Policejní odznak

Conscience is a killer. Jsou policajti, kteří jedou striktně dle nastavených pravidel. Jsou policajti, kteří si taková pravidla ohýbají pro dobro věci. Jsou i policajti, kteří pravidla rovnou lámou přes koleno. A pak je tu Vic Mackey ("Good cop and bad cop left for the day. I'm a different kind of cop."), kterého nechávají veškerá pravidla krom jeho vlastních zcela chladným; on si je za pochodu vytváří, tak jak je zrovna potřeba bez ohledu na zákony, veřejné mínění, kolegy, politiky, morální zásady, gangy, mafie, rodinu... Prostě proti všem(u) s heslem účel světí prostředky a nesou-li ty prostředky i nějakou tu nezdaněnou škváru, tak tím lépe. Autoři se především v úvodních dvou sezónách nijak netají inspirací v událostech kolem skandálu protigangové jednotky LAPD. Vic je jedna z vůbec nejzajímavějších a nejkomplexnějších seriálových postav a jedno je jisté, bez ohledu na to zda ho budete milovat či nenávidět, tak ukradený vám rozhodně nebude. The Shield je nesporně amorální, drsný, pojetím navzdory určité scenáristické přepálenosti většinu času realistický, zároveň však i adrenalinem a akcí napumpovaný, strhující a nebývale nekompromisní. Veškeré akce tu mají bez výjimky odpovídající následky, byť to mnohdy několik epizod či sezón trvá. Celé to pohříchu začíná tuctově a nerozpoznatelně od mnoha jiných policejních dramat, ovšem velmi záhy se to začne stávat tím, co z toho dělá takový (žánrový) pojem. I ty zpočátku poněkud šablonovité postavy se podaří postupně rozehrát až do nečekaně propracovaných poloh a není to tedy pouze o Vicovi. Minimálně Aceveda, který naplňuje řčení "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly", oprávněně ambiciózní a tak trochu arogantní ňouma Dutch, „buranský xenofog“ Shane či Whitakerův Jon Kavanaugh jsou neméně nosnými postavami. Škoda jen, že tvůrci do páté série odsouvají na vedlejší kolej Lema a Gardockiho. První čtyři série jsou koncipovány jako "drsná denní rutina členů policejní stanice v nejhorším, válkou gangů zužovaném okresku LA, se zvláštním zaměřením na speciální zkorumpovanou jednotku pod vedením Vica Mackeyho" a od páté série je to koncipované jako uzavřená trilogie "ještě drsnější denní rutina, která tentokrát slouží již jen jako křoví úplnému zaměření na pád a holý boj o přežití členů Strike Teamu Vica Mackeyho.“ Formálně bezchybné, jedna z mála záležitostí, kde má do dění vtahující dokumentárně roztřesená kamera opodstatnění a je nedílnou součástí bez níž by to prostě nebylo ono. Vyústění, které by Shakespeara určitě nenechalo chladným (byť "karmicky" stylovější by bylo, kdyby Vic dojel na to jedno jediné co by nikdy neudělal; viz počátek šesté série), toho všeho je jasné od začátku, což však nic nemění na tom, že ne nadarmo jsou právě závěrečné epizody tak často zmiňovány mezi kandidáty na nejlepší seriálové finále vůbec. Nicotnou připomínku bych měl snad jen k závěrečné scéně úvodního dílu a činu, který následně rezonuje celým seriálem. Ta postava by to tak hloupě nikdy neudělala, pokud by to vůbec kdy udělala. Nic to ovšem nemění na tom, že The Shield je novodobá klasika a pokud o tom snad pochybujete, tak si raději dejte bacha, aby u vás nezazvonil holohlavý týpek a morseovkou do vašeho ksichtu vám nevyhláskoval důvody, proč tomu tak je. PS: Se zde často zmiňovaným The Wire to nemá společného zhola nic, za to s Waltem či Tonym by si Vic mohl potykat. (01.03.2012) (méně) (více)

První řada - 50%: Tak jsem se tím konečně prokousal a dostavilo se zklamání. Vic Mackey je sice nehorázně nářezová postava, o tom žádná, ALE The Shield zároveň potvrzuje pravidlo, že (většinou) seriál nemůžete postavit pouze na hlavním hrdinovi. Díly jsou až moc epizodní, chybí tomu nějaká výraznější dějová linka či spojitost. Potenciál mnoha případů (sériový vrah) tvůrci z nepochopitelných důvodů raději odbytou ve dvou na sebe nenavazujících epizodách, i když by z toho mohli ve stylu Dextera udělat katalyzátor příběhu postav mimo zásahovou jednotku. Osobní problémy všech charakterů pendlujících okolo nečestného fízla jsou řešeny povrchním způsobem a rychle smeteny ze stolu (homosexuál, detektivova touha po kolegyni), takže nakonec vidím jediné nadprůměrné pozitivum seriálu právě v charismatickém plešounovi. A to mi vážně nestačí. Pokud se druhá série nepolepší, tak s tím seknu. Čekat několik desítek hodin na cenami ověnčené zakončení vážně nehodlám. Druhá řada - 70%: Celistvější, lépe gradující, bez absence nesmyslných epizod, i přesto mě stále dobrá polovina případů odehrávajících se mimo Strike Team vůbec nebere. The Shield na mě působí dojmem, jako by se tvůrci snažili spojit dohromady The Wire (Mackey a spol.) s CSI (Dutch a spol.), neboť měli strach, že natočit čistě syrový thriller o policejní korupci s intelektuálním a morálním podtextem by většina „casual” diváků nepochopila nebo dokonce nepřijala (škoda). Tenhle seriál má nehorázný potenciál a doufám, že se všech svých neduhů zbaví v nadcházejících řadách, které jsem po té druhé (o poznání mnohem lepší) ochoten sledovat. Třetí řada - 80%: Asi takto jsem si představoval celý seriál. Většina příběhů je propojena, Mackeyho tým jede v té největší špíně a Dutch řeší připad, který se protahuje téměř přes celou sérii. Retardované dialogy o tom, co je správné a špatné, už naštěstí (téměř, Claudette je má furt, nesnáším tu postavu) vymizely. Jede se sice stále na efekt, ale je to povětšinou efekt úderný a překvapivý, nepostrádající napětí či hutnou atmosféru. Konečně je také možné od sebe rozeznat všechny ty gangy. Dokonce jsem se po čase naučil i jména jejich vůdců, což v předchozích řadách byla téměř nemožná věc. Postavy se začaly vyvíjet, odhalují své temné nebo světlé stránky (samozřejmě, že Claudette je pořád stejně správňácka pinda, jako na začátku), díky čemuž u mě takový Aceveda nebo Lem značně stoupli. Škrcení kočky je ale humus, to tvůrcům neodpustím. Celkově by to bylo za čistých 90%, ale zakončení je až trestuhodně nevýrazné. Jediné silné emoce se ukáží u Zásahovky, jinak se jede běžnou rutinou předchozích epizod. Zkrátka téměř nic výjmečného. Na čtvrtou řadu se ale těším. Čtvrtá řada - 30%: Nudnější jak Kobra 11, protože tam jsou alespoň ty luxusní bouračky. Jelikož se postavy chovají absolutně stejně už čtvrtou řadu, tak se dá děj krásně předvídat několik dílů napřed. Glenn Close se svým maminkovským přístupem je pouze "fajn". Až na poslední díl se o žádnou dramatickou scénu v jejím podání nejedná. Vážně nevím, co napsat, protože si stěží pamatuji začátek a konec, jelikož se všechny ty epizodní díly slévají dohromady hned po shlédnutí. Paradox: Díky otřesné předvídatelnosti jsem přišel i na zakončení celého seriálů (kamarád mi to po donucení potvrdil). Těším se, ale nevím, zda-li ty uspávající hodiny předtím dokáži vydržet. Pátá řada - 20%: Končím. (16.04.2012) (méně) (více)