Dům z karet
House of Cards
House of Cards
House of Cards
Tvůrci:
Beau WillimonHudba:
Jeff BealHrají:
Kevin Spacey, Robin Wright, Michael Kelly, Rachel Brosnahan, Mahershala Ali, Nathan Darrow, Michel Gill, Reg E. Cathey, Sebastian Arcelus, Kate Mara (více)VOD (1)
Série(6) / Epizody(73)
Obsahy(3)
Francis Underwood (Kevin Spacey) vás vezme na dlouhou cestu, během níž si vybírá svou pomstu na těch, kteří ho zradili – včetně členů jeho vlastní vlády i prezidenta Spojených států osobně. Elegantní, prohnaný, metodické a zlý Frank Underwood spolu se svojí manipulativní manželkou Clair (Robin Wright) berou Washington útokem. Příčku po příčce stoupají po hierarchickém žebříku, aby dosáhli toho, po čem tak zoufale touží – po moci. (AXN)
(více)Recenze (771)
Perfektně rozehrané politické drama, které ukazuje, jak je možné se nečistými praktikami dostat až na vrchol. Lži, intriky, manipulace, vše je zakotveno do skutečné politiky USA, což působí na diváka o to silněji. Seriálová hra na realističnost však občas v honbě za coolovostí zakopne, zážitek to nijak nesnižuje, ale netvrdil bych, že "takhle to na světě opravdu chodí". Seriál si zaslouží naši pozornost, protože obdivuhodně pracuje s realitou, nesmíme ale zapomenout, že pro své potřeby se nezdráhá ji pokřivit. Je zkrátka nemilosrdně pragmatický a svědčí o tom i smutný fakt, že zrovna dva nejlidštější a nejzajímavější charaktery jsou při přechodu z první série na druhou odstraněny... I když "lidský" je nejspíš zavádějící pojem, neboť House of Cards dokáže vykreslit, jak právě k lidství náleží i hrozivě negativní vlastnosti... 1. série 9/10, 2. a 3. série 8/10 ()
Kdybych neměl tak moc rád Spaceyho a kdyby Spacey bez ohledu na jeho oblibu nepodával tak labužnický výkon, byl bych tím seriálem asi dost otrávený. Především kvůli strašně repetitivním mechanismům boření čtvrté zdi, které jsou ze začátku osvěžující, ale nakonec už jenom rutinní a opotřebované. House of Cards je další případ materiálu, který je úplně zbytečný pro seriál - jako film by to bylo mnohem lepší. Není to špatný seriál, v žádném případě, jen není důvod jeho kvality přijímat desítky hodin, takže i tak kvalitní práce všech zúčastněných nakonec u mě končí v kolonce "relativní ztráta času". ()
Politika nuda je a House of Cards na tom nic nemění. Spaceyho hvězdná aura, Fincherova záštita celého projektu a stylová úvodní znělka bohužel nestačí. Celé je to tak chladné, že emocionální dopad na diváka je prakticky nulový a třeba Frankovy promluvy do kamery mi těžce nesedly. Kultovní status přišel až moc brzy, ale vlajkovou lodí z počátků Netflixu bude navždy. Líbí se mi, jak po letech oslavných chorálů nad genialitou jednotlivých sérií většina taktně mlčí o naprosto tragickém finále. S1 - S5: 60% S6: 30% ()
Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. ()
1.-3. řada: Špičkové hutné politické drámo s mimořádně podmanivým Spaceym (pro všechny jeho fandy povinnnost) v jeho životní roli geniálního manipulátora bezskrupulózně naplňujícho svůj ďábelský plán. ()
Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. ()
(Viděno kompletních 6 sérií) Britskou verzi neznám, ale zde jde o specifické prostředí USA. A je tu Frank, zákeřná, ambiciózní, samolibá a manipulující svině, ovšem díky bravurnímu Spaceymu si ho stejně oblíbíte (včetně sarkastických poznámek/výmluvných výrazů do kamery). Spoluhráčka Claire (skvělá Wright) hraje též tvrdě a tvoří spolu zvráceně pragmatické manželství. Dost ale o postavách (vedlejších, často kvalitních, je hodně). Všechny ty lži, podrazy, zvraty, spiknutí vás nenechají v klidu a ztvárnění je luxusní. I přes málo uvěřitelné momenty (kterých přibývá) si 5 sérií drží vysokou úroveň. Samostatnou kapitolou je ale „feministická“ 6. řada, jež by šla nazvat Hamletem bez Hamleta. „FU“ moc chybí (to Netflix podělal), přesto série není tak slabá, jak asi vypadá (díky scénáři i Wright, která to táhne sama), dech jí dochází až směrem k (dost neuspokojivému) závěru. Hodnotit po 6. řadě je těžké, přece jen ale skončím na slabších 5*. „Freddy věří, že když z dodávky spadne lednička, je lepší uhnout stranou. Já věřím, že to lednička má uhnout mně.“ ()
Kevin to rozpálil a nikto to už nedokáže uhasiť. David / Joel potvrdilil svoj status, Robin je sexi aj bez Seana. Politika ma obkráča, ale toto je hutné silná káva. Hodnocení bez prob. ( líbí se mi, jak ke mně Kevin mluví ). ()
Bodání nožem do zad se vyplatí jen pokud znáte nepřítele. A Franka Underwooda nezná nikdo. Kromě vlastní ženy. Fincherův úvod je samozřejmě nejlepší, nejsevřenější a postupem času se dle očekávání některé linie až zbytečně natáhnou, což především ve druhé sérii solidně vrže a je nutné řezat ve prospěch krystalicky špinavé (hehe) politiky. Ale vrcholné momenty jsou vždy opravdu vrcholné, dramatické a odehrané i zrežírované s takovou chutí, že jeden dostane chuť jít si uzmout taky trochu z toho zkorumpovaného koláče. Takže nazdar u voleb, budu ten, co se tváří jako milius a v metru rozdává koblížek. Wait, to už tu vlastně bylo. 1. série - 90%, 2. série 80%, 3. série - waiting list ()
Před 30 lety si vzal vidlák z Gaffney Dallasanku z bohaté rodiny. Aniž bychom si toho všimli, zemská osa se toho dne pohnula. Máme tady ženu, která svůj svatební slib popisuje jako sebevražedné balancování na hraně mostu. A muže, který nosí snubní prsten jako znak hanby, protože jeho dívka si zasloužila víc. Ale co víc může chtít? Bez dědiců společně vládnou království. Jejich odkaz je jejich jediným dítětem. ()
|| Scenár: Beau Willimon / Predloha: Michael Dobbs, Andrew Davies | Hudba: Jeff Beal | Distribúcia: Netflix | Štúdio: Media Rights Capital || S01: Tematika a nálada seriálu spôsobuje emočnú neplnokrvnosť, ktorá sa však v daných podmienok nedá obísť - nevadí to, pretože práve tým je House of Cards jedinečný a iný, než všetko ostatné na trhu. Inteligentná scenáristika, s preafektovanu sústredenosťou na vyjadrenie nálady početnými scénami so zábermi na nalievanie chlastu a fajčením -je to totiž expresívnejšie, než by boli zábery bezspánkových nocí strávených nad dokumentmi... S02: Ukážka bezhraničného pokrytectva a nevymysliteľných klamstiev. Celé je to na takej filmárskej úrovni, že je z toho divákovi naozaj zle. Majstrovské dielo, vo svojom zmysle. S03: Málo nových postáv, o to kvalitnejšie prehĺbenie tých pôvodných. S04: Dokonalá demonštrácia toho, že vrcholová politika je tiež tvrdým showbiznisom. Naviac stavia proti sebe staromódnu papierovú dobu a digitálnu sociálne-mediálnu éru. 90% | Blu-Ray, THX, EN DTS | ()
Seznamte se s Francisem Underwoodem, politikem, kterému by za jeho schopnost manipulovat s lidmi a předvídat kroky ostatních složil poklonu nejspíše i Niccolò Machiavelli ve Vladaři. Když totiž Francisovi prezident nedá slíbenou pozici ministra, vydává se ambiciózní kongressman na cestu pomsty, jejíž cíl mi zůstával skrytý tři čtvrtiny série, abych pak mohla jen ohromeně pozorovat, jak pečlivě si hlavní hrdina připravil půdu pro svůj závěrečný tah. Knihu napsanou poradcem Margaret Thatcher jsem nečetla, původní seriál BBC jsem neviděla, ale tahle moderní americká adaptace mě nadchla. I když si ho totiž dovedu představit ještě zhuštěnější podobě (o tři epizody méně by v tomto případě bylo více) a i když mi jeden čin hlavního hrdiny (konec jedenáctého dílu) přišel za hranou i pro člověka, jakým je on, mám vždy ráda dílka z politického prostředí, která se nesnaží o politickou korektnost, a v tomto případě jsem se u závěrečných titulků nikdy nemohla dočkat dalšího dílu. Konec první řady je navíc přesně takový, jaký bych si přála. Jednu významnou kapitolu uzavírající, ale vedlejší linie stále nechávající dostatečně otevřené na to, aby případné pokračování nepůsobilo násilně. 1. řada 100 % | 2. řada 110 % | 3. řada 80 % | 4. řada 100 % | Poznámka: Chcete-li si plně užít House of Cards, je podle mě docela nutné ovládat angličtinu. Prakticky pořád se tu mluví, takže spoléháte-li se na titulky, přijdete o velkou část Spaceyho výrazového herectví. A český dabing, který jsem měla možnost zahlédnout na České televizi, podle mě činí tento seriál naprosto nekoukatelným. ()
Amorální! Uhrančivé! Dusivé! Nejdepresivnější a zároveň nejzábavnější seriál široko daleko s neskutečnými hereckými tahouny, který je od začátku do konce chladnou a vykalkulovanou podívanou o jedné honbě za mocí. Hypnotická jízda, od které se člověk nemůže odtrhnout. Kdybyste náhodou nevěděli co s časem, tak ho rozhodně investujte do House of Cards! Tohle stojí za každou minutu! Update O druhé sezóně se dá napsat všechno možné, jen ne well-played. V nastoleném duchu první řady se drží pouze úvodní epizoda, které je šokující a nervy drásající, ale zbytek je jen scénáristické zametání nehodících se postav a vedlejších zápletek pod koberec. ()
Peníze. Moc. Moc a peníze. A politika je prostředek k tomu jak JI a JE získat. Fincher jako vždy přesný, Spacey si svou roli zase jednou pořádně vychutná. Zatím to vidím hodně optimisticky. PRVNÍ SÉRIE: Naivně jsem si myslel, že to bude uzavřenější, ale to bych asi chtěl trochu moc. Fincher stanovil tón, Schumacher ladně posouvá, ale všichni režií zainteresovaní lidé odvádí výbornou práci. V tomhle krásném až ukázkovém náhledu na hru vysoké politiky. Spaceymu fandíte, Kate Mara se konečně projevuje v roli malé karieristické mrchy. To co mi tu oproti BOSSOVI schází je naléhavost a větší sympatizování s postavami, jako by tahle vysoká politika byla už moc dokonalá a tak nějak vyčištěná. To není vysloveně špatně, jen tím chci vysvětlit proč mám prostě ten druhý seriál (i když je určitě levnější a méně nabubřelý) radši. Taky to neznamená, že se s Frankem Underwoodem příští sezónu neuvidíme. Právě naopak, už se těším až mi zase poklepe na rameno a bude mě provádět tím prohnilým domem, kterému celý svět říká Bílý. DRUHÁ SÉRIE: Mnohem ucelenější hra než minulá, pomalu dávkovaná sezóna. Frank jde ale do finále a větší plátno je pro jeho mistrovské dílo třeba. Drobnosti podrývající jeho mistrovství trochu vadí, ale poslední díl uklidňuje. Amerika je ve správných rukách. Dobré věci se dějí, dobrým lidem. TŘETÍ SÉRIE: Politikaření zašlapává vztahová linie. Právě dynamika prvního páru a hlavně Claire v dokonalém podání Robin Wright táhne letošní kampaň vpřed. Zahraniční politika má díky rusákům grády a spolu se spisovatelskými sondami do manželství Underwoodových překonáváí všechna očekávání. Konec je brutálně otevřený (recenze zde: http://studuj.infoveda.cz/2015/03/recenze-house-of-cards-3-serie/). ČTVRTÁ SÉRIE si půjčuje z historických událostí a rozhodnutí spojených států opravdu to nejlepší. Frank a Claire to nemají snadné, ale ve chvílích kdy jsou po pás v tekutém písku vytáhnou z rukávu eso. Finále je brilantní, i když jsem si jistý, že spousta breptalů bude mluvit o přílišném odklonu od reality, ale stačí se podívat do ne tak dávné historie. Barack přestává být fanouškem... Donald se jím stává. ()
Edward Meechum out of five. Když už si divák myslí, že scénáristy má přečtené a tentokrát jej už opravdu ničím nepřekvapí, tak právě v ten moment slabosti zasadí Spaceyho antihrdina (jehož každá věta se rovná historickému citátu) ještě silnější úder do dramatické kostry dějového oblouku. Nudná látka přetavena do chytrého a až odporně zábavného eposu o zradě, vzestupech a pádech. Season One: 90% Season Two: 100% Season Three: 80% Season Four: 100% ()
"Jistě, pane ministře!" pro odrostlejší možná do druhé řady. Třetí si přestává hrát s politickými archetypy a vytváří skutečné postavy, aby se v dalších seriál přelil do toxického destilátu moci. Do našeho prostředí ovšem nepřenosné, podobné praktiky mohou fungovat jen tam, kde jakákoliv chyba vyústí v odezvu médií, občanů a okamžitou odpovědnost politika. U nás by si Frank Underwood ani neškrt. ()
Pilot: Chytré kecičky v nepřirozeném podání. Jestli něco nenávidím víc, než zpěv ve filmech, je to mluvení do kamery. Ani Spacey zde není tak charismatický, jako v jiných počinech. Dost možná je to politickou látkou, která není mým šálkem kávy, ale první díl prostě byla nuda k uzoufání. Snad se to trochu rozběhne, jinak House of Cards způsobí, že se opravdu filmům s červenou barvou začnu vyhýbat. :))) ()
House of Cards! Kevin Spacey! David Fincher! Zprvu ze mě padaly jen tyto výkřiky do prázdna, ale o seriálu jsem vlastně nic bližšího nevěděl. A předlouho jej uchovával ve watch-listu, abych letos do první série konečně vlítnul naplno. A po zhlédnutí první série můžu vykřikovat ještě jedno jméno : Kate Mara! Právě ona stojí čelem manipulářské byrokracii amerického Kongresu a Bílého domu...a samozřejmě proradnému kongresmanovi Underwoodovi. A je přitom tak sexy. Nebo právě naopak? Zdráhám se jakýchkoliv spoilerů, to nepolíbeným nemohu udělat. Stačí jen zkonstatovat, že se na této Netflixovské produkci vyřádilo mnoho schopných tvůrců a i když obvykle platí, že více je někdy méně, zde tomu tak není...Je obdivuhodné, jak si House of Cards drží laťku stále stejně vysoko, ba co víc, stále přidává na obrátkách, aby vás seriál následně úplně dostal. Všichni bohužel víme, co se stalo před poslední řadou a všichni jsme z poslední série byli smutní, ale i tak musím konstatovat...Bravo...95% ()
Hra o Trůny 2. Akorát místo mečů jsou zde plnící pera. Vše ostatní zůstává a osciluje na samém vrcholu divácké závislosti a nadšení. ()
Související novinky
Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům
Světové hvězdy filmové hudby zavítají do Prahy na Composers Summit 2023. Druhý ročník kromě workshopů a přednášek nabídne ve dnech 14. a 18.dubna dva unikátní koncerty. Ústřední melodie oceňovaných… (více)
Kevin Spacey dluží desítky milionů dolarů
Dříve jeden z nejváženějších herců v Hollywoodu, dnes chodící černá kaňka, která se v prestižním filmovém či televizním projektu možná už nikdy neobjeví. Kevina Spaceyho v roce 2017 alespoň patnáct… (více)
Kevin Spacey musí zaplatit 31 milionů
Filmové servery obletěla čerstvě zpráva, že herci Kevinovi Spaceymu (Americká krása) bylo v loňském roce nezávislým arbitrem přikázáno zaplatit produkční společnosti zodpovědné za tvorbu seriálu Dům… (více)
David Fincher prodlužuje spolupráci s Netflixem
Za tři týdny startuje na Netflixu výrazně stylizované životopisné drama Mank o postavě H. J. Mankiewicze, scenáristy legendárního snímku Občan Kane, a už nyní je jasné, že to nebude poslední… (více)
Považuju se za racionálního člověka, který se navíc nerad ukvapuje, takže emocemi se nechávám ovládat jen výjimečně - obvykle tehdy, když mi něco těžkého nebo ostrého spadne na nohu. Lásku na první pohled odmítám, přesto jsem už po pár minutách prvního dílu cítil, že mezi mnou a seriálem vzniká silné pouto - zkrátka se dokonale strefil do nálady i mého vkusu. Satiru počítáme mezi komické žánry, obvykle ji spojujeme s nadsázkou a absurditou, s groteskou a černým humorem. Zkrátka u ní předpokládáme salvy smíchu. Svého času mě překvapilo, že morbidní román Kupec dětí, který ve mě vzbuzoval úplně jiné emoce, je recenzenty rovněž označován za satiru. Pod označením politická satira si nejspíš představíme seriály typu Ano, pane ministře, případně hubatější Je to soda. Domek z karet je na první pohled serióznější, jde mu o věrohodnost a nesnaží se vyvolávat salvy smíchu. Na první pohled vychází ze vzorce společenských dramat. Ambiciózní muž, který spojil svou budoucnost s prezidentským kandidátem, očekává po vítězných volbách tučnou kořist. Hostina pro privilegované je mu však zapovězena s tím, že má mít dohled nad závodní jídelnou, která má přece nepopiratelnou kvalitu a nikdo v ní nehladoví. Jenže závodní stravování nemůže uspokojit Francisův mocenský apetit, a proto začne jako zkušený kuchař míchat ingredience tak, aby zasolil šéfkuchaři a vyvolal v kuchyni pozdvižení. Francis je dokonalý technolog moci, intrikán znalý lidské psychologie i fungování státních institucí, manipulátor i obratný vyjednávač. Francisův nadhled, ironické glosy a komentáře, kterými se obrací na diváka, prozrazují, že přes věcnost a snahu o analytický pohled jsme skutečně na půdě satiry. Domek z karet vytváří nelichotivý obraz americké vysoké politiky manipulované lobisty, rozkládané osobními ambicemi a pletichami. Ušlechtilé ideály tady až příliš často podléhají v souboji s cynickým pragmatismem a manipulacemi. Kouzlo seriálu spočívá ve virtuozitě, s jakou Francis prochází příběhem a řídí běh událostí. I ti nejlepší antičtí řečníci by museli vzdát hold za výstup v kostele, kde mistrovským způsobem dokázal zlomit hroty nenávisti a získat sympatie přítomných. ------ Chtě nechtě se musím po čase ke komentáři vrátit. Mýlit se je lidské a já se kajícně ke svému omylu přiznávám. Některé seriály záhy ztratí dech, scénáristovi dojdou nápady a příběh jde do kytek. Tady mám spíš pocit, že jsme se se scénáristou na nějaké křižovatce úplně rozešli. Chtěl jsem v Domku z karet vidět něco, čím objektivně vzato není a ani nechce být. Měl mě varovat už sexuální poměr Franka s ambiciózní mladou novinářkou, protože, upřímně řečeno, mi k jeho postavě a ambicím absolutně nesedl. Frank by se prostě s někým, kdo mu může nabídnout tak málo, nezahazoval. Pravý úder ale přišel s první vraždou. Ve vysoce politice se, to dá rozum, nepohybují neviňátka, ale už slušných pár století bývá dobrým zvykem, že se špinavá práce svěří někomu, kdo se dá v případě potřeby odstranit nebo hodit přes palubu. V ideálním případě někomu, kdo se s objednatelem jen těžko dá nějak spojovat. Frank tady působí spíš jako nevypočitatelný psychopat, než jako velký hráč. Po druhé vraždě jsem nad seriálem definitivně zlomil hůl. Obsazení je sice skvělé, ale to, co scénárista předvádí, slibný potenciál zabíjí. Celkový dojem: z původních nadoblačných výšin jsem v druhé sérii klesl hodně hluboko, takže těch 60 % je svým způsobem kompromis. Navíc s vědomím, že s každým dalším dílem bych šel o pár procent dolů. () (méně) (více)