Hra o trůny

Jsou tu tací, kteří se mohou považovat za hrdiny, co ještě nepodlehli nejvelkolepějšímu televiznímu fenoménu současnosti. Jsou to ale tací, kteří odsoudí sofistikovaně propracované fantasy drama, mezitímco chroupají doma popkorn nad rádoby fantastickými odpady, kde je i svobodný černoch v 19. století uvěřitelnější než to, že postprodukce věnovala více než 5 minut výrobě figurujícího draka. Ať už jsem tedy ovce či ne, podlehl jsem asi vůbec nejlepšímu dramatu, které zatím bylo světu vystaveno. Od typického trpkého rodinného života středověku, neustupujících intrik, strachu z okolí ze všech světových stran, správné dávky násilí či krve i po tvorbu efektů omezenou hranicemi televizní tvorby nám je již po 6 let servírováno dobrodružství, které se již po tak krátké době stalo kultem. Nemluvě tedy o tom, jakým kultem se již před dvaceti lety postupně stala jeho knižní předloha. Ale všichni víme, jak složité to s ní je :) (14.04.2017)

Start asi nejikoničtějšího seriálu, který po dekády do budoucna pravděpodobně nic jen tak nepřekoná. Zpětně mohu říci, že první sezóna tvoří s tou letošní dvojici těch nejkontroverznějších a až v krajních případech možná i nejslabších. Ovšem nebýt velkolepého, ač stále se pouze rozjíždějícího začátku, nedostali bychom ten monstrózní, spektakulární masakr, který dokázaly vybalancovat série následující. Sean Bean a nejen on na výbornou. Jen u dětských rolí jsem radši za novější řady, kde už mi Sophie Turner či Isaac Wright tolik nelezou krkem. (30.12.2017)

Khal Drogo, Stannis, teplouš Renly nebo Robb na vzestupu. Od první série uteklo (jak si již trochu matně pamatuji) několik měsíců, než jsem se na Vánoce 2014 dostal k prázdninovému maratonu, kdy jsem v jedné rovině zkosil od konce úvodní série až po Tyrionův nezapomenutelný útěk celý seriál. Právě druhá série mi nakopla natolik, abych kvůli tomuhle geniálnímu seriálovému skvostu chodil nerad i dokonce spát, protože jsem musel na několik hodin sledování přerušit. Budování charakterů, nástup nových pozoruhodných postav i již pravidelné loučení se spoustou oblíbených. Právě během zmiňovaných deseti epizod si správný divák pomalu musí zvyknout, že si nelze oblibovat postavy. A to nejlépe vůbec žádné! (30.12.2017)

A tady začala ta (pro tenhle seriál) neodmyslitelná řežba. Nekompromisní souboj nejen o samotný Železný trůn začal pomalu ale jistě kácet všemožné postavy, které si to víceméně zasloužily i které jsme si neskutečně oblíbili. Konečně jsem sedl na lep i samotné Daenerys, která mě zpočátku nemálo vytáčela. Utvrdil jsem scou nenávist k Geoffreymu i jeho matce a stejně zlostně, jako to uměli oni, jsem si užíval jejich utrpení, které přišlo hlavně v následující sérii. Dlouho jsem také přemítal, zda mi vadí či nikoliv scény ze Severu s Divokými. Nakonec i u nich jsem našel sympatie, i když to trvalo daších několik dílů v nadcházejících sezónách. Jinak se ovšem musím klanět samotnému G. R. R. Martinovi i štábu, který dokáže v takovéto neodbouratelné podobě převést jeho romány na televizní obrazovky. (31.12.2017)

Konec téhle řady? Obrovská psychická újma pro každého zarytého fanouška GOT. Dost jsem se obával, že po posledních třech epizodách již nezbyde pro další plánované série dostatek postav, na jejichž osudu by stále mohli tvůrci držet otěže samotného seriálu. Byl to zkrátka šok za šokem a od sledování se nedalo ani na minutku odpoutat pozornost. Ne nadarmo mohu Game of Thrones i po letech označovat za stále největší skvost televizních dějin. (31.12.2017)

Po nemilosrdném season finale 4. sezóny jsem si po vánočním nepřetržitém maratonu musel počkat, aby pátá série byla vůbec první, jež jsem sledoval “up to date”. V tomto ohledu se naštěstí neneslo těchto zmiňovaných 10 dílů v tak burácejícím napětí jako dvě předešlé řady. Ale stále bylo nad čím polemizovat, stále se objevilo množství scén, kterými jsme byli odrovnáni a stále bylo co očekávat od sezón příštích. R. I. P. Stannisovi, i přes jeho krutosti a cestu za mocí bez jakýchkoli servítek, to pro mě byl jeden z nejsympatičtějších králů celého Westerosu. (31.12.2017)

Po roce jsme se zase dočkali a každým týdnem jsem dostali pod nos menu dalších doposud nepředstavitelných scén, dialogů, spojenectví, intrik i zrad. Došlo také na velkolepé bitvy, které si i do budoucna nebude moci jen tak kdejaký seriál dovolit. Zvláště ta nejdůležitější, Battle of Bastards, mě odrovnala natolik, že dodnes při pouhé vzpomínce zcela ztuhnu. Ramsey se určitě nejen v mých očích stal nejnáviděnějším záporákem celé show a způsob, jak mu byl uťat tipec, byl ohromně nečekaný, ale více než uspokojující. 9. epizoda šesté série je pro mě dodnes asi nejvlivnějším dílem ze všech 67 dosavadních. Uvidíme, zdali její napětí a vyvrcholení překoná konec samotného seriálu, od kterého všichni očekávají nejepičtější událost v dějinách nejen televize, ale snad i samotného filmu. (31.12.2017)

Letos mírný pokles. Tři scházející epizody vytvořily seriálu velkou přítěž a snaha nacpat závěr celého příběhu Písně ledu a ohně do 13 cca hodinových epizod, které se kvůli financím, ale hlavně prestiži a slávě rozdělí do dvou sérií s téměř dvouletým odstupem, určitě nejen mě zrovna nesedí. Nezbývá nám než si ale počkat na okamžik, kdy uvidíme důsledky hodně gradujícího konce této série. Její průběh byl až místy nudný, stále ovšem mluvíme o nejžhavějším seriálu současnosti. A i když postav ubývá, stahují se mračna nad těmi, u kterých už předpokládáme, že krvavý souboj obstojí. Tak nezbývá nic jiného, než si rok počkat a fandit jim v pravděpodobně nejočekávanější televizní události století. (31.12.2017)

V životě jsem už více očekával jen letošní vyvrcholení marvelácké ságy, veškeré pozbylé kousky mého filmového/seriálového opojení šlo právě do finále letité Hry o trůny. Nebudu zastírat, že již společně se sedmou sezónou se mírně polevilo, stále se ale budu i za konečnou řadu stavět s názorem, že bude trvat roky, než se objeví takhle velkolepý seriál. Seriál s tak vymazlenou výpravou a tak vydařenými hereckými výkony, s takovým množstvím milovaných i nenáviděných postav. S tak propleteným příběhem, s tak ohromně silným koncem. (01.07.2019)

Samostatné epizody nehodnotím, ale vyjádřit ohromení z nejočekávanějšího seriálového comebacku prostě musím. Už jen pro ten masakroidní konec se divím, že sem všichni neházíte pětky a na poměry GOT spíše díl podhodnocujete. No jo, to jsou ta stupidní očekávání toho, že hned po úvodu začne řežba s Chodci. Počkejte si na Battle of Winterfell, tam se toho nabažíte za oněch 72 minut ažaž. “What is dead, may never die!” (15.04.2019)

Předvečer největší zkázy v televizní historii je za námi, jdeme zkrátit řady živých a obohatit mrtvé. Epizoda, které vládnou další emotivní shledání a hlavně borec Tormund, jehož možnou smrt moje srdce asi neudrží. “I have promised to fight for the living!” (22.04.2019)

Ty kecy o tom, že po 16 letech od Návratu krále uvidíme konkurenta největší filmové bitvy v dějinách, jsou pro mě tím nejnechutnějším hoaxem, který si ať sami tvůrci či internet obecně kdy dovolil. Epizoda je napěchovaná srdceryvnými momenty a každý SPRÁVNÝ fanda GOT prožije její následky. Ale ono přítmí ve scénách, kdy bychom rádi něco vůbec viděli, nedostatek bojových scén v poli (které byly slibovány jako hlavní náplň dílu) a opravdu nečekaný zvrat na konci mi přivodily smíšené pocity. Ty vaše údajně zbytečné první dva kousky osmé série jsou paradoxně v jistých ohledech intenzivnější než The Long Night. Ale i tak mé srdce dostalo pár úctyhodných ran. RIP. (29.04.2019)