Případy 1. oddělení

Jsem na tom podobně jako uživatel Jara.Cimrman.jr, seriál si mě získával postupně, od prvních váhavých 70% až k 90%, které uděluji teď. Za moje váhání může částečně i to, že jsem neznal zajímavou osobnost  Josefa Mareše. Definitivně přehodnotit Případy mě přiměly Devadesátky, bravurní majstrštyk. Poznal jsem, jak jsou Případy skvěle vystavěné, lpí na detailu, každý díl má několik dílčích point, jsou jako skládačka, která do sebe zapadá, za doprovodu hudby čím dál lepšího Juraje Dobrakova. Samozřejmě, téměř vše má své chyby a velitel Prvního oddělení VV je v psaní přece jen samouk, ale mám seriálu vyčítat takovou blbost, jako že každý z hlavních postav je nositelem nějaké výrazné charakterové vlastnosti? Nebo si vymýšlet (kdo ví, z jakého důvodu), že parta ze seriálu jsou všichni klaďasové?? Možná by to chtělo nečíst jen propagační materiály a hodnotit povýšeně po dvou dílech, že. Třetí řada Případů je můj nejočekávanější seriál letošního roku, takže uvidím. A pak by měl přijít Docent, tak se, chlapi, ukažte!! (06.09.2022)

Čtrnáct dílů odvysíláno, a jak kdosi podotkl v diskusi na stránkách ČT - "kdybyste radši místo těch milionů na trapnou Renčovinu natočili dalších čtyřicet dílů tohohle":) Tohle je totiž ONO! Ne Yoko. Žádné bombastické přestřelky, žádná divácky vděčná korupce na nejvyšších místech, ale kriminalistická práce odváděná "skutečnými" policajty. A samozřejmě žádné zaostření obličeje vraha z odrazu ve skle projíždějícího auta natočeného kamerou z bankomatu;) Naopak hodiny studování spisů a sezení ve služebních "fábkách" při sledování, opakované vytěžování sousedů, poznatky kriminalistické vědy (hradečáci potlesk navíc pro Ondřeje Malého, jehož občasné vtípky jsou dokonalé - viz "Vašku, promiň, nepovedlo se to, jsi u nás...":)), předávání zkušeností, trocha té politiky v rámci služebního postupu, no a pak taky zničený rodinný život, vyluxovaný účet několik dní před výplatou, lákavé nabídky médií, aby se sem tam "něco pustilo"... Je tam toho opravdu dost, včetně toho, co musí policista při výkonu povolání snášet od všemožných individuí, o která by si takzvaný slušný občan kolo neopřel (a nejen proto, že už by ho nikdy neviděl;)). Jsou tam i chyby, které se dějí, včetně katastrofálního jednání vyšetřovatele s obětí znásilnění. A taky je tam zjednávání průchodu spravedlnosti, které se mně jako obhájci nemůže líbit, i kdybych těm sympošům z péčéerky fandil sebevíc a v televizi to bylo sebevtipnější ("No, tak jsme si zavolali tu matku vašeho klienta, co si ji navrhoval jako svědka, a podívejte co nám na ten úřeďák navykládala..." - z protokolu zjistíte, že ta tři čtvrtě stránka se jaksi sepisovala hodinu a půl, a na návštěvě v base se dozvíte, že matka se klientovi svěřila, jak se na ni "ty dva policajti vrhli, jestli chce skončit v báni za křivou výpověď, a že takhle teda ne, pani..."). Takže dámy a páni, za tuhle realitě velmi blízkou "tradiční" kriminálku, která má místy opravdu hustou atmosféru, dávám ČT 90%. I za to, kolik prdelí apod. pouští v pondělí hned po dvacáté hodině do éteru:) Mimochodem jistě vás překvapí, že skuteční příslušníci nemluví spisovnou češtinou a "jděte s těmi svými výmysly k šípku" není jejich obvyklý projev:) PS: Kdo sledoval StarDance 2013 a obdivoval křehkou "Aničku" Polívkovou, bude z té vyžilé drsňačky v šestém díle asi dost překvapený - respect to Anna. PS2: Předposlední díl - ta auta se opravdu takhle kradou;) (12.02.2014)

Velmi kvalitní seriál – jedna z nejlepších tuzemských kriminálek. Nejen co se samotných případů a vysoké úrovně zpracování týče, ale i skvělé herecké výkony a charakteristiky jednotlivých postav. Nejvíc jsem si oblíbil Bolka Polívku a jeho Plíška – nejméně potom Korejse – který byl pěkná svině – velmi dobře napsaná postava. Ostatní si ale taky nevedli vůbec špatně. Je velká škoda, že se tvůrci rozhodli nepokračovat, bude mi to skutečně chybět. No nic, budu se muset porozhlédnout zase po něčem jiném. Nadprůměrná záležitost!!! (25.11.2019)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Českou seriálovou tvorbu posledních let moc nesleduju, ale když jsem si Případy 1. oddělení dal dvakrát a některé díly i víckrát, musím k tomu něco napsat. Zaujala mě půvabná paralela s Malým pitavalem v typologii postav jako byl ostřílený mazák pracující hlavně s letitými zkušenostmi (Vlastimil Hašek/Bolek Polívka), dva akční hrdinové vrhající se často bezhlavě do dobrodružných akcí (Pavel Zedníček, Jiří Krampol/Filip Blažek, Petr Stach), dojemný outsider, kterému se občas podaří zazářit (Michal Pešek/Miroslav Vladyka) a nekompromisní, nepříliš oblíbený, přitom dobře hláškující šéf (Ladislav Frej/Miroslav Hanuš). Oba seriály sice pracovaly se skutečnými případy, jenže zatímco Malý pitaval sklouznul k úsměvným epizodám loupeže papoušků, Případy 1. oddělení se přecijen drží divácky atraktivnějších vražd. Práce kriminalistů je zobrazena věrohodně, ať už jde o akční zásahy nebo mravenčí práci na vyhledávání důkazů často řadu let zpět. Vyšetřovatelé jsou chlapi z masa a kostí, ale záblesky z jejich soukromí jsou tu v míře snesitelné. Kromě nich několik výborných vedlejších rolí, v rámci svého comebacku například skvělá Regina Rázlová jako vydíraná ředitelka čokoládovny v epizodě Sladký vyděrač nebo dokonale dementní Filip Kaňkovský coby bezradný komplic v díle Hodinka k dobru. (10.10.2016)