Pokémon

Poprvé jsem se s Pokémony setkal už na dovolené v Itálii, což bylo ještě asi dva roky před tím než dorazili i k nám do České Republiky. Už tehdy jsem se divil proč jsou všude na tričkách, peněženkách a jiných podobných serepetičkách obrázky žluté potvůrky s rohy. Ja vím, že to jsou uši, ale první dojmy byly takové, že se jedná o nějakého žlutého veselého čertíka. Ostatně uběhly ty dva roky a už mi bylo vše jasné, houby čertík ale Pikachu to je!!§ Mám tu kliku, že patřím mezi tu generaci, která ještě vyrůstala, jak na stařičkých původních Teenage Mutant Ninja Turtles, Disneyovkách, tak i Pokémonech, takže jsem se na té vlně samolepek svezl i já. Nedávno jsem si pustil z nostalgie nějaký díly a nemohl jsem uvěřit, že jsem někdy tohle dokázal sledovat a ještě kvůli tomu brzo vstával z postele. Zatímco zmíněné Želvy Ninja si drží i dnes nějakou koukatelnou hranici, Pokémoni jsou úplně mimo mísu vkusu a kdybych tu mánii tehda neprožíval, byla by vysledná známka v mém hodnocení daleko nižšího rázu. (22.11.2010)

Pamatuju si, jak jsme na to koukali ve školní družině, každičkej pitomej díl a vyměnovali si ty nejvzácnejší karty Charmeleona, Onyxe and stuff... Jasně, na 4* to ani náhodou není, ale jako dětská vzpomínka a jako rovnováha proti odpadům tehdy už rádobydospělejch uživatelů je to celkem obhájitelný ;) Rád si vždycky vzpomenu, Pika-Pika! :D (17.02.2013)

Kdykoli slyším o Pokémonech, vybaví se mi taková drobná příhoda. Někdy v době jejich největší slávy jsem čekal na tramvajové refýži a všiml si, že jedno opodál stojící dítě má na batůžku tu hlavní žlutou příšerku (natištěnou, ne lezoucí). Pak jsem si všiml, že totéž trochu závistivě pozoruje asi pětiletý kluk a pokouší se upoutat pozornost své matky stejným směrem. Pořád do ní hučel, že by chtěl taky takový batůžek, ale musí na něm být stejný obrázek. Matka stále nechápala, o co se mu jedná, tak se zeptala "Co že bys to chtěl mít na batůžku, Petříčku?" "Pikaču!", odpověděl prosebně a dostal pohlavek, neboť se matka přeslechla. Z toho, milé děti, vidíte, jak jsou Pokémoni nebezpeční. 0% (03.08.2007)

Samozřejmě, že tohle je blbost upgradeovaná na úplně novou úroveň blbosti, ale nedávno jsem náhodou přišla k nějaký videokazetě, kde bylo pár dílů a zavzpomínala a světe div se, bavila jsem se. Například desetiminutovka, jak jdou zvířatka po lese a dorozumívaj se jen opakováním svejch jmen ("Pikačů, pikačů, ékéns ékéns, čármandr čár, skverou skverou, bulbasaur bulba bulba, kóóófing") Je to prostě neskutečně uhozená kravina a tím je právě místy zábavná. Ovšem jen zásluhou Rakeťáků. (15.03.2011)

I když si jej z dětství pamatuju jako nejoblíbenější seriál a i když je mezi i staršími dětmi stále proslulý a oblíbený, má od vás na těch to stránkách velmi nízké hodnocení. Dovolte mi s vámi nesouhlasit. Ano, přiznávám, že je spousta dílů a skládám poklonu tomu, kdo je viděl úplně všechny, ale každý dílů toho to seriálu je poutavý a každý v něm najde zalíbení. Není skvělé, že je seriál, co se neomezuje pouze na chlapce nebo na dívky? Pokémoni ovlivnili spoustu menších i větších dětí, a stále ovlivňují. Věřím, že každý kdo viděl aspoň pár dílů, by je rád chytil všechny. (02.01.2013)