Vyprávěj

TV/// Obsazení 6/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Výprava 10/10/// +opravdu zachycuje události posledních čtyř desetiletí (1964-2004), a do doby než vznikne čtvrtá série (asi 2012), tak budou mít prostor na to natočit pátou (2005-2014), tak snad to vyjde, postavy, jejich stárnutí, a jejich vzájemné vztahy, postav je tu hodně, chytlavé titulky a hudba, která je v závěru vždy jiná, vztah Zuzky a jejího přítele (Jaromír Nosek), prostě velká love story -ze začátku pomalej rozjezd, těžko se zvyká na postavy, spoustu méně známých herců, víc drama než komedie, přeměna postav (jejich stárnutí, jejich výměna) mi nepřijde vždy plynulá, čekal jsem že prvních 26 částí pokryje celou dobu/// Teď už nelituji, že jsem se do tohoto seriálu pustil. I když ze začátku jsem se trošku nutil podívat se na další část. Není to totiž až takový zázrak. Jenže při větším dávkování (3 části po sobě) jsem měl problém si nepustit další díl. Vztahy se promíchali, postavy vám začali připadat zajímavější, známější a vás už to prostě zajímalo. Třeba co se zase podělá, kdo co zase na koho hodí apd. Říkáte si, že to není žádná motivace? Omyl, budete nedočkavostí vyhlížet další část. A Mimochodem asi jsem se zamiloval (Hana Vágnerová je skvělá)./// Po třetí řadě přišel na řadu "Spin-off" s názvem Osudy, který nám odvyprávěl osudy (jak jinak že?) 18ti vedlejších postav. Pro fanouška seriálu příjemná povinnost. Pro méně zaujatého diváka mnohdy zbytečné opakování některých již viděných scén s méně podstatným dějovým zázemím. Tady bych dal hodnocení 60% K dnešnímu dni dokoukáno všech 5 řad. Poslední řada zaručeně nejlepší. Taky je mi událostmi nejbližší. Jen to vzalo rychlejší spád a léta ubýhala celkem rychle. Škoda, že si maskéři nedali větší práci s proměnou postav. Když někomu bylo na začátku 20, na konci 60 let a vypadá tak na 45, tak to není nejlepší a divák se to musí snažit logicky neřešit. Přesto mi tato drobnost nepokazila zážitek, který se ke konci uzavřel pěkným happyendem./// Celkem 75%/// (04.08.2013)

Osobně si myslím, že to není tak zlé. Ano, některé dějové linky jsou stupidní, ale celkově je to na české poměry poměrně zdařilé, děj příjemněodsýpá, a i když se zde vyskytuje řada herců, kteří na N@vě nic moc neumí, tak ta druhá řada - třeba Freimanová - to vynahrazuje...Osobně jsem se docela bavil. Lepší než čučet na superstár nebo nějakou ordinaci (teda pokud se vůbec chcete na české televize dívat :-) ) (29.09.2009)

ACHTUNG! SPOILERS! "Náš svět promění se hned, když zavřeš oči..." Ono se řekne ostalgie, ale jde o to, zda to není jen pouhopouhý starý dobrý sentiment. Jde o to, že ne vše o československé minulosti se dá takhle šmahem zavrhnout. Pro totiž mluví to, že pokud by si chtěl někdo se slzou v oku zavzpomínat na ideální časy socialismu, nemá nárok, jelikož vyváženost situací a postav je v tomto díle takřka na jedničku, což mě překvapilo úplně nejvíc. Postavy jsou životné, vyvíjejí se, většinou nedělají nic, co by bylo v rozporu s nimi samotnými a až na výjímky se vyhýbají plakátovému zobrazení určitých typů. Po technické stránce je to sice klasický, nikoli však laciný český seriál. Spíš negativně na mě působila jen velice urputná snaha zachytit dobové reálie od závěsu v koupelně až po lokomotivu a pak vyprávěcí monology (proč byl obsazen Vojta Kotek, kvůli popularitě?), které buď opakovaly již viděné, anebo vše zbytečně zdržovaly, popřípadě obojí. Takže žádná tragédie. Vše se ale změnilo po roce 1989, pomalu a tiše, seriál přestal vyprávět a začal jen zobrazovat, postavy nereagovaly na události, ty kolem nic pouze propouvaly v dobových zprávách, jako by se jich netýkaly, lidé, u kterých by tato změna byla nevíce křiklavá (Tonda), byli pro jistotu uklizeni pěkně mimo naši republiku, popřípadě zemřeli (babička). Obětní beránek se udělá z Franze, chce to jeden exemplární příklad, pěkně počesku. Celý projekt končí sčítáním jablek a hrušek (objektivní historie a osobní vzpomínky) a tatíkovskou spokojeností, jak jsme si to všechno začali báječně psát, takže jsme s minulostí vyrovnáni. Tím pádem je koncept na začátku sympatického projektu celý porušen a seriál se stává z velké části dost zbytečným. Že je to velká škoda, zjistíme, obávám se, za hodně dlouhou dobu. 50%. (11.07.2013)

Sladkobolná nostalgická srágora o tom, jak se mám tehdá za Bolševika krásně žilo... Podává zcela překroucenej romantizující obraz doby, která ve skutečnosti vypadala úplně jinak. A v tom vidím poměrně zásadní nebezpečí. Jestliže se tady bude na Komanče soustavně vzpomínat jako na čas životních jistot, a dobu, kdy nás velkej soudruh sice utlačoval, ale "dalo se to vydržet" a kdo držel hubu a krok, ten se měl celkem dobře, může taková věc výrazně otupit paměť národa. A to není nikdy dobře. (Update: Debilizace se šíří! Sváteční slovo do nového roku 2011 na ČT opanovaly fiktivní postavy seriálu vyprávěj a neumělě blekotaly něco o potřebě lásky a souznění. Nechápu. Zcela a naprosto nechápu co měl tenhle výkřik do tmy znamenat. Gratulanty, kteří mají co říct, Tomáše Halíka nebo Ebena vystřídali vyumělkovaní retro-šašci "z šedesátých let" tupě opakující scénáristovy repliky. Tak tomu říkám HUNS...) (08.12.2010)

Napřed jsem si říkal, že šedivé socialistické Československo nebylo tak pestrobarevné, aby měl každej v rodině a mezi přáteli zároveň legionáře, emigranty, disidenty, estébáky, restituenty atd. Pak jsem se ale zamyslel… můj pradědeček byl legionář, tátův nejlepší kamarád utekl v 68. roce do Mnichova, máma má slovenskou národnost, osobně znám ostatně i dva spolupracovníky StB. Ale tyhle fakta jsem vždycky vnímal tak nějak odděleně a teprve seriál Vyprávěj mě přiměl uvědomit si to všechno v souvislostech. Největší romány píše život a Vyprávěj se toho zhostilo velmi slušně. Cestou na tenký led je samozřejmě široké časové rozpětí a stárnutí hrdinů. Zatímco u Svatopluka Skopala a Romana Vojtka aspoň přibývají šediny, dámy Kerestešová, Freimanová nebo Adamovská stárnou jen drobnými obměnami účesů. Alžbeta Stanková, ta se nesrala ani změnama účesů. Naopak, Jana Šulcová, kdysi vyhlášená elegantní kráska, je od druhé do páté řady furt stejně stará bába. Nemluvě o postavě Honzy Dvořáka, na níž se sice vystřídalo několik herců, ale v době, kdy měl nejvíc růst, vypadal několik let stejně. Vyprávěj jako celek má přestřelenej počet dílů a časem přestane bavit. Klidně mohl seriál skončit úmrtím babičky (Nina Divíšková), která je jako výborná glosátorka půvabnou nití celým dějem a pak už evidentně chybí. Je to znát i v původně pečlivé výpravě, kdy si kamera užívá detailní záběry na vycizelované dobové vybavení kuchyní a kanceláří. Léta po roce 1989 jsou už ztvárněna překotně a narychlo, navíc se zbytečně vypíchnutými dobovými reáliemi (díl Skořápkáři). Tady tvůrci zjevně došli k závěru, že 90. léta se v reáliích ode dneška už moc neliší, což je samozřejmě omyl. Devadesátá léta v módě, oděvních doplňcích i předmětech každodenní potřeby byla naprosto strašná, což je tady nedobře zamaskováno cvrkotem doby, kdy lidi žili hodně politikou a podnikáním. Vyprávěj jako celek snese přísná měřítka, má silnej rodinnej příběh s přesahem do řady výbornejch vedlejších postav (člověk snese i tu obehranou Žilkovou). Emocema našlapaný scény i dobře napsaný vtipný dialogy plus nenásilné dějové zvraty stále dokazující, že svět je malej. Ale když už má něco 115 dílů, čekal bych pompézní a efektní závěr. A tady mladej Matěj Dvořák sedí u komplu a pronáší úplně hovadskou větu. Tak jo. (17.01.2014)