hranici snesitelné povrchnosti, zbytečné linky většiny postav (Rufus, Charlie, Nate i Serena) a pocit, že žádný seriál by neměl do konce toporně klopýtat. I posté se nechám nalákat na to, že Ed Westwick a Leighton Meester spolu mají neskutečnou chemii a právě pouto Chucka a Blair je tím posledním, co v Gossip Girl vydrželo z původních kvalit. Jakkoli je poslední sezóna v mnoha ohledech útrpná a postradatelná, jednu věc jí musím nechat. Poslední dva díly fungují jako mírně vylouhovaná esence všeho, co jsem měl kdy na seriálu rád. Takže když jsem sledoval rafinované plány, nečekaná (a občas bohužel i nepochopitelná) setkání či spolčení, nostalgie na mě nakonec přece jen dýchla. To, kdo nakonec skončí s kým, komu se v budoucnu jak daří a kdo nakonec byl pravá Gossip Girl, je v duchu celého drbnovského konceptu trochu úsměvné, trochu neuvěřitelné a občas i docela na škodu, ale tady už jde hlavně o osobní sympatie každého z nás. Ten trpký pocit, že druhá polovina seriálu byla jen parodií na polovinu první, ve mně ale i po letech zůstává hodně hluboko. XOXO. (07.02.2010)

Tori Black konečně prorazila i mimo videa pro dospělé, to jí moc přeju, navíc hraje zábavněji než Sasha Grey.... moment... cože? Leighton Meester? No, Tori Black bylo určitě mnohem lepší umělecké jméno;) Ale vážně - se zjištěním mého "error in personam" ještě neklesl můj zájem o obraz běhající na obrazovkách "žlutých linek" na trase HK-Praha a zpět pod úroveň, kdy obvykle přemísťuju jack sluchátek ke svým MP3, ale faktem je, že bez zvuku je Gossip Girl kromě úvodních titulků (čímž myslím samozřejmě původní znění, kde do nich mluví Kristen Bell aka už jednou provždy Verča z Marsu) skutečně hodnotnější zážitek:) Děj je kombinací Dynastie, Cruel Intentions a Beverly Hills, ale esteticky je to skutečně pozoruhodná podívaná, a Blake Lively to tady sluší pravidelně tak, že Green Lantern by možná mohl konečně upadnout v zapomnění... BTW Kelly Rutherford snad opravdu nestárne, tahle nymfa je tu přece s námi už od Melrose Place, a to už si zaslouží velký respekt. Ale tady asi pozitivní ohlasy k obsazení skončí, protože pánské části souboru vévodí úlisný gay Ed Westwick, jehož herectví snese srovnání snad jen s pověstnou tvárností Daniela Craiga... který ovšem narozdíl od svého mladšího kolegy nestřídá pouze polohy "povýšený floutek s diamantovým piercingem frenula" s "trpitelem, kterého Ona nechce, a tak se jí bude muset pomstít". A ti ostatní absolutně nestojí za zapamatování. Nedovedu si představit, že by seriál ze života teenagerské smetánky Ňů Jorku mohl být nějak inovativní nebo nedej bože mít nějakou hloubku, ale když dokážu s vypnutým zvukem sledovat nejenom děj, ale i odhadovat jednotlivé repliky (jel jsem jednou s manželkou, tak jsem toho využil pro tento sociální experiment;)), je to možná ještě o něco marnější, než byste čekali. Mě tyhle dekorativní hračky rychle omrzí, ale evidentně jsem v menšině, když to početná divácká obec udržela při životě šest sezón (respektive pět a půl). Ode mě 50%, protože objektivně vzato - je to luxusně se tvářící teror, stále o tomtéž hmmmně, a tím nemyslím "humorně". (07.12.2012)

__Gossip Girl: kompletná 1.sezóna ▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,174,213 //počet predaných kusov 135,719║ __Gossip Girl: kompletná 2.sezóna ▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,409,921 //počet predaných kusov ║ __Gossip Girl: kompletná 3.sezóna ▐ Tržby za predaj DVD v USA $3,223,087 //počet predaných kusov 87,134║ (18.01.2011)

GG, je cosi magického na těch iniciálech. Ano Lorelai, k tobě mluvím. Nicméně GG Volume No. 2 je hlavně ultimativní GP, aneb Guilty Pleasure. Queen B, The IT Girl, Lonely Boy, Mother Chucker, Little J, Filmmaker V a Common Whore N, aneb Beverly Hills 902 10 pro nové desetiletí. Nebo století? Gossip Girl nabízí šmírácký pohled do života zbohatlíků a všeljakých podobně nezasloužených prominentů typu Paris Hilton, a očividně si bere za úkol ukázat, že to není žádná prča, že udržet si moc dělá hlavu nejen velkým businessmanům, ale i jejich rozmazleným teenagerským dcerkám, a že žít v téhle vrstvě znamená být neustále vystavován riziku toho, že s vámi někdo bude jednat s nekalými úmysly. To se nepochybně stane, pokud zkřížíte cestu Blair Waldorf. Gossip Girl je víceméně klasický teenagerský seriál. Rozervaná a slepovaná přátelství, zlomená a slepovaná srdce, nože v zádech, většinou obrazné, sem tam i skutečné... Nicméně každý seriál má jednu postavu, která si pro sebe krade většinu scény. HIMYM má Barneyho, Gilmorky Lorelai, Gossip Girl má Blair. Navzdory tomu, že The IT Girl seriálu Blake Lively (Serena) je skutečně krásná, Leighton Meester (Blair, samozřejmě) ji převyšuje nejen vzhledem, ale i herecky a co do zajímavosti (což nejdřív bylo jen o fous, ale ze Sereny se od třetí řady dále stane postava takřka nesnesitelná) a svou roli už prakticky kultovní seriálové mrchy si vychutnává s velkou grácií, je to radost pohledět. Nehledě na konstantní bonmoty pronášené sametovým hlasem Veronicy Mars. 1. a 4. série čtyři a půl hvězdy, 2. a 3. tři hvězdy, 5. série sotva dvě. (23.08.2010)

Drb = myšlenka, určitý názor, který někdo, a ani ne zase tak dlouho, předtím, než se skutečně stal drbem, řekl do světa jakémusi přenašeči. Ten zprávu pro něj určenou přelouskal a ihned za rohem řekl někomu jinému, kde omylem (a někdy i schválně) zaměnil jedno písmeno. Někdy stačí skutečně jenom a nebo i. Takhle ten člověk, co původní myšlenku, nebo názor řekl, se do hodiny dozvídá naprosto žhavou zprávu, která slovně souhlasí maximálně s písmeny a nebo i. No a o tom je svět drbů, kterých je tento seriál obklopen a nedokážu pochopit, že se na něj dokáže kdejakej chlap dívat. Proto to tady balim, otevírám lahváč a jdu dokoukat Bayern s Manchesterem. (3/10) (20.09.2009)