Bostonská střední

Bostonská střední (2000) 

"Nejdřív to byli negři. Pak barevní. Pak černoši. Teď jsou to afričtí Američané. Proč se nevyhnout všem kontroverzím a nenazývat je prostě africko-američtí černí barevní negři?" Je fajn vidět, že někdo ještě dokáže natočit poměrně inteligentní film o jedné americké střední škole. Ano, situace jsou sice někdy opravdu vyhrocenější než v reálném životě (pochybuju, že by za jeden školní rok na půdě jedné školy byly spáchány asi dvě vraždy, jedna studentka by zemřela na selhání srdce a jeden kluk spáchal sebevraždu), ale seriál, který by tak dokonale dokázal skloubit školní prostředí se zajímavými postavičkami, aby člověk pohledal. A čeho si cením snad ještě víc než těch několika charakterů, kterým prostě nedokážu nefandit, je ta atmosféra, kterou je tento seriál protkaný. Chvíli je to drama, chvíli komedie, přesně jako v reálném životě. Kvůli tomu, že Prima nakonec seriál ukončila mnohem dřív, než bych čekala, nemůžu soudit, nakolik je moje hodnocení objektivní pro všechny řady. Ale minimálně za tu první jsou ty čtyři hvězdičky zasloužené. Dodatek 14. února 2010 Nějakým zázrakem se mi za ten rok podařilo dojet až do čtvrté řady tohoto seriálu a byť musím přiznat, že mi některé postavy lezou na nervy natolik, že jim věnované části přeskakuju, pořád je tu těch pár, kterým fandím a kvůli kterým by mi nevadilo, kdyby existovala i pátá série. Moc se mi líbí, že tento seriál - ačkoliv se zaměřuje především na vztahy - dokáže přestát sto dílů i bez toho, aby se všichni se všemi vyspali, líbí se mi, že má každá postava svoji osobnost, líbí se mi, že vše zaznamenává jistý vývoj. Možná jsem jen negativně ovlivněná českou produkcí posledních let, kde postava se postava A charakterově nedá odlišit od postavy B, ale je zatraceně poznat, že ten seriál psal David E. Kelley (mimo jiným autor Ally McBeal a Chicago Hope). A neodpustím si hlášku Scotta Gubera z posledního dílu: "Ta žena má život. Několikrát se vdala, i po těch měsísích jí stále chlapi nechávají vzkazy na záznamníku, spala se stovkami mužů jen na stříbrným plátně a kolik jich bylo od té doby, je jen mezi ní a Guinnesovou knihou rekordů. Nemůžu jí říct, že krom ní nemám žádný společenské kontakty. Bude si myslet, že jsem John Hinckley Jr." (17.09.2008)