Hra o trůny

Komentář se blíží... Vyjádření svých pocitů k tomuhle opusu jsem hodně dlouho odkládal, možná proto, že jsem si chtěl počkat na víc dílů (teď už i sezón), možná proto, že jsem se na seriálovou podobu mé možná nejoblíbenější fantasy série těšil tak dlouho, že jsem o ní chtěl napsat něco výjimečně chytrého, což nějak nepřicházelo (a nepřichází...). Nebudu rozebírat děj, který je až na výjimky bohudík velice věrný předloze, chtěl bych se zmínit hlavně o úžasném castingu a některých méně příjemných aspektech seriálu. Možná největší zodpovědnost za úspěch (a naštěstí poté podíl na něm) tohohle seriálu měl dle mého názoru castingový tým Niny Gold - charismatické, dobře zahrané postavy, ke kterým si divák tvoří vztah, jsou nezbytnou páteří každého seriálu a o Hře o Trůny to platí dvojnásob, jelikož kvalita druhého pilíře - scénáře, tedy zajímavý děj, zápletka a kvalita dialogů - je v tomto případě dopředu zaručena díky brilantní předloze pera mistra George R. R. Martina. Až na drobné osobní výhrady se mi pak paní Gold strefila do vkusu stoprocentně. Nejoblíbenější postavou v knihách je pro mě Jaime Lannister a Coster-Waldau ho na obrazovce vypálil s virtuozitou mistra ostřelovače. Ještě o něco úžasněji se podařilo převést lorda Varyse, z kterého Conleth Hill udělal můj nejoblíbenější charakter v seriálu. Peter Dinklage se velice pravděpodobně pro roli Tyriona narodil - přestože je možná na roli Skřeta moc velký hezoun - hlavně scény v závěru druhé sezóny, (když se rozpláče v náručí Shae) mě velice upřímně dojaly, což se mi vskutku moc často nestává. V seriálovém Bronnovi má navíc ještě lepšího a určitě vtipnějšího společníka, než tomu bylo v předloze. Maisie Williams vzala už z podstaty divácky velice vděčnou roli Aryi a vytepala z ní jednu z nejvýraznějších a nejzábavnějších dětských postav televizní/filmové historie; v poněkud opačném gardu pak byla Lena Headey, která dostala do vínku jednu z největších sviní příběhu a dokázala ji prodat tak, že budete vznešenou Cersei z rodu Lannisterů jak upřímně nesnášet, tak opatrně chápat. Čtveřici úžasných Lannisterů pak dotahuje k dokonalosti Lancel... lord Tywin v monumentálním podání Charlese Dance, který si pro sebe ukradne kteroukoliv ze svých žel nemnohých scén. Na Daenerys Emilie Clarke (jenž zde hraje ve své první větší roli) je nutno s obrovským uznáním kvitovat, že dokáže na svých krásných bedrech (pravda s přispěním talentovaných hereckých partnerů v podobě charismatického Iaina Glena a bezvadně šíleného Harryho Lloyda) nést celý, ze Západozemí vykořeněný a tudíž de facto samostatný příběh o přerodu mladičké, nervózní dívky v mocnou, krásnou a sebevědomou panovnici. Lehké pochybnosti jsem ze začátku měl stran obsazení Marka Addyho (král Robert), Michelle Fairley (lady Catelyn) a hlavně Alfieho Allena (Theon Grayjoy), byly však spolehlivě rozmetány a patřili, či patří k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. Takhle bych pak mohl pokračovat dlouho, zkusím to zkrátit - má poklona k přesnému castingu a výkonu Lorase Tyrella, Brienne z Tarthu, Barristana Selmyho, Jaqena H'ghara (spin-off seriál pro Toma Wlaschihu se jménem Muž bez Tváře, prosím!), Davose Mořského a jeho lenního pána, Stannise Baratheona, Melissandru z Ašaje, zmetka Joffreyho, zabijáka Sama Tarlyho, Roba Starka, Malíčka, Ošy, Brana a mnoha dalších, na které jsem momentálně pozapomněl. Jestli vám v tomhle výčtu chybí dvě z prominentních jmen, je to tím, že jsem byl z obsazení Jona Sněha a lorda Eddarda - dvou z nejcharismatičtějších postav knihy - trochu víc rozpačitý, než u zbytku. V případě Seana Beana jde hlavně o to, že jeho hvězdná osobnost kredibilitu téhle klíčové role pro mě malinko přezářila, jinými slovy, přestože podal skvělý výkon, musel jsem se víc než jinde snažit vidět Eddarda a ne Beana, nehledě na to, že jsem si Eddarda představoval jinak. Výborný je objektivně i Kit Harrington, zde jde čistě o to, že se míjí s mou představou lorda Sněha víc, než je mi milé. Když odbočíme od castingu - scénáře jsou většinou velice dobré, přesto je trochu škoda, že Martin, který napsal nejlepší díly obou sezón (Pointy End a Blackwater) nemá čas napsat je všechny - kvalita dialogů, cit pro postavy, pro to, co je esenciální a co je možné vypustit... jsou u něj přece jenom někde trochu jinde. Hojně kritizované sexpozice (nikoliv zkratka sexuální pozice, nýbrž expozice příběhu prováděna během sexu, aby se při ni nedej bože divák nenudil) je do značné míry ospravedlnitelná skrz podstatu předlohy (sex v ní hraje často navýsost dějetvornou roli - viz. "Co za věci to dělám pro lásku..."), přesto uznávám, že mnohdy působí trochu křečovitě, zejména v první sezóně (Malíček vysvětlující své niterní motivace dvěma zaučujícím se kurtizánám byl vskutku smrdutý). Největší kritika pak padá na přílišnou krátkost sezón, které si zejména z rozpočtových důvodů mohou dovolit jen deset hodinových dílů za rok - tahle nucená kondenzace už tak dost komprimovaného děje pak vede k většině dalších nešvarů - nedostatečně představeným postavám, v jejichž počtu se sebepozornější (knih neznalý) divák rychle ztrácí, useknuté, či jinak nedotažené scény, atd. apod. Přes tohle všechno patří Davidu Benioffovi a D. B. Weissovi obrovský dík a uznání, za to, že se do tohohle gigantického projektu vůbec pustili a zvládli ho když ne bezchybně, tak aspoň tak, že skrz něj redefinovali možnosti televize a nadchli při tom milióny lidí po celém světě. Po dvou sezónách; 6. 3. 2013 Na viděnou na svatbě... 90% (18.04.2011) (méně) (více)