Případy 1. oddělení

Po druhé sérii výrazně snižuji hodnocení ze čtyř až na pouhou jednu hvězdu. Herci své texty neemotivně odříkávají, jako by se je učili hodinu předem, ve vedlejších rolích je to snad už jen o náznak lepší než intonace stewardek v autobusech Studentagency. Zejména je tu ale hodně znát, jak moc I. série stála na Polívkovi, který byl ve II. sérii upozaděn do okrajové role. Parta sekundujících čtyřicátníků, snaživě oblečených do obyčejných hadrů slušných Čechů, dostala od režisérů zřejmý rozkaz – policajti jsou lidová, nízká „střední“ . A tak se sveřepě drží svého úkolu: hloupě žvatlají, vyslovují, jako kdyby se učili anglicky s horkou bramborou v puse, frajersky gestikulují, pohupují se coby drsní kamióňáci, kteří za celý život nesvlíknou tu svou jedinou smradlavou koženou bundu, a v každém jejich pozdravu na půl huby slyšíte už to další večerní štamgastovo pivo. Žádný z nich nebude Polívkovi v jeho věku sahat ani po kotníky. Jedinou výjimkou je relativně kvalitní výkon Igora Chmely, jednookého krále mezi zdejšími slepými. (01.02.2014)

Nelíbí se mi viditelná snaha zalíbit se primitivnímu divákovi – abych tedy pokračovala v bezkorektnosti propagované novou sérií. Fórky typu „vařím Čočku“ by asi byly trapné i mezi páťáky, neustálé zdůrazňování toho, že gayové jsou buzeranti a Romové cikáni je okatě protlačované každým druhým souvětím, takže to, co by jednou řečeno dopadlo jako ostří přesně na své místo a zacinkalo, působí nepříjemně a kontraproduktivně. Tedy samozřejmě pokud nejste, beze vší korektnosti v duchu seriálu, opravdový primitiv. Temperament zápletek i děje ale navazuje na vysokou úroveň předcházejících sérií, herci jsou svými postavami, ty jsou dostatečně rozrůzněné a rozehrávají mezi sebou zajímavé, ale reálné vztahy. Nová postava trochu zvláštní, ale zatím docela sympatické nerdky slibuje nadějné osvěžení, celý tým asi ještě prožije pár napínavých chvilek i uvnitř v kanceláři. (07.09.2022)

Nové díly jsou sice docela příjemným společníkem večerů, ve kterých chce divák vypnout, ale bohužel nedosahují kvalit předcházejících sérií. Na české poměry stále dobrý průměr, tento díl byl však nejslabší, neadekvátní stopáž znásobila hluché momenty. (01.10.2022)

Tentokrát plný počet. Pěkně natočené, dobře filmově vedená příběhová linka, skvělá Barbora Bočková! A ovšem kéž by takhle policisté postupovali v každém případě, nejen při vraždách. Závislých feťáků je mezi rodičemi, jak se nám ty generace proměňují, čím dál tím víc. Bohužel jsem i v realitě viděla, jak to vypadá, když svoje lži a choutky nadřazují fetující rodiče vývoji a duševnímu i fyzickému zdraví svých dětí – se vším, co v závěru pronáší Ondřej Vetchý v postavě Kozáka, nelze než souhlasit. Chtělo by to větší prevenci – na diskotékách, v barech – trochu víc pozornosti obchodu s drogami, než vůbec mají tihle jedinci příležitost ničit život svým dětem a svému okolí. Ta místa nejsou nic neznámého, policie tam selhává. (04.10.2022)

V tomto díle se mi moc líbí ta skoro až dokumentární věcnost. Zajímavě se rýsují i pracovní vztahy při vyšetřování. Těším se na pokračování. (11.10.2022)

Díl s důležitým poselstvím, ale bohužel ne příliš zajímavou zápletkou a poněkud strnulým dějem. Taky mi připadá, že se postavy nijak zvlášť nevyvíjejí, naopak spíš zamrzají v určitém klišé. Vidíme tu ovšem dobře, jak se nové ideologie a různé organizace, které se jimi zaštiťují, navzdory hlasitému upozorňování na práva lidí, ve skutečnosti staví PROTI právu a jeho naplňování v praxi, takže se z právního státu u nás i jinde ve světě stává fraška. Ideologie, které chrání gaunery a poskytuje podporu tomu špatnému v nás. Kdo potřebuje senzaci pro bulvár, zlepšit si sebevědomí nebo si trochu přilepšit na úkor druhých, s jejich pomocí teď jednoduše může. Nové právo na straně zla. (02.11.2022)

Vyšetřování zajímavé, napětí i v pasivních dialozích funguje. Ale 10 let za zabití/vraždu (?) v afektu, jehož okolnosti se vlastně policii nepodařilo objasnit, a tak se sice k afektu (strach) přihlédlo, ale vůbec nikdo kromě pachatele a jeho přítelkyně reálně netuší, do jaké míry mohlo jít o obranu, a tedy zda nešlo spíš o zabití z úleku podle § 141 s trestní sazbou již od tří let? Podle médií (což v televizním podání vypadlo) zavražděný odcházel z domova z oslavy a byl notně podnapilý… Celé se mi to nezdá. Samozřejmě škoda zbytečně zmařeného života. Jak a zda k této ztrátě ale přispěl sám zavražděný, už se nedozvíme. (07.11.2022)

Musím se přiznat, že moc nechápu stylizaci sdíleného apartmánu – s něčím takovým se v reálném životě ani na pražských náplavkách fakt nesetkáte. „Berlínský model“ je v českých poměrech docela nákladný, lakování zárubní tón v tónu a výmalbu válečkem proto zrovna ve studentských (tím spíš že pronajímaných) bytech opravdu nenajdete, natož aby takovou rafinovanou výzdobu doplňovaly britské designové polštářky. V bytě, kde má mít ke všemu (a tedy nelze nepředpokládat, že i k designu) osazenstvo totálně lhostejný vztah, to působí nepatřičně. Co ovšem sedí, je paradoxně malá a šíleně zasviněná kuchyně ;) Přesto tady úplně nerozumím tomu, proč tvůrci zaměnili Krč za vltavské nábřeží – běžný byt by do příběhu zapadal důvěryhodněji. Stejně jako ostatním se i mně líbila snaha poukázat na nešvary digitálního světa, pořád ale vnímám tyto výchovné linky v poslední sérii jako příliš křečovité. I když třeba ze stylu života Kozákovy dcery jde opravdu strach – a ten je přitom velmi věcným vyobrazením reálného prožívání nejednoho čerstvě dospělého… O to víc oceňuji vývoj vztahu mezi Kozákem a Pražákem, který je stejně realistický jako obě jejich postavy. Boj s vlastním egem Pražák zatím prohrává, uvidíme, kdo z toho nakonec získá nejvíc… (15.11.2022)