Šílenci z Manhattanu

Sedmdesát osm dílů za necelý týden! Celou tu dobu jsem žila v tom úžasném světě americké reklamy 60. let. A po celou dobu všichni jenom kouřili, chlastali a přefikli všechno, co prošlo kolem! Jak, proboha, ještě dokázali pracovat? Přitom jejich postupy se používají dodnes ( cílové skupiny, negativní reklama...). Střídají se tu naprosto nečekaně různé polohy, od dramatu po absurdní humor. A objevila jsem tu, u nás téměř neznámou, Christinu Hendricks, tu sexy zrzku se ševelivým hlasem. Oni ale všichni hrají jak o život (to se to hraje, když je co)!! Po týdnu jsem se probrala s parádní kocovinou, ale velice šťastná, že jsem ho prožila v tak skvělé společnosti. (11.04.2014)

S tímhle seriálem je to složitější.. Není vůbec jednoduché si ho připustit a vlastně vůbec nesplňuje očekávání od seriálů. Člověk je zvyklý, že seriály prostě bývají jednodušší, snáze stravitelné s jednoduchými typovými postavy a ohromnými zvraty, často se hraje na nějaké budování napětí, cliffhangery atd. A to ať mluvíme o tradičních epizodních seriálech, nebo o nějakých nových vlnách seriálů. Ať se jedná o kvalitní věc, nebo o špatnou věc, bývají zřejmé nějaké primitivní útoky na diváka. Mad meni se hodně liší. Seriál nabízí takové okénko do šedsátých let, do reklamní branže i do budování firmy. Často dochází téměř k odramatizování. Mnoho naprosto dějově zásadních věcí je zcela vynecháno, přestože se seriál v předchozích dílech postavou zabýval. Dialogy a dění se často pohybuje v náznacích. Tím se seriál úspěšně vyhýbá otřepaným klišé a počítá s tím, že si divák domyslí, co se za konkrétní větou skrývá, k čemu to povede, co to znamená. A stejně tak i s dějovými linky. Tenhle seriál je vlastně velmi vkusný. Zbytečně se nevnucuje a explicitně je vyřčeno velmi málo. Seriál předpokládá inteligenci a nějakou spolupráci diváka, což je velmi příjemné. Po třech sériích a půlce série čtvrté mohu říct, že jsem si seriál skutečně oblíbil a v některých ohledech je zcela bezkonkurenční. (25.09.2010)

Tento seriál u mě bohužel skomírá na hlavní postavě, protože Don je jednak hajzl a jednak je jeho osobní život ještě neskutečně nudný a zabírá až moc času. U epizod, které se točily jen a pouze kolem něj, jsem usínala. S čestnou výjimkou v podobě 5. série se prakticky děje pořád to samé dokola a dokola. První půlku vždycky zabere roztahaný románek Dona s nějakou náhodnou nafukovací pannou (které klesá zajímavost i inteligence s každou další řadou, kde asi nejvíc vede ta z 6, která povahu už radši neměla vůbec žádnou), kolem půlky přijde nějaký dějový či historický zlom (jako fúze nebo úmrtí), čímž druhá půlka pomalu začne nabírat na zajímavosti, až vyvrcholí skoro vždy skvělým finále, které nakousne něco obrovského a v tom momentně se všechno honem rychle utne, aby se mohlo začít zase od začátku (obzvlášť u konce 3. řady jsem si říkala, jestli si tvůrci dělají srandu). Můžu tak říct, že jen 5. série, která celý tento koncept věší na hřebík, jede si své vlastní tempo a dává mnohem větší prostor ostatním postavám, mě tak opravdu, skutečně bavila. Protože ostatní postavy, v čele s ženskými hrdinkami (Peggy, Joan, Megan, Betty, Sally) si zaslouží mnohem větší pozornost. Jinak dobová atmosféra je úžasná a stejně tak jsou skvěle vybráni herci (i Jon Hamm, kterého mám mimochodem moc ráda, ale Dona fakt ne). (20.03.2020)

Budu se prát do krve o to, že jde o jeden z nejlepších seriálů od začátku tisíciletí. Nechme stranou vynikající technické zpracování a herce, to by měla být v dnešní době samozřejmost - to, co mě pravidelně dostává do kolen, jsou drobné jinotaje schované v na pohled jednoduchých scénách a pohybech. Nepamatuju si, že bych kdykoliv viděl v nějakém seriálu tak citlivě zapracované chuťovky povznášející děj o několik úrovní výš. Stačí drobný detail přesně načasovaný v dlouho bobtnajícím dramatu - prasknutá sklenička, pohlazení trávy, prázdná výtahová šachta, zavřené dveře. Miluju to a mám z toho často husí kůži. Kéž by měli producenti rozum a zahrabali tento televizní skvost, než stihne zevšednět a vyblednout. (07.06.2013)

Sobecký a arogantní playboy Don Draper, který má vše, a přesto stále hledá něco jiného; snaživá, ambiciózní Peggy Olson, jež se ze všech sil pokouší uspět ve světě mužů; krásná, pragmatická Joan Holloway, která používá svou přitažlivost jako zbraň; nebo třeba nenapravitelný sukničkář a ignorant Roger Sterling - ti a mnozí další se setkávají v práci v reklamní agentuře na Manhattanu a kolem nich běží americké historické události od 50. do 70. let minulého století... Mad Men rozhodně není seriál, který si na první pohled zamilujete. Je velmi zevrubný, je pomalý a detailně se zabývá náplní práce hlavních postav. Kvůli množství postav a detailnosti budete muset některé díly, které nejsou zaměřeny na vaše oblíbence, přímo přetrpět. Odměnou vám však bude silná přepečlivě vylíčená retro atmosféra (skvělé kostýmy, účesy, nábytek atd.), velice realistické, dobové chování postav (včetně sexismu a rasismu) a vyhýbání se veškerému klišé. Tvůrci seriálu, v čele s Matthewem Weinerem, si totiž vybrali tu těžší cestu. I přes množství postav se vztahy mezi nimi nikdy nezvrhnou do telenovely, příběh nikdy nesklouzne do patosu. Nikdy nebudete svědky okázalých hádek, přeslazených milostných vyznání, či srdceryvných rozchodů. Postavy jsou zde mnohovrstevnaté, mají kladné i záporné vlastnosti a za celých sedm sérií se jejich chování nemění, ačkoli se vyvíjejí, postupují na společenských, či kariérních žebříčcích, nikdy jejich vývoj nepůsobí divně, nepřirozeně a nepatřičně. A k tomu ke všemu dostanete ještě dobré herecké výkony (Jon Hamm, Elisabeth Moss, Christina Hendricks) a pár retro hudebních pecek k titulkům... /// Mad Men nepatří k nejsilnějším seriálům, co kdy vznikly (a je to vidět i tady na ČSFD, kde počáteční díly hodnotí stovky uživatelů, k poslední sérii se však dostalo ani ne třicet), kvůli svému pomalému tempu a detailnímu zaměření na zaměstnání postav, ale rozhodně patří k seriálům kvalitním, velmi realistickým a velmi dobře napsaným. Po všech sedmi sériích - 3*. (04.03.2019)