VOD (3)
Série(6) / Epizody(94)
Obsahy(1)
Mohou ženy prožívat sex jako muži? Odpověď na tuto otázku se rozhodla objevit novinářka Carrie Bradshaw v sérii nejskandálnějších televizních komedií poslední doby. Sebe a svoje tři nejlepší kamarádky použila jako pokusné králíky při zkoumání možností třicetileté ženy, která chce zažít nějakou legraci ve městě plném seriózních svobodných mužů, kteří si myslí, že závazky a povinnosti jsou pro ty druhé. Seriál natočený v produkci HBO vychází ze stejnojmenného románu Candace Bushnell. Carrie je chytrá, zvídavá, žádoucí a úspěšná žena, která přesto žije sama. Doslova sama pochopitelně není, ovšem žádný z jejích sexuálních objektů se ještě „nepřehoupl“ do pozice stálého partnera. Období hledání toho pravého je pro ni i pro její tři rovněž nezadané, krásné a inteligentní kamarádky zdrojem věčné inspirace i úvah. Je takové soužití vůbec možné? Carrie navíc své zkušenosti z newyorských večírků může dokonale zúročit v pravidelných novinových sloupcích, nazvaných příznačně Sex ve městě. Vždyť se stačí jen podívat kolem sebe, na své přátele a nejlepší kamarádky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze uživatele Mi Nü-Chai k tomuto seriálu (1)
Sex ve městě (1998)
Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám. ()