Hra o trůny

Vůbec nemám rád žánr fantasy,jsem fanoušek sci-fi. Shlédl jsem jen jeden díl, ale málem jsem u něj umřel nudou. Zajímalo mě proč je seriál tak populární jako třeba některý sport a seznámil jsem se s postavami zabydlenými v tomto seriálu,který prý má rozum, humor, cit. Humor v díle neudeřil ani náznakově. Je to typická TV podívaná. Co by se stalo, kdyby Daenerys Targaryen se svými draky ovládla svět, usedla na Železný trůn a proměnila Západozemí v říši dobra. Naštěstí tato blonďatá hrdinka, toužící sjednotit svět, nikdy nebyla vykreslena takto jednorozměrně. Není mi jasné jestli tato postava byla ztělesněním dobra, spravedlnosti a těch nejlepších ideálů. Daenerys se podle různých popisů vždy chovala nevyzpytatelně. Odmítala gladiátorské násilí v arénách, s nepřáteli však neváhala nakládat tím nejméně humánním způsobem. Zůstaly za ní stovky ukřižovaných, což šlo ještě brát jako spravedlnost v tom nejprimitivnějším, přímém ražení ve stylu "oko za oko". Později prý Daenerys neváhala popravovat poražené protivníky s pomocí svého draka, neváhala upalovat zaživa, aniž by to bylo nutné. Její sen byl snem o nápravě světa, ale také snem o moci a rozsévání strachu. Váhání mezi tím, zda se rodí nový diktátor či zachránce, bylo prý podle některých diváků s nimiž jsem mluvil od prvních řad zřejmé. Nepomáhal ani fakt, že představitelka Daenerys, Angličanka Emilia Clarkeová, byla o poznání lepší herečka v roli nevinně vypadající, leč sebevědomé krásky v rukou divokých kmenů, než když se z ní stávala jedna z nejmocnějších bytostí celé říše. Podle některých kritiku trpí seriál scenáristickou uspěchaností či castingem, který se po několika řadách ukázal chybný. Autoři ale vytvořili příběh, který v celé své šíři a velkoleposti měl zřejmé vrcholy i propady. Ale jak je vidět z fanouškovské základny, nikdy se autorům nerozpadl pod rukama. Logiku jednotlivých situací mnohdy podřídili emocím. Jindy nebyl emocí dostatek tam, kde byly potřeba - jako ve vztahu královny Daenerys a Jona Sněha. Tady se některé z klíčových postav začaly divákům trochu ztrácet před očima. Dočetl jsem se, že rozum a cit je hlavním tématem seriálu. Snažím se tedy stále pochopit, jak se z velkého příběhu umí udělat také příběh dobrý. (16.04.2020)

Nejsem fanoušek fantasy, ale sci-fi a tento díl mě nesmírně nudil. O seriálu si lze přečíst, že rozum a cit e jeho ústřední téma. Celou dobu vypráví o hrdinech, kteří se nechávají strhnout city, v dobrém i zlém. Přečetl jsem si, že právě emoční vzplanutí postav obalují promyšlené sítě intrik, které od začátku stojí v centru Hry o trůny, něčím lidským, protože nedokonalým. Prý síla, která seriál celou dobu pozvedala nad jiné, spočívala v nejistotě, kdo je tu padouch a kdo hrdina a podle jakých kritérií se od sebe liší. A v těchto otázkách vždy hrálo napětí mezi rozumem a citem velkou roli. Snažím se tedy stále pochopit, jak se z velkého příběhu umí udělat také příběh dobrý. (16.04.2020)