Dexter

Dextera jsem měl kdysi velmi rád. Byl sice slabší než seriál Breaking Bad, ale nemyslím si že jen kvůli konci. Osmá série Dextera skončila totiž dobře. Rozumově uznávám, že je to zajímavější a originálnější konec než zabití této postavy poté, co ji konečně někdo odhalí, ale taky je to konec emocionálně vyprázdněný (což opět koresponduje s postavou Dextera). Divák chtěl ale asi trochu větší dojičku citů, když už měl postavu Dextera rád, chtěl pro ní i silnej závěr. Ten jsme měli dostat nyní a ač je ten děj poměrně dobře vystavěný, tak nezasáhl, protože New Blood šel s kvalitou poměrně dolu tím, co bych nazval zpracováním děje - tím myslím nějakou vybroušenou cestu od jednoho klíčového bodu příběhu k druhému. To lze vždy udělat lépe či hůře. Dexter: New Blood dle dostatečně neuspěl. To jsem však očekával už od prvního dílu, kde Dexter běhá v hluboce zasněženým lese dokud si nevšimne bílého jelena a nenamíří na něj puškou, jak kdyby právě neměl být k posrání udejchanej. Ve druhém díle se od něj ten digitální jelen nechá dokonce pohladit. Už tato relativně drobná nesrovnalost narušila uvěřitelnost, která slouží většímu vtáhnutí diváka do dění. To způsobilo, že jsem od návratu přestal očekávat úspěch. Odhad to byl správný, jak už jsem avizoval. To, jak hladce proběhnou přestupy jednoho klíčového bodu děje k druhém, závisí na míře toho, jak často bude mít divák pocit, že v příběhu něco "nesedí". Když ten pocit mít divák nebude, bude mu dění připadat uvěřitelné a on do něj tak bude více zainteresovaný. Fanouškovství taky může způsobovat schovívavost (či vyšší zainteresovanost do - snad lépe řečeno). Avšak to, jak moc divákovi sedí či nesedí dění v příběhu se odvíjí od jeho individuálního myšlení a vnímání. Víme, že někteří lidé smýšlí jemněji, citlivěji a hlouběji než jiní. Takovému člověku pak mohou přechody připadat zkratkovité. To je případ i poslední série Dextera. Naštěstí je to pouze zkratkovité, nikoli vykonstruované (jako třeba poslední série GoT, La casa de papel nebo marvel seriály). To znamená, že se příběh nerozpadá v samotných základech.Divák si sice může říkat, že Dexter byl uměle vtisknut do role přítele policejní poručnice, ale pak je mu řečeno, že mu připomíná jeho sestru Debru, která umřela na konci 8. série a kvůli čemuž se zřekl dosavadního života. Problém ale tkví právě v tom, že Dexter to v jednom momentu pronese namísto toho, aby to divák pocítila/aby si to uvědomil sám - jasně, je to taky dobrá policajtka, ale to je vše, kdyby třeba ale měla aspoň pětinu té Debřiny oprsklosti, bylo bylo by to mnohem prokreslenější a výmluvnější. Mluvím tu samozřejmě o lepším storytellingu. Ony dějové přechody nejsou dost dobře odvyprávěné. Občas by to chtělo lépe napsaný built up, postavy též mohly být zajímavější. Dostávaly by se tak do zajímavějších poloh a divák by se do nich více zainteresoval. Nové postavy jsou slabé (hlavní záporák je nejméně zajímavý ze všech dosavadních) i samotný Dexter působí více jednotně, méně temně, normálně... S tím mohlo být dobře pracováno, protože postupky v ději dávají skvělou příležitost tomu, aby se v Dexterovi znovu odkrýval jeho temný pasažér. Jak ale říká - je to příliš zkratkovitě, nedostatečně vybroušené, málo prokreslené. Zkoukl jsem to sice bez keců, ale žádné emoce to ve mně nevyvolalo. (09.01.2022) (méně) (více)