Taková moderní rodinka

Top serial. Taky novodoby Krok za Krokom velmi jemne liznuty Officom. Som velmi rad ze to pozeram, ked uz mam rodinu, lebo vela scen mi pripominalo realne situacie. Postavy su tu super skoro vsetky. A kazda inym sposobom. Priznavam, ze sme este len v polovici. Mozno sa to este zopsuje. A obcas sa najde v niektorych epizodach slabsie miesto. Ale tolko smiechu a dobrej nalady mi uz dlho ziaden serial nedal. Momentalne 5* (02.03.2024)

Po 10 dílech: Prozatím hodně zajímavý a slibně rozjetý sitcom o třech ne tak obvyklých rodinkách, které tvoří dohromady jednu velkou. Celé je to natočeno polodokumentárním stylem, kdy postavy říkají na kameru své názory o jistých věcech. Tak trochu na způsob Kanclu. Vtipama je to natřískaný od začátku do konce, i když některé vtípky "cool táty" Tye Burrella vyznívají trochu křečovitě. Navíc to celý uteče sakra rychle, i na těch 20 minut. Postavy jsou navíc dobře napsané a ještě lépe zahrané a skvěle se mezi sebou doplňují. Navíc je super zase někde po letech vidět Ala Bundu. Hodně se těším na další díly. P.S. - Cameo Edwarda Nortona rulez.....Update: Ten seriál je čím dál lepší a vtipnější. Po půlce 2. sezóny jasný 5* (25.12.2009)

Modern Family navazuje na tradice absurdního humoru sitcomů o rodinách ze střední a vyšší třídy, kterým pšenka kvetla v 80. a 90. letech, jmenovitě třeba Krok za krokem nebo Ženatý se závazky (se kterými sdílí i jednu hereckou ikonu). Tyto tradice jsou ale modernizované (ano, haha, proto moderní rodinka, velice komické), takže se okázaleji pracuje s kamerou, která není statická, ale roztěkaně aktivní využívající transfokace a rychlých strhů, zároveň se tu pracuje se schématem falešného polodokumentu a absentuje také pro sitcomy typický smích v pozadí (tudíž všechny postupy, které asi zavedl do mainstreamové praxe americký The Office). Komediální premisa většinou závisí na vzájemných vztazích rodinných příslušníků a dramatech, které mezi sebou řeší. Právě tato dramata se po celkem krátkém čase ohrají, protože často vychází z nedorozumění, které mezi zúčastněnými panuje nebo na malicherných problémech, jejichž řešení by v realitě trvalo výměnou pár slov, kdežto v tomto seriálu se to natáhne na dvacetiminutovou stopáž jedné epizody, která vždy skončí usmířením a někdy i nějakým tím srdceryvným proslovem plného těch správných rodinných hodnot. O to víc si však divák užije ty epizody, kde se tvůrci nebojí nápadů (třeba ta, která se odehrává jen na monitoru jednoho počítače ve stylu českého seriálu Semestr), nebo rodinku vytáhnou do nezvyklých prostředí (Austrálie, Paříž), či se děje něco zásadního v životech protagonistů (svatby, úmrtí, stěhování). Modern Family také spoléhá na stárnutí postav, které se bohužel primárně projeví jen skrz vnějšek, takže ano, je pěkné vidět jak se z nemluvňat stávají teens a z třicátníků téměř padesátníci, ale jejich charaktery bohužel moc velkým vývojem neprojdou a tvůrci se radši drží základních rysů, které svým hrdinům na začátku vystavěly, než aby je nějak výrazně posunuly dál. Paradoxně však seriál kraluje právě v tom, jak postavy diváka dokáží pohltit a vybuduje si k nim silné sympatie, což je zásluha hlavně herců a jejich výkonů, které jsou do jednoho excelentní a odpovídají přesně tomu, co se od nich očekává a dělají to sakra dobře. Všehovšudy je to sitcom s úrovní, u kterého se několikrát upřímně zasmějete a na konci je vám líto, že to vlastně skončilo, ale ten plný potenciál nebyl za víc jak dekádu existence využit, což je škoda. (08.11.2021)

Čím déle jsem zhlédnutí každodenních trablů klanu Dunphy/Pritchett/Tucker/Delgado odkládal, tím jasněji jsem tušil, že až se k němu jednou zvládnu propracovat, bude to stát za to. A jsem moc rád, že jsem měl úplnou pravdu. Všichni přítomní jsou totiž nějakým způsobem střelení, uhnutí a všelijak jinak kouzelní, a díky tomu mám vlastní širší rodinu zase o něco raději. Třeba právě proto, že ve městě, kde jsem vyrůstal, takové lidi potkávám (konkrétně Alex a Phila, což je možná důvod, že mám právě je dva v seriálu nejradši). Druhá silná zbraň Rodinky pak spočívá v rozdílnosti humoru u jednotlivých domácností. Zatímco Cam a Mitchell umí díky přirozené, a přitom patřičně rozevláté melodramatičnosti Erica Stonestreeta dohrát i tu sebebanálnější zápletku do turbulentních divadelních otáček, o kousek dál se naopak hraje na zdánlivě jednoduchý kontrast po klidu toužícího Jaye a temperamentní Glorie. V českých končinách má taková linka těžší život, protože v tuzemsku je "mezinárodně" vztahové hemžení přece jen okrajovou záležitostí, takže mohou některé gagy padnout na neúrodnou půdu. Možná i kvůli tomu si spousta diváků dodnes myslí, že vtip spočívá v tom, že si sexbomba vzala staršího páprdu pro peníze, což je za prvé velká škoda a za druhé zcela špatně. Mojí nejoblíbenější skupinou jsou ale Claire, Phil a jejich ratolesti. Ona má na starost všechno, on je milionový otec, ale nemožný manžel, který svými rozhodnutími doslova a do písmene páchá dobro. V kombinaci s výbušným trojlístkem potomků se jedná o seskupení, které bych jednou velmi rád měl doma a zároveň o tak dokonalou chemii, která působí, že ani nepotřebuje scénář, snad jen námět, do kterého onu geniální pětku stačí hodit. Až do samého konce bohatých jedenácti sezón neuvěřitelně stabilní (byť nevyhnutelně stále méně specificky rozpoznatelný) životabudič, kterému v rovinně rodinného sitcomu nebylo rovno a navždy i podívaná, která dokázala v jediné minutě rozesmát i dojmout. P.S.: Gotta fix that step! (20.05.2015)

V polovině první řady dávám jeden díl za druhým. Každý díl směřuje k báječně vypointovanému vtipu, u kterého se nahlas zasměju. Ač mi nepřijde žádná z postav nijak extra příjemná (každá je něčím omezená či nepříjemná), stejně mě stejně tak každá dokáže pobavit. Jako opravdová rodina, kde nikdo není dokonalý, ale každého máte stejně rádi. Druhá řada je už o dost slabší. Některé díly jen tak prošumí. Už se ani neřeší takové zažité rodinné otázky a problémy. Občas jde opravdu o banální prkotiny a navíc bez těch silných vtipných scén. Těch jsem se dočkal jen párkrát. Hurá do třetí řady. To už se spoustou milovaných postav, kdy mi je nejmilejší asi pošahanej tatík od rodiny. Ale ani tlustá bukvice nikdy nezklame a na holky se dobře kouká. Tohle klidně ještě pár serií vydržím! Desátá řada a hodně Ala Bundy. Ed O'Neil zde má snad v každém druhém díle scénku, kdy dostává prostor jeho mimická komika. A ta je pořád skvělá. Ale moc za ním nezaostávají ani další (a hlavně mužští) kolegové. A na holky (i novopečenou babičku) se pořád dobře kouká. Jedenáctá řada je plná loučení a dojemných situací. Ale taky takových opakujících se situací, které kvality některých dílů dost sráží. Humoru už tolik není, ale nostalgie dělá svoje. A to i přes to, že jsem si pustil poslední sérii a neviděl jsem moc dílů z několika předchozích. (15.01.2012)