Kravaťáci

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)

Seriál, který mě neomrzí, podrazy, zvraty, aférky, krásné ženy, slang, ale i právnická hantýrka, musím uznat, že mám chuť si ho v žebříčku seriálů posunout výš. Série od série se mi to líbí více a více, protože příběh dost přituhuje a pokaždé se naskytne pro mě ten neočekávaný zvrat, který mě nutí se těšit na každý další díl. (07.02.2015)

Hodnoceno po čtyřech sériích. Tomuto seriálu jsem se nějakou dobu vyhýbal i přesto, že mi můj hodně dobrý kamarád neustále připomínal, ať se na něj podívám. Nevím proč, nějak mi ten koncept zněl nudně a myslel jsem si, že tohle nebude pro mě. Jsem rád, že můžu napsat, že jsem se spletl. Už od prvního dílu mě tento seriál chytl a nepustil. Zpočátku to bylo hlavně díky parádní castingu a chemii mezi herci (naprosto zbožňuju Donnu, jejíž práce je vědět vše, je to přeci Donna!) ale pak, když jsem v polovině první série začal přemýšlet, jak se tenhle seriál může vyvíjet, tvůrci udělali něco, co mě překvapilo a čím si mě získali. Oni totiž krásně přešli z "CSI" formátu, kdy jeden případ = jeden díl na více dílové epizody, kdy se jeden případ táhne klidně i deset dílů a hlavně kdy my, jakožto diváci, můžeme sledovat důsledky některých věcí, co se staly v druhé či první sérii ještě ve čtvrté sérii. Zkrátka taková skvělá hra s příčinou a důsledkem, kdy hlavní postavy téměř pokaždé nějakým způsobem dožene to, jak se zachovali, to co řekli nebo to, co neudělali. A mě baví sledovat seriál, kde detaily jsou důležité, vše má svůj čas a na všechny dříve či později dojde. Nemůžu se dočkat páté série. Zatím jednoznačných 100 %. (25.11.2014)

čo na tom, že to glorifikuje povrchné hodnoty, že je to o zazobancoch a ich primárnych potrebách tak vzdialených od reálneho a skutočne hodnotného života, čo na tom, že to heroizuje tú eticky najdiskutabilnejšiu a najkontroverznejšiu skupinu ľudí - vrcholových amerických top právnikov... je to výborne napísané a má to švih, šmrnc a sexepíl (11.06.2014)

Každý chce byť ako Harvey Specter, esom medzi právnikmi na Manhattne, robiť to čo ho napĺňa za maximálnu odmenu, pretože to robí zatracene dobre a je si toho vedomý. Mike Ross má fotografickú pamäť a vďaka tomu dokáže byť právnikom v najlepšej firme v New Yorku aj bez skutočného diplomu. Obe hlavné postavy sú zaujímavé, Harvey má hlášky a drsný pohľad, Mike je ľudský a jeho sublínia s Rachel dokáže byť v istých momentoch elektrizujúca. Dynamická réžia, výborný scenár a originálne poňatie právnického prostredia robí tento seriál strhujúcim, ale nie tak, ako pre mňa Louis Litt, jedna z najkrajších seriálových postáv, ktoré som mal tú česť vidieť. Netočí sa okolo neho dej a nie je ani génius (ako napr. Dr. House), ale jeho prínos je neopísateľný... Časť po časti sa mu dej dostával viac a viac pod kožu a ja som od Suits nemohol odtrhnúť oči. (28.01.2013)