Knight Rider

S těmito rádoby kriminálními seriály se v 80. letech roztrhl pytel. (Téměř) jeden vedle druhého, diskotéková éra chrlila přehršle blábolů, stejně tak Knight Rider, mluvící auto a D. Hasselhoff - tragéd, který v tomto seriálu nebyl ještě tolik k smíchu (jako v Pobřežní hlídce), asi proto, že v KR byl ještě oblečený. (22.05.2010)

Možná by se to dalo, kdyby mi komerční televize nevzali všechny dětské iluze o Kittovi, "nejlepčím kámošoj toho moc pěknýho pána". Jako malá jsem ten seriál brala, ale teď? Ježiš, je to tak stupidní, že by s tím neměli zaplácávat čas odpolední, ale rovnou ranní, třeba v 5 ráno, když už a ještě lidi spí! (09.09.2008)

"Ein Auto, ein Komputer, ein Mann - Knight Rider." Tak tohle se ozývalo ve druhé polovině osmdesátých let každý všední den okolo 18:30 h z obrazovky ORF 1 a ulice Brna zely prázdnotou, jakp při náletu. I němčinářský antitalent seděl u TV a zíral na to, jak K.I.T.T. zase někoho sejme dveřmi, přeskočí zátaras a s kapotovou hláškou se samostatně odpilotuje zachránit Michaela z neřešitelné situace. Kdo to nesledoval, ten nežil a byl zdrojem posměšků v kolektivu. Sledovali to všichni, o čemž si záplava současných seriálů může jenom nechat zdát. (11.04.2018)

„Zázračný voz, patriaci mužovi, ktorý neexistuje. Chránia obyčajných ľudí pred zločincami, ktorí veria, že sú viac, než zákon.“ Tento nostalgický (kvázi?) fenomén o bizarne hovoriacom a kuriózne geniálnom aute asi nepochopí nikto, kto nevyrastal v časoch, kedy k nám, po páde komunizmu a s príchodom televízií Nova a Markíza, začali prúdiť seriálové pecky a pseudo pecky Baywatch, A-Tím, Krok za krokom, Alf, MacGyver alebo Odpadlík (či, pre tých najdrsnejších, Denníky červených črievičiek). "Kit Rider", ako sme mu hovorili, si dodnes drží svojráznu atmosféru, poetiku a look rozkošných 80. rokov (účesy, oblečenie, kulisy). K tomu namakané, ligotavé, čierne a skáčuce (!) vozidlo, primitívne zápletky, hlúpe akčné scény a fascinujúci David Hasselhoff. (09.02.2007)

Ja proste nemôžem dať menej ako 4*. Pretože to bol seriál môjho detstva, koľkokrát ho opakovali, toľkokrát som ho videl. Proste superauto a bájny hrdina. Samozrejme, nájazdové rampy, zrýchlené zábery alebo také hovadiny ako pišťanie gúm na púšti proste musím prehliadnuť jednak z nostalgie ktorú vo mne vyvoláva hocijaký záber z tohto seriálu a jednak z toho, že každá zápletka bola niečim výnimočná a málokedy plytká ako dnešné detektívne či kriminálne seriály... Aj v dnešnej dobe si rád pozriem nejakú tú epizódu a viac sa smejem na tých efektoch, ale stále ma to baví aj po toľký krát... (09.12.2013)