Na zdraví

Poslední dobou jsem to párkrát chytl v TV a vůbec mě to nezaujalo. Ani vtipný mně to nepřišlo, což je u sitcomu dost zásadní problém. Nevím, jestli je to určitým stářím seriálu, ale to bych snad ani neřekl. Prostě je to jenom styl humoru, kterej nemusím a neprožívám. Dal jsem tomu šanci v několika dílech, ale nepomohlo to. (05.05.2014)

Tento seriál je podle mě naprosto perfektní, trvalo mi však trochu déle než jsem mu přišel na chuť. Po prvních pár epizodách se mi začal malinko líbit, a po dalších a dalších dílech jsem se stal naprostým závislákem. A proč se mi seriál Cheers líbil ? Není to ten tipický, podle mého trapný americký sitcom, kterých je hromada. Je tu prvek inteligentního humoru (Frasier, Diana), ale i "prostého" sarkasmu a ironie (Carla). Je tu fenomén jménem Cliff Clavin, který si myslí, že pošťák je nejdůležitější profese na světě a jeho vysvětlení opravdu všeho mě vždy dostalo. Potom Norm Petterson, ten největší štamgast ze všech štamgastů, který vždy když vstoupil do baru, ozvalo se hlasité "NORME!". Je tu spousta báječných rolí a situací (hádky Sama a Diany, Rebbečina touha po bohatém manželovi, věčně těhotná Carla...). Prostě a jednoduše tento seriál by neměl být zapomenut, protože je podle mého názoru vyjímečný. (14.08.2014)

tak na tenhle seriál jsem úúúplně zapomněl a nebýt Simpsnů(konkrétně 20.série-11. díl), tak žiju v zapomnění ještě teď. Každopádně hodnocení nutno brát s rezervou, protože jsem na to koukal tak před ...no už je to dost let:-), ale tu melodii z hlavy jen tak nedostanu a tak poprvý shledávám Simpsnovi užitečnými..(doufám, že je ale zřejmý, že na ně rád koukám, i když ta nepatrná dávka sarkasmu je tam cejtit nutně oprávněně:-)(jinak teď mi došlo, že melodie se hraje i v přátelích, když jsou v Londýně)-no nic..takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.. (09.03.2009)

Na zdraví se od ostatních seriálů liší velkou rozmanitostí jednotlivých postav, každá je jiná a přesto nikdo nemá navrch nad ostatními. Každý je někdy nahoře a někdy dole. Nové postavy pomalu přibývají, některé starší zase mizí a jiné se objeví jen párkrát během každé série. Charakterové vlastnosti postav jsou rozdány od začátku a nestane se tak, že by se některá z postav z ničeho nic změnila jako mávnutím kouzelného proutku, jen proto, aby se to hodilo do dalšího dílu. Naopak s charakterovými vlastnostmi se váže i způsob myšlení a celkový pohled na svět, například: "Nechápu, jak někdo může celé dny trávit v hospodě. Třeba včera tu vedle mě někdo seděl přes jedenáct hodin". Promyšlenost celého děje jen potvrzuje řešení některých strastí napříč sériemi. (17.04.2011)

Kultovní Burrowsův sitcom Cheers v tuzemsku nikdy - Zjevně dík tomu časovému odstupu, s nímž se seriál u nás vysílal.. - nedisponoval větší diváckou základnou, podobně jako v USA během svých prvních krůčků, nicméně dáte-li mu šanci, rozhodně neuděláte chybu.. Paradoxně na seriál výhradně se odehrávající v baru se jedná možná až překvapivě o velmi inteligentní záležitost s vtipnými dialogy, ukázkově užitými running joky a parádním obsazením na čele s mým favoritem Woodym Harrelsonem v nezvykle civilně uchopené roli pitomce.. A ta, hádám nezáměrná, až samozřejmá atmosféra osmdesátek se jinde jen dost těžko hledá.. Podobně jako byste jen dost těžko hledali někoho, kdo si ty osmdesátky prožil, a o Cheers by minimálně neslyšel.. Zkrátka takoví starší a klidnější osmdesátkoví Přátelé, jednoduše fenomén.. (20.05.2016)