Případy 1. oddělení

Jsem na tom podobně jako uživatel Jara.Cimrman.jr, seriál si mě získával postupně, od prvních váhavých 70% až k 90%, které uděluji teď. Za moje váhání může částečně i to, že jsem neznal zajímavou osobnost  Josefa Mareše. Definitivně přehodnotit Případy mě přiměly Devadesátky, bravurní majstrštyk. Poznal jsem, jak jsou Případy skvěle vystavěné, lpí na detailu, každý díl má několik dílčích point, jsou jako skládačka, která do sebe zapadá, za doprovodu hudby čím dál lepšího Juraje Dobrakova. Samozřejmě, téměř vše má své chyby a velitel Prvního oddělení VV je v psaní přece jen samouk, ale mám seriálu vyčítat takovou blbost, jako že každý z hlavních postav je nositelem nějaké výrazné charakterové vlastnosti? Nebo si vymýšlet (kdo ví, z jakého důvodu), že parta ze seriálu jsou všichni klaďasové?? Možná by to chtělo nečíst jen propagační materiály a hodnotit povýšeně po dvou dílech, že. Třetí řada Případů je můj nejočekávanější seriál letošního roku, takže uvidím. A pak by měl přijít Docent, tak se, chlapi, ukažte!! (06.09.2022)

Hodně mužská záležitost, až lehce mačistická: muži pátrají, muži se perou mezi sebou, soupeří s vnějším světem a ti dobří z nich pak vítězí. Ženy mají roli pouhé stafáže: jsou nejčastěji oběťmi, hysterickým nebo otravným pozadím. Výraznější ženské role jsou jen tři: mluvčí, která občas povlává na tiskovce, tváří se zarputile a když má štěstí, tak v některých dílech pronese i jednu celou větu. Státní zástupkyně, která občas policistům vyhoví, ale občas je prudí. A vlezlá novinářka, která nechtěně způsobí svému milenci velké patálie a on ji pak sprostě zradí. Seriál to nepodává tak, že se jí tím pomstí, ale skoro to tak vypadá. ___ Ostatně vykreslení novinářů je zkarikováno šíleným způsobem. Jasně z toho vysvítá těsná spolupráce autorů s reálnými policisty, kteří mají takový strach z médií, že je zobrazují jako téměř démonickou říši, jejímž cílem není nic jiného, než co nejsprostějším způsobem ničit čestné a pracovité muže zákona. _____ OK. Tenhle druhý plán seriálu je nepříjemný a myslím, že i nebezpečný. Když ale vezmu seriál jako kriminálku, tak je vydařená. Jednotlivé příběhy, inspirovány skutečností, jsou věcné, reálně je popsaná práce kriminalistů (spíš hledání v archivu a kombinování zkušeností s kriminalistickými metodami než nějaké zběsilé akční scény). Soukromých záležitostí detektivů je naštěstí ukázáno jen pomálu. Charaktery jednotlivých postav jsou zajímavě a přitom jednoduše vykreslené, nezatěžují seriál přílišnou psychologizací. Vydařené jsou i spojovací linky proplétající se každou ze sérií – v první pátrání po zrádci, ve druhém boj o moc. Dobré herecké výkony a neošizená výprava tohle povyšuje nad průměr české televizní tvorby. (16.11.2017)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Nejlepší český krimiseriál od dob Hříšných lidí a (nejspíš) nejlepší porevoluční seriál vůbec. Autenticita, znalost prostředí a zkušenost tvůrců je znát z každého dílu, každé minuty na obrazovce. Zároveň je zde místo pro příběh a místy dusný děj odlehčující humor. Nejsou zde detektivové supermani, ani akční hrdinové, ale obyčejní chlápci od vedle, kteří jsou navzdory svým chybám a nedostatkům velice sympatičtí. Herecké obsazení se bez pochyb dá nazvat hereckým koncertem a to včetně rozsahem menších rolí. Bolek Polívka opět dokázal, že není pouze klaunem, léty opomíjený Miroslav Hanuš se po padesátce dopracoval ke své životní roli a Ondřej Vetchý je v roli majora Kozáka natolik charismatický, že by se mohl stát vzorem všech kluků, prahnoucích po práci u policie. 100%. (19.02.2022)

Nečekaně dobré. Baví mě to, dává to smysl a je fajn, jak je každá postava opravdu jiná a jaký to má vliv na vyšetřování. Navíc vyšetřování nevypadají jako neuvěřitelný sled nejmodernější technologie, která udělá veškeré pátrání, která poskytne důležitá vodítka. Líbí se mi, jak přemýšlejí hlavou a nohama. (14.02.2016)