Odpočívej v pokoji

Odpočívej v pokoji jsem začal sledovat hned v roce 2001, když ho začali vysílat na HBO. První série jsem opravdu doslova hltal a nevynechal jedinej díl. Později jsem, bohužel, několik dílů prošvihnul a trochu jsem měl občas problémy se potom zorientovat v ději. Nicméně Odpočívej v pokoji jsem sledoval celkem pravidelně po celou dobu. Teď jsem před chvilkou viděl závěrečnej díl a můžu tak snad konečně říct, že tohle byl asi nejlepší seriál, co znám. Nevzpomínám si na žádnej jinej seriál, kterej by si po celou dobu udržel takhle vysokou úroveň. Nevzpomínám si, že by snad nějakej díl byl nudnej nebo by působil, že je tam navíc. Úplně všechny díly stály za zhlédnutí. Snad akorát ten závěrečnej díl mě trochu zklamal, protože na mě působil tak trochu, jako kdyby už to chtěli mít všichni za sebou, tak tam nacpali tolik událostí dohromady, že by to vydalo minimálně na další 3 díly. Ale to je jen malá chybička na jinak skvělym seriálu. Rád bych se na to podíval hned znovu od začátku, tak doufám, že nějaká televize bude Odpočívej v pokoji vysílat. I když asi jsem naivní a myslim, že místo toho nám budou dál servírovat píčoviny typu Ordinace v růžové zahradě, Rodinná pouta a podobný sračky... (29.12.2006)

Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela. (15.01.2011)

Nebylo to špatný, ale na zadek jsem si nesedl, ani z tolik vychvalovaného konce, ten byl zajímavý, ale to je asi tak vše. Homosexuální linka mě tam vadila na tohle nemám chuť to sledovat a dělat že je to normální. Protože to normální není. Prakticky všechny postavy jsou psychicky narušený a zralý tak do Dobřan. (26.05.2023)

Obyčejné příhody z rodiny pohřebáků a seriál v němž se každá epizoda zrodí z něčí smrti. Kousavé, vtipné, často dojemné, povětšinou zdravě morbidní a mnohdy velmi hluboké. Vůbec ten nápad vložit do seriálu jako ústřední téma smrt (a to v ryze civilním duchu, jako každodenní realitu) je geniální. Už jen kvůli tomu věčnému paradoxu, kdy se většina lidí snaží jedinou věc, která je v životě jistá, nikdy nespatřit. (26.11.2016)

Krásně depresivní seriál o životě a smrti ukazuje své postavy v situacích, ve kterých se někdy chovají tak nesnesitelně, že je někdy těžké chtít se dívat na další díl nebo jak je komplikované žít "správně", protože to někdy neznamená žít šťastně. Fisherovi a lidé kolem nich bývají nešťastní, protože jim obvyklé životní role nepřinášejí radost, ale když se pak občas postavy rozhodnou jít za srdcem, zpravidla to přinese nějakou katastrofu někomu jinému. V tomhle směru mě těší, jak dobře tvůrci zůstávají neutrální a nevodí vás za ruku, koho byste v dané situaci měli odsoudit nebo mu fandit, nenabízí rozhřešení, ani happy uzavření mini příběhů. Z prvních dvou sérií jsem byl velmi nadšený, ale po ne úplně povedené třetí sérii (možná i kvůli sledování seriálu za sebou) jsem postupně otupěl a už to na mě tak nefungovalo. Závěrečná série jde kvalitativně nahoru díky mimořádné porci truchlení a deprese s úchvatným nemilosrdným koncem. (03.10.2023)