Velká Británie,
(2016–2023), 55 h
(Minutáž: 39–72 min)
VOD (1)
Série(6) / Epizody(60)
Obsahy(2)
Seriál sleduje politické soupeření a osobní životy za vlády královny Alžběty II. a události, které určovaly dějiny druhé poloviny 20. století. (Netflix)
Po čtvrtém díle: Zapomeňte na všechny Malíčky a Tyriony, zapomeňte na Francise Underwooda a další vyfabulované jakože mistry zákulisí a politických intrik. Winston Churchill, liška ryšavá a podšitá, politik, který složil závěrečné zkoušky na škole intrik a mazanosti, to je skutečný mistr reálné politiky. Ne že by přitom spřádal překombinované plány jako autoři politické fikce či fantasy, on jen umí dokonale využít situace. Co říci ke zbytku. Kdo si potrpí na mistrné dialogy, britský styl, bouři emocí za hradbou gentlemanského mlčení a náznaků, přijde si na své. Vytříbený projev ostrovní herecké elity (tedy pravda, Churchilla hraje Američan) to vše dotváří. Z lidského hlediska je mi vlastně těch titulovaných a korunovaných hlav líto, tedy alespoň v tomto podání. Zejm. princ Filip aby se pomalu dotazoval vlády, jestli se v noci může otočit z pravého boku na levý. Nedokážu říct, nakolik to odpovídá skutečným povahovým profilům zobrazených osob (s čímž přichází jedna ze dvou malých výtek - nejsem úplně srozuměn s podobným zobrazováním života dosud žijících lidí), ale vím, jak bych to vnímal já sám. Druhou malou výtkou je zatím opravdu malé zaměření na mezinárodní dění - např. vidíme cestu korunní princezny po Africe, aniž by bylo řečeno, že právě v té době v Keni zuřila občanská válka, neslyšíme o potížích Britů v Íránu či o další válce v Malajsii a podobně. Ale to jsou zatím opravdu malé detaily. Jako celek je to ukázka klasické ostrovní tvorby, ne sice stejné, ale stejně kvalitní, jako Panství Downton, adaptace knižních klasiků a podobně. Neošizené v žádném směru, a to není o penězích. Doplnění po shlédnutí všech deseti dílů: Neřekl bych, že by se královna naučila občas si prosadit svou, jak je tu občas zmiňováno. Ba naopak, stala se přesně tou nemyslící loutkou bez emocí, která na věci pohlíží všelijak, jen ne z hlediska toho, co je správné. Viz případ její sestry. O jaké povinnosti to mluvila, když zdůvodňovala své rozhodnutí? Naprostý nesmysl. V podstatě všichni byli pro, jen pár kreténských černoprdelnických eunuchů je proti, a přesto právě tihle kreténi zaštiťující se chabě podloženou hypotézou boží existence ji přimějí změnit názor. Je to hnus, velebnosti. Jen se těším, až na britský trůn někdy nastoupí coby hlava anglikánské církve ateista. To se asi posměju. No, abychom nezůstali jen u mých výlevů na adresu zhoubné náboženské ideologie, tak nejsilnější byl devátý díl. Až mi bylo líto, že se tak rozmáchlý a nákladný projekt nevěnoval především právě tak výrazné osobnosti jako Churchill. Já osobně bych se s ním nepochybně na spoustě věcí neshodl, ba bych se s ním do krve hádal, ale přes všechnu jeho ješitnost (nebo právě pro ni, někdo takový má proč být ješitný) musím uznat, že patřil a patří k nejvýraznějším osobnostem a mozkům všech dob. Po druhé sérii: Chtěl jsem napsat, jak mě mrzí, že se takhle rozmáchlý seriál soustředí především na královnino soukromí a život královské rodiny, a hle, já už to napsal posledně. Druhá série to jen potvrdila. Tak třeba začátek. Tři díly se plácáme v domácím (ne)štěstí královského páru (což se opakuje několikrát), zatímco na Suezkou krizi nám zbude sotva čtvrthodinka. Přiznávám, že místy mě hlavní zaměření seriálu už začínalo silně ubíjet, což bylo jen posíleno dojmem, že se tvůrci snaží vetknout zajímavou osobnost osobě, která žádnou zajímavou osobností nedisponuje. Hodně to vylepšovaly díly, které se zaměřovaly na něco jiného (pátý a zejména devátý, ten byl brilantní), bohužel to mi nestačí. Navzdory všemu perfekcionismu a herectví první britské ligy tak odebírám hvězdu, protože obsah tohoto kvalitního Dallasu pro mě osobně na víc nemá. Ty zmíněné záblesky jen dokumentují, o jak skvělou záležitost by šlo, kdyby se ústředním motivem stalo něco zajímavějšího, třeba Philipovo dozrávání. () (méně) (více)