Příběhy slavných

Olga Sommerová dokonale oživuje dosti neohebný formát televizního dokumentu nejen smysluplnou kompozicí, důvtipným leitmotivem či poučenou volbou pamětníků, ale především úspěšnou snahou několikanásobně přesáhnout téma dokumentu, které přitom není nikterak umenšeno. Vedle závěrečného nadčasového poselství otce Jitky Maxové toho dosahuje mimořádnou pozorností věnovanou všem zúčastněným. Jejich svědectví zde nezaznívají jako ilustrace vyprávěného příběhu nebo životopisu, ale jako důvěrná výpověď o „sobě samém“. Namísto slovníkové skladby plochých dat se tak divák konfrontuje s lidmi, které poznává, a současně se seznamuje i s tím, o kom všichni mluví. Tak i tento snímek živě a plně uvádí do světa, v život, a to se stejnou intenzitou jako režisérčiny velkorysejší celovečerní dokumenty. Obdivuhodně bdělé… (02.11.2017)

„Nestavte pomník. Růži nechte jen / mu každoročně vykvést na oslavu. / Neb je to Orfeus. Jen proměněn / v to nebo v ono. Nelamme si hlavu // s jinými jmény. Když to zpívá, vždy / Orfeus je to. Přijde, zmizí zase. / Či nestačí, že růži přemnohdy / o pár dní přetrvá, než zajde v čase? // Tak musí mizet, byste pochopili! / A byť mu bylo teskno odejít. / Co jeho slovo nad vámi, v tu chvíli // jest on už tam, kam nemůžete za ním. / Břemenem lyry netísněn a skryt, / tak míjí v dál, co chví se nasloucháním.“ (Rainer Maria Rilke) (29.01.2020)