Black Mirror
Black Mirror
VOD (2)
Série(7) / Epizody(33)
Obsahy(1)
Projekt britského Channel 4 Černé zrcadlo je antologií samostatných televizních povídek, zasazených do blízké budoucnosti. Tak blízké, že se v mnoha ohledech prolíná s dobou, kterou právě prožíváme. Mrazivě černohumorná série se prostřednictvím technologicko-paranoidního podobenství zamýšlí nad nečekanými a často nezamýšlenými důsledky prudkého rozvoje technologií a velmi trefně zachycuje těkavý neklid současného moderního světa. Jejím duchovním otcem a autorem je proslulý enfant terrible britské televizní tvorby Charlie Brooker (*1971), pro jehož tvorbu je charakteristický vždy přítomný prvek kontroverze. Brooker však rozhodně není žádný bezduchý prvoplánový provokatér a jeho promyšlené a inteligentní scénáře prozrazují bystrého pozorovatele, který vždy přesně ví, co chce k současnému světu říci. A že to zpravidla nebývá nic lichotivého, již patří k Brookerově naturelu. (Česká televize)
(více)Recenze (581)
Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator ()
Velmi hluboké a temné televizní seriálové zrcadlo čili reflexe spodních proudů západní civilizace a hrozeb současnosti a blízké budoucnosti. 1. The National Anthem - zrcadlo nastavené našemu mediálnímu věku a síle, s níž naše životy ovládají média. Ať už je rozklíčování epizody jakékoliv (čin novodobého Hérostrata z Efesu, či při zmínce o ,,uměleckém aktu 21. století" zvrhlý mód konceptuálního umění a postmoderní performance, hledání nových uměleckých výrazových prostředků etc.), poukazuje na nezdravou provázanost průzkumů veřejného mínění a současné politiky. Zároveň varovná sonda k neustále posunované hranici toho, co je možné na televizní/počítačové obrazovce vidět. 2. Fifteen Million Merits - i přes infantilně hřejivá a vlídná počítačová rozhraní mrazivá metafora faktu, že konformita požírá děti revoluce i revoltu samu. Západní individualismus, dotažený do maxima virtuální reality, v kombinaci s manipulativní nabídkou / poptávkou ,,volného trhu" vede jen k materiální prostituci živené naprostým egoismem a maximálním prospěchářstvím, idey a maximy jsou odstaveny do nevědomí a morálka komprimována, neboť každý je úplatný a za peníze se dá prodat a koupit cokoliv - i vlastní životy. A televize je tak vhodný manipulátor. 3. The Entire History of You - naprosto přesné postižení toho, co hrozí v blízkém budoucnu našemu věku opojenému technologiemi. Absolutní paměť (zálohovaná na flash HDD v hlavě) je pro vztah (a obecně pro život) jako rakovina. A to nejsem ani zpoloviny tak paranoidní jako hlavní hrdina této finální epizody. Geniálně vymyšlené komorní sci-fi s přesahem k vztahovému dramatu, které nejspíš mělo dostat šanci jako plnohodnotný celovečerní sci-fi film... ()
"Basically the world we live in." Nastavování satirických nelichotivých zrcadel; západní společnosti, nám, vám, všem... A to skrze (zatím) triptych povídek, kde co povídka to unikát, který se nebojí být originální, kontroverzní, znepokojivý i do morku kostí trefný, nikdy však ani náznakem lacině mravokárný či doslovný. Tady se jen naznačuje, nechává to pracovat vaši mysl a představivost, ale dopad je právě o to silnější. Vždy bez výjimky výtečně napsáno, zahráno i natočeno. Navíc to díky rozpočtu vypadá k světu a není třeba si tak hrát na to, že ta papundeklová studiová kulisa je nejmodernější dotyková stěna. ()
Velmi nápadité a originální. Každý díl má co nabídnout. Jen je škoda že na prostoru cca padesáti minut to logicky nedokáže člověka dokonale strhnout. Ty nápady jsou ale skvělé. ()
Laskavé nastavování zrcadla. ()
Treti serie ( a hlavne S03E06 ) je to nejlepsi co jsem tento rok videl. ()
Už dlouho jsem neviděl něco tak jednoduše účelný, srozumitelný, předvedený na minimálním prostoru. Seriál o úpadku člověka vzbuzuje hodně pocitů a emocí. Hodně zajímavě vyjádřený myšlenky s útokem na vaši šedou kůru (mozkovou). /// EPIZODA č.1 ,,NEBUDEŠ JEN ZNEMOŽNĚNÝ POLITIK, BUDEŠ NECHTĚNÝ OSOBNĚ“..... /// aneb JAK ZACHRÁNIT PRINCEZNU. U nás upřednostňuje s drakem bojovat, v Británii na to jdou přes píchání. LIDÉ MILUJÍ PONÍŽENÍ (což myslím platí i u nás...). Dokonalejší ,,Bakaláři“, kapku k zblití a je jasný, že TA otázka se neustále dere do popředí.... (soráč, není to ve tvých rukách....) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * /// EPIZODA č.2 ,,VŠICHNI, TAM VENKU, PRÁVĚ TEĎ ... ONI BY DALI COKOLIV. UDĚLALI COKOLIV, ABY BYLI TAM, KDE JSI TEĎ TY“..... /// aneb ŽIVOT JAKO REALITY ŠOU. Technicky dokonalý, ,,vědátorsky“ zajímavý, ,,civilizačně“ nakažlivý. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * /// EPIZODA č.3 ,,VÍŠ, KDYŽ MÁŠ NA NĚCO PODEZŘENÍ, JE VŽDYCKY LEPŠÍ, KDYŽ SE UKÁŽE, ŽE TO JE PRAVDA“..... /// aneb PŘÍBĚH O ŠUKÁNÍ. Milovníci ,,vztahovek“ (s příchutí sci-fi), dialogů a záznamů pro ,,honící“ složky – stejně jako chroničtí žárlivci (s technickejma dovednostma) budou nadšeni. Vrátit čas? Na co, stačí smáznout vzpomínky! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * /// EPIZODA č.4: ,,ČÍM VÍC TOMU DÁŠ, TÍM VÍC TO BUDE ON“...... /// Možný scénář, jak se jednou budeme vyrovnávat se smrtí milované osoby. Ale abych pravdu řekl – celkem nuda. Nevidím tu žádný poselství…(že by šla kybernetika mimo mě?) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne /// EPIZODA č.5: ,,A TEĎ TO PŘEDSTAVENÍ ROZJEDEM!“...... /// Lidský bytosti jako svině (nic novýho pod Sluncem). Parádní příběh, kde su 85% času za debila, abych nakonec uznal, že vyznění je famózní – teda v rámci mýho (ne)humánního přesvědčení. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * /// EPIZODA č.6: ,,VOLTE WALDA“...... /// Politická paranoia. A možnej návod pro všechny, kteří jsou nasraní na současnou politickou situaci. Je to vůbec možný? Já tvrdím, že v pohodě….. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Kdyby se z Černého zrcadla vyklubalo to jediné, čím se tohle desetiletí může pochlubit, bohatě by to stačilo. ()
Nejdřív jsem měl pocit, že se na specifickou sžíravou náladu musím jenom naladit, později jsem věřil, že nejlepší epizody mě teprve čekají, ale ani po šesti sériích nevím, na čem přesně jsem. Název mě sice explicitně navádí k tomu, co se bude současné společnosti nastavovat, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jednotlivé zápletky jsou i přes různorodost námětů ve výsledku téměř stále o tom samém. Ve více než polovině příběhů se objeví nejnovější výdobytek techniky, který je ale lidmi samotnými dříve či později zneužit k tomu, aby znevýhodnili, ponížili či rovnou zabili buď člověka blízkého, člověka cizího, případně některou z těch věcí provedli i sami sobě. A to pak může být celý seriál natočený technicky sebelépe, ale onen depresivní stereotyp se zají téměř hned. ()
Seriál předvádí vynikající využití vcelku jednoduchých sci-fi nápadů zasazených do našeho světa, mezi lidi jako jsme my a to tak, aby vznikl myšlenkový experiment, v němž studujeme naprosto reálné/realistické lidské chování, kterému se nestačíme divit. Nestačíme se divit, jak děsivě pravdivě a logicky působí, jak to vše dává smysl - jak určitá vědecká vymoženost dokáže vytáhnout z povahy člověka to nejhorší. Černé zrcadlo našlo způsob, jak chytrou a aktuální záležitost sdělit publiku srozumitelným a nesmírně poutavým způsobem. Speciálně díl White Christmas je vyloženě geniální! 9/10 ()
Posedlost moderními technologiemi zabíjí tento seriál stejně jako moderní technologie zabíjejí skutečný život. Nejlépe jsou hodnoceny epizody, které jsou tímto zabíjením prolezlé skrz naskrz a které jsou stejně hloupé a nudné jako lidi, kteří se bez zaváhání nechávají těmito technologiemi ovládat. Epizody, které už teď působí tak nechtěně směšným dojmem, že za pár let si nad nimi diváci ukroutí hlavy podivem, že něco takového mohlo mít ve své době vůbec úspěch. Pokud chcete nadčasovost, tady jste na špatné adrese. Tohle zestárne rychleji než řeknete švec. A přitom to tím pašíkem všechno tak pěkně začalo. ()
1. Série - 85% nejlepší díl první série - The National Anthem, 2. Série - 80% nejlepší díl druhé série White Christmas, 3. Série 80% - nejlepší díl třetí série Playtest. ()
101 - *****, 102 - ***, 103 - **, 201 - ****, 202 - ***, 203 - **** ()
Unikátny britský experiment, ktorý sa snaží názorne poukazovať na to, akým spôsobom môžu technológie na rôznych miestach a v rôznych časových obdobiach ovplyvňovať ľudský život. A že to väčšinou nie je príjemný pohľad. Seriál sa síce aj po presune na Netflix občas potýka s menšou nevyrovnanosťou jednotlivých epizód, ale i tak sa na neho nemôžem výraznejšie hnevať. San Junipero je navyše jedným z najlepších seriálových dielov, aké som kedy mohol vidieť. ()
Několik vln vědeckotechnické revoluce sice výrazným způsobem pozvedlo naši průměrnou životní úroveň a umožnilo nám obklopit se zajímavými technologickými hračkami, vývoj společnosti ale za možnostmi technologií zaostává. Jsme stále otroky svých emocí a své biologické podstaty, čelíme velmi podobným problémům, s jakými se musely vyrovnávat předchozí generace. Korupce, zneužívání služebního postavení a populismus se objevovaly v politice starověkého Říma a čelíme jim i dnes. I nadále churavíme, stárneme a umíráme, i dnes se snažíme zakládat rodiny a obstát na pracovním trhu, zkrátka uspět v životě. Černé zrcadlo je seriál, který nastavuje obraz lidem v nepříliš vzdálené budoucnosti, zkoumá, kam nás mohou konkrétní vynálezy zavést, jak ovlivní naše životy a jak snadno mohou být zneužity. Technologie nemají morálku ani ideologii, vždy záleží na lidech, jak s nimi naloží. Protože ale k onomu zrcadlu přidali autoři seriálu přívlastek černé, je myslím jasné, že u nich převládá skepse, vize budoucnosti jsou znepokojivé a laděné do temných tónů. V některých dílech se sice objevují prvky ironie a komedie, ale je to humor jízlivý a černý. Úroveň jednotlivých povídek sice kolísá, jako celek si ale Černého zrcadla považuju a pokládám ho za jeden z nejzdařilejších počinů na poli televizní produkce sci-fi žánru. Celkový dojem: 90 %. ()
|| Scenár: Charlie Brooker | Hudba: - | Distribúcia: Channel 4 || Vizuálne i obsahovo úchvatná filmárčina, ktorá už vôbec nenesie znaky televíznej produkcie. Spolu so Sherlockom je Black Mirror nový mílnik v kinematografii, ktorý svojou britskou eleganciou predurčuje svetlú budúcnosť pre nezávyslých tvorcov. Niektoré epizódy sú svojou schopnosťou vykresliť nástrahy technokratickej blízkej budúcnosti pre mňa už teraz kultové, nútiace ma zamyslieť sa nad závažnosťou mojích digitálnych a virtuálnych životných volieb. | Blu-Ray, THX, EN DTS | ()
Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. ()
Každý odraz v tomhle proklatě černém zrcadle míří přímo na solar! A že jsou ty záblesky někdy velmi nepříjemné a bolestivé. Velká škoda, že takhle originální náměty slouží pouze televizní obrazovce, protože by si každý zasloužil prostor na velkém plátně. ()
Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ ()
Související novinky
Jak to vypadá s filmovým Star Trekem?
Je tomu už téměř osm let, co do kin dorazil zatím poslední filmový Star Trek s podtitulem Do neznáma. A zatímco o přímém pokračování série v hlavních rolích s Chrisem Pinem, Zacharym Quintem a Zoe… (více)
Netflix chystá další interaktivní seriál
Streamovací služba Netflix v roce 2018 nabídla divákům svůj první interaktivní zážitek pomocí epizody Black Mirror s názvem Bandersnatch. V té si lidé mohli na obrazovce sami vybírat, jak má hlavní… (více)
Tvůrci Cesty a Drive chystají spolupráci
Dva oceňovaní filmoví tvůrci John Hillcoat (Cesta, Triple 9) a Nicolas Winding Refn (Drive, Neon Demon) oznámili spolupráci, které by teď měl věnovat pozornost nejspíš každý hororový fanoušek. Natočí… (více)
Netflix nabídne interaktivní zážitek
V nové řadě netflixovského seriálu Černé zrcadlo se diváci dočkají speciální interaktivní epizody. Tzv. „choose-your-own-adventure“ typ vyprávění spočívá v tom, že tvůrci natočí několik… (více)
Charlie Brooker mě jako žádný z filmových tvůrců konsternující sci-fi tematiky usadil tím, jak se vypořádal s metaforou „černého zrcadla“. Jeho projekt totiž rozmanitěji než kterákoli mi známá umělecká dystopie varuje před technologiemi akcelerujícími přirozenou temnotu v člověku. S01E01: Premiér upřednostní politickou kariéru před manželkou. Lidé mu vnucují hrdinství jakési zvrácené „obětavosti“ a on se jimi nechá vydírat. Jednoznačně nesnesitelnější je představa politické smrti než... akt oné „obětavosti“. Natolik dobře je totiž saturovanému libidu společenské obliby a důvěry, proliferovanému v záři reflektorů, že doslova položí na oltář drastického sebepopření i přirozený pohlavní pud. Publikum fascinovaně sleduje celou kauzu a nedokáže se odtrhnout od obrazovky, výraz ve tvářích střídá pokrytecké pohoršení zároveň uhranutých s obdivným dojetím. Dívka, která má být vzdáním se důstojnosti zachráněna, zde vůbec nepředstavuje hodnotu někoho milovaného a hodného jakéhokoli zásadnějšího obětování, má význam pomocného argumentu, který touze vidět premiéra obcujícího s prasetem dodává falešný náboj vznešenosti u stále určitěji to vyžadujícího publika. Na to chtěl únosce upozornit, když nastolil tuto mediální situaci a dále ji vystupňoval odesláním useknutého prstu (který patřil jemu, což podle scénáře v časové tísni druhá strana nestihla zjistit). I useknutý prst měl význam emocionální opory pro sebeobelhávající postoj, že nám jako publiku jde o víc než hody zvrácenosti, které politicko-zábavní mediasféra dávno normalizovala na úrovni myslitelných konceptů. Publikem jsme zde i my, kteří s odporem sledujeme takto usvědčené publikum. I my jsme usvědčeni. Sami se zaujetím čekáme až do konce, protože při vší vnímané odpornosti vyžadovaného „obětování“ nás přemáhá vehemence počkat si na rostoucí volbu a celkové řešení předkládané studie. Nejde o osobu premiéra, kterou by poddaní měli jakýkoli důvod takto hraničně nenávidět, vábeni jsou oni i my myšlenkou poníženého lidství. S01E02: Ve světě spravovaném na principu věznění a těžby „lidských zdrojů“ je i vysněný exteriér zase jen naaranžovaná a mírnější úroveň nesvobody pro privilegované. Vězni jsou ve výsledku všichni a ti, kteří tomu velí, sami podléhají zvnitřněnému diktátu vládnoucího ideologického algoritmu, devalvujícího autenticitu a znemožňujícího soukromí. Je to vize totalizované deprivace, která prostupuje celý systém orientovaný na virtualizovanou performativitu a falešnou představu toho, co to ve světě dotahujícím Marxem definované „odcizení“ (Entfremdung) znamenají „zásluha“ a „výkon“. S01E03: Technologie zajišťující věrnou, percepčními limity subjektu i následnými biologickými procesy neporušenou reprodukci libovolného životního momentu vytváří falešný dojem informační jistoty. Organickou paměť nahrazující nahrávací extenze tzv. „zrna“ přitom nejenže není schopna uchránit před nalháváním život jako takový, ale dokonce sama navozuje situaci, v níž vědomí snáze podléhá představě o spolehlivosti řetězce dosud učiněných životních voleb. Výbava biologicky neporušitelným záznamem nás před falešností neuchrání, život postavený na lžích pouze povrchově věrně zobrazí a potenciálně přivodí svému majiteli závislost žít ve vlastním životě stále silněji jiný život, věnovaný ustavičné analýze zaznamenaných scén za účelem přehodnocování života, vůči němuž i s podstatným přispěním takové technologie narůstá podezíravost. Takže nevyhnutelně dochází ke konfliktu mezi kumulovanou afirmací digitálně přesného podání minulosti a jí usvědčovaným bližním. Tuto předpojatost ještě posiluje možnost promazávání scén. Dovolím si extrapolovat, že tím dochází k vychylování viny ven a provinilost se vytrácí, jak skoro neexistují záznamy o našem selhání. S02E01 - CITACE: „You're just a few ripples of you. There's no history to you. You're just a performance of stuff that he performed without thinking, and it's not enough.“ S02E02: Komercionalizace spravedlnosti, zapřahující institut trestu do soukolí rostoucích zábavních požadavků čím dál znuděnější society, děsí a odpuzuje absencí sebekontroly toho, komu je tato funkce zřejmě „zeštíhleným“ státem slabomyslných kapitalistů svěřena. Ze zločince se stává předmět, kolem něhož lze opakovaně budovat výnosnou simulaci quasispravedlivého vyrovnání, a generovat tak velmi snadný zisk s legitimizujícím zapojením davové stupidity. Podnikatelský záměr není komplikovaný, počítá s trivialitou, že si lidé libují v pocitu vlastní mravní neohroženosti, jehož hlavním stimulem je možnost vymezit se vůči evidentním mravním úpadkům a ještě spíše hrozivým rozpadům lidské integrity. Cílem je tedy dodávat tuto příležitost mravního sebeujištění nabídkou spoluúčasti v trestání. Natolik nejistí jsme si svými jistotami, že je potřebujeme dobíjet. Jsou to baterie smysluplnosti. S02E03: McLuhanovým/Bělohradského jazykem řečeno, „globální vesnice uniklých sdělení o všem a o všech“ přivádí demokracii jako náměsíčného na okraj skály. Nejen ona, nýbrž vůbec nevyhnutelný odpor egokratů k zastupitelské demokracii. Nejenže je jisté, že politická třída je stále odtrženější a nadbíhá zájmům firem, my dokonce hluboce nepřiznaně chceme, aby zastupující „elita“ byla ještě zkorumpovanější než minule a v útrobách vládnutí železně zabudované (Michels) hroucení akcelerovalo, protože se nám příčí samotný systém, podle něhož jsou generovány stabilizační meritokratické fikce. „If you were preaching revolution, well that'd be something, but you're not because that would require courage and a mindset. And what have you got? Who are you? What are you for?“ S02E04: Co by to znamenalo, co všechno by se mohlo stát, kdyby předpokládané „já“ mělo svůj digitálně izolovatelný substrát? Nabízí se personalizovaná služba permanentní správy domácnosti, opřená o kopii osobnosti. Nabízí se mnohem efektivnější metoda výslechu. S těmito i dalšími možnostmi využití vzniká ale nová nebývale otřesná forma otroctví pro takto vzniklé virtuální klony a nadto možnost s nimi libovolně nakládat, včetně tortury do nicotnosti rozepjatým časem. Jednou jsem slyšel v českém veřejném prostoru dobře známého zrzavého kudrnatého pána chválit nejnovější technologie za to, že nás mohou dovést do kýženého ráje, že upload „duše“, který by jeho jindy vyjádřeným odhadem do 500 let mohl nastat, je vlastně jakoby anticipován starou myšlenkou ráje. Už tehdy mě osobně, ačkoli postrádám jím úzkostlivě pěstované vousy mudrce, napadlo, že život, je-li vůbec i v perspektivě mnohem delší věrně simulovatelný jakkoli výkonnou technologií, nebude svobodnější na základě smlouvy mezi klientem a firmou poskytující cloud. Předně by se subjekt vystavil riziku nekontrolovatelných zásahů do jím prožívané umělé reality a mohl se těšit na bezpočet perverzí, kolísání zákonitostí a mučení, ale samozřejmě by jeho nová digitální existence přece stále podléhala fyzikální realitě kontextu, v němž nadobro vězí HW. Neuvrhne-li ho v horším případě do příšerného fragmentu nebo mučivé smyčky, pak ho náraz asteroidu, slunečná imploze, tsunami, hurikán, válka, kladivo naštvaného údržbáře prostě zničí. Konec existence následkem mechanické poruchy by bylo velké štěstí, představím-li si, že upload osobnosti zvolený jí samou s cílem si zbylý život odesnít (jak předestírá S03E04) může dopadnout velmi podobně jako v S02E04 a překonávat muka popisovaná Dantem. Zpracuje-li se námět na úrovni mezního myšlenkového experimentu, začnou se popravy bez ohledu na dobu a způsob provedení nečekaně vyjímat jako humánní stadia spravedlnosti. S03E01: Darwinismus se kdysi zvrhnul v sociální darwinismus, který jsme s vyděšením zardousili, … abychom si na darwinismus sami začali hrát. Stalo se, že privilegovanost kapitálu absorbuje každé zvýhodnění plynoucí z byť „protikladného“ pojetí světa, jestliže takovou kombinaci umožňuje celkové nastavení politické atmosféry a hlavně k žádnému z pravidel selekce nereferující vstupní asymetrie, včetně prohlubující se kognitivní asymetrie a asymetrie profesních vazeb. Mezi miliardáři jsou hezcí lidé, ale zřejmě v ne vyšším poměru, než kolik jich je mezi spodními deseti procenty. Jestliže by kapitalismus čerpal svou legitimitu z latentního pokračujícího sociálního darwinismu, projevovalo by se to tím, že například horních deset procent se rekrutuje vyšším poměrem z biologicky zdatnějších těl než spodních deset procent. A dále by bylo nutné tento případný poznatek škálovat na ještě širší množiny a sledovat jej dlouhodoběji a plošněji. Přestože taková data nemáme, můžeme sledovat, jak je nám tento obrázek představován v důsledku přirozeného zájmu vyprávěcího média o vizuálně atraktivní těla. Jsme diváci, kalkul nabídky je tedy jednoduchý: vyhovět našemu zájmu trávit čas vyhraněný vyprávěcímu médiu s vizuálně zajímavými lidmi. Vznik a rozvoj vizuálně vyprávěcího média (filmu) nás přes situační komedie, detektivky, varianty akčního žánru a všechny subžánry showbusinessu (až po pěvecké soutěže) postupně naočkoval, že máme automaticky propojovat výkon, krásu a peníze v jeden celek, který nazýváme úspěchem a proti němuž je jakékoli rozpojené vyskytování těchto kategorií čímsi podezřelým. Hra na darwinismus, která fakticky znamená snahu o útěk před neúprosností brutálního darwinismu sociálního, využívajícího rasové a další předsudky k legitimizaci nekompromisní sociální hygieny, – tato hra má za cíl ochromit naše tázání po legitimitě zrůdně invalidní selekce, skrývané za oponou. Sociální kredit vzniká gravitací vyznávané obliby mezi vzájemně závistivými otroky mediálně petrifikovaného algoritmu, jímž je mýtus úspěšného člověka. Tím v žádném případě není matka, natož samoživitelka, není hasič, zdravotní sestra, učitel, policista, pekař, ač si úspěch člověka jako takový bez nich ani nelze představit. S03E04: Simulace reality třeba i jen o velikosti měst, jako je San Junipero, je matematicky nemožná, ledaže by to byla realita tuze komprimovaná. Kdysi jsem zpozorněl vůči sklenici na stole a příborovému noži nedaleko od ní a když jsem uvážil, kolik informací je tu vměstnaných o jejich pozici vůči všemu v okolí, o jejich rýhách a světelných odrazech, ukázala se myšlenka absolutně věrné simulovatelnosti přirozeného světa falešnou. Místnost v domě je z výpočetního hlediska nepředstavitelně složitým vesmírem. Svět je jakoby samorozvíjející se „konkrétní“ matematikou, mající za sebou miliardy let a „expandující“ přinejmenším rychlostí světla. Nemáme ani pojmenovaný, ani určitelný řád pro to, jakým zlomkem by byl příborový nůž u mě na stole ve vztahu k vesmíru. Pokud ale budou informační technologie virtuální realitu získávat přirozeným světem pouze inspirovaným modelováním, přenosem vybraných dat místo marných pokusů o absorpci, je dobře možné, že za stovky let si naše kopie s úměrně redukovaným, k té komprimovanosti netečným vnímáním budou užívat simulované stavy, které by snad někdo nazval rájem, zatímco ten, kdo by ještě věřil na starý „ráj“, by zřejmě prožíval krizi svého přesvědčení a sotva přiznal svému bohu, že je v jeho světě, má-li být opravdu jeho výtvorem, něco takového možné. S03E05 - PODOBNÉ: zakončení bourneovské trilogie (2007). S03E06 - CITACE: „It's just a shame it's necessary.“ S04E05 - CITACE: „You're still trotting about gazing up everybody else's assholes all day long. What kind of society is that?“ „An equal one?“ S04E06: Jakkoli je i zde předvedený myšlenkový experiment o reinstalovatelnosti vědomí podnětný, podle mě nepracuje s validní možností. Není to jako u počítačů, kdy programy ve výrobních linkách mohou zřejmě stejně tak běžet v osobních počítačích, protože princip výpočtu (transistor) a rozdělení úloh (ústřední výpočetní jednotka, pracovní paměti, úložiště, specializovné výpočetní jednotky...) jsou napříč počítačovými řešeními stejné a konkrétní řešení se liší pouze na úrovni optimalizace. Osobnost může vyrůst jen v komplementárním mozku, vůči němuž je organicky imanentní. Mozek není jako počítač, software člověka není tak obecně použitelný jako software počítače, protože tkáň není soustava transistorů a srovnávat lidský mozek s počítačovým HW by bylo, jako přisuzovat čtverci vlastnosti kruhu. Proto je nesmyslná představa, že by mozek bylo možné obsadit jiným vědomím, má-li být vědomí polem reflektující se osobnosti, všechny jejíž návyky a představy o vnějším i sobě byly zformovány provozem na „dosavadním“ mozku. () (méně) (více)