Dexter

Jak moje babička říkává, chlap potřebuje nějakého koníčka... a jak říká můj úplně nejvíc nejlepší přítel: "Máš problém? Tak si ho vyřeš!" Nelítostný ovčácký pes Dexter řeší problém a zabíjí nejen svůj volný čas střežením lidského stáda, protože kdo líp ochrání ovce před vlky než nejbližší příbuzný vlků? Do miamského tavicího kotle je vydatně přikládáno denním topným přídělem vražd a násilností a když ani kriminálka Miami nestačí, nastupuje noční šichtu jeden velmi specializovaný forenzní znalec. Jeden z mála případů, kdy se adaptace vyrovná předloze a místy ji i předčí, protože i když jsou Lindsayho knihy temnější a sarkastičtější, jsou ve své ich-formě i omezenější v možnostech zachycení Dexova okolí a jejich ostatní protagonisté o poznání jednorozměrnější než ve své viditelné podobě. Sice se z mého hlediska shodují v tom, že do třetice všeho dobrého i zlého ne vždy platí, protože třetí knihou i sérií počínaje celý projekt občas ztrácí dech rychleji než Dexovy nepolitováníhodné oběti a počet nelogičností kolikrát převyšuje počet zrůd v Miami (a že jich tam je), ale po zhlédnutí zatím poslední řady se zatím pořád nedá říct, že by nastal definitivní downfall drahouška dorasovaného Dextera.... Následuje shrnutí dosavadních šesti sérií, spoilers included. 1. Znamenitě se těží z hlubokého dolu faktu, že každý důvěrně známe každodenní přetvářku před okolím a obavu, že černý pasažér na zadním sedadle vozidla našeho vědomí se může kdykoli zmocnit volantu a pak to teprve bude ta pravá jízda. A úsloví, že v každé rodině je něco, jaksi nepočítá s variantou, že některá rodinná pouta nepřetnete sebeostřejším nožem a faktem, že nejděsivějším zjištěním vašeho života nemusí být to, že jste sériový vrah, ale že váš rodič nebyl vševědoucí božstvo, ale - ta hrůza - jen člověk 2. Dark Passenger může být pro druhé Dark Avenger aneb Dexter se emancipuje poněkud později a poněkud jinak než většina z nás. Z učedníka je mistr, který čím dál víc zapadá do nejednoznačnosti, ale přesto si neumí představit, že by kdy našel spřízněnou duši. Jak pravil jeden moudrý muž, Bůh nás trestá za to, co si neumíme představit 3. Ďábel nosí jméno Prado. Kdo najde přítele, najde poklad, a Miguel je opravdový poklad - jen ho zakopat 4. Chudáku Dexi. Kdysi byl můj život sex, chlast a rock, tvůj čepel, krev a lov, ale teď jsou naše vyhlídky zkrouhnuty na plínky a dudlíky. Drasticky domestikovanému Dexterovi Rita zdatně přitahuje otěže a zavádí dvě pravidla: 1/ za všechno může Dexter, 2/ pokud za to náhodou nemůže, platí pravidlo č.1. Bravo, Rito. Bejt ten nesympatičtější v páru, když je ten druhý sériový vrah, není nic lehkého, ale ty to zvládáš na jedničku a dcerunka ti zdatně sekunduje. Je vidět, že Dex fakt není normální. Normální chlap by na ty dvě dávno vzal sekeru. Americkou krvavou krásu stranou, tohle byla nejlepší série nejen proto, že finic coronat opus. A vedle Trinityho vypadá i Hannibal Lecter jako hodný strejda s malinko výstřední gastronomickou zálibou 5. Skutečného kamaráda poznáte podle toho, že když se rozhodnete někoho zabít, stráví s vámi romantický večer na místě činu. Dexter je dobrý kamarád... a možná by mohl být něčím víc. Ovšem žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Ve smečce se sice loví líp, ale na to, jak to zatím vždycky dopadlo, když si Dex myslel, že našel parťáka ve zločinu, se nedá zapomenout 6. This is the way the world ends - not with a bang, but with a whimper. V Miami se schyluje k bitvě andělů světla a tmy, svévolníkům nebude dopřáno pokoje a nočním lovcům zase ne rodinná idylka. Fightclubový twist nevadí, ve výsledku je i šokující, protože je natolik předvídatelný, že je neuvěřitelné, že ho opravdu použili. Ale Colin Hanks je z hereckého hlediska jablko, které se zakutálelo někam pod fíkovník, a deus ex machina švihá spolu s Dexterovým andělem strážným přesčasy tak očividně, že to bije do očí i v téhle nábožensky orientované sérii. Rozhodně to ale není důvod k povzdechnutí typu "seriály, seriály, kolik času už nás stály," protože na mnohé naše společné večery s Dexterem a jeho sbírkou budu vždy s láskou vzpomínat. I když chvíli trvalo, než mi to přešlo do krve. (22.12.2011) (méně) (více)

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)