Ženatý se závazky

Existence podobného sitcomu nám aspoň upřesní, že nedostižný Americký sen (Plný dům, Krok za krokem) se nerovná vždy drsné realitě skutečnosti. A právě na tom stavěli tvůrci Ženatých se závazky poměrně úspěšně řadu let než jim došli nápady, což si však nebyli ochotni připustit. To je taky důvod, proč i přes vysoký kredit začátku nelze dát víc. (23.07.2007)

Taková rodinka Homolkovic po americku, patřičně ovšem sitcomově stylizovaná a hyperbolizovaná. Je to zábavné, je to často ,,jako ze života", ale pravidelným divákem této série bych být nechtěl. Na rozdíl třeba od animovaného světa Simpsonových, kde mají postavy zhruba stejně zjednodušeně gradované charaktery, by mě Bundovic rodina negativně nalazovala a poznamenávala. To je skutečná sitcomová oslava cynismu a sobectví... (28.04.2007)

Postava Ala Bundy drží seriál značně nahoře, protože jinak nejde o nějaký úžasný seriál, kde by diváka bolelo břicho od smíchu. V podstatě se veze na vlně seriálů, které jsou očividně plánovány pro masu (Přátelé, HIMYM, Krok za krokem,...) a člověku odjinud než z prostředka Gaussovy křivky nemají moc co nabídnout. 50% (19.07.2016)

Z pěti na dvě aneb jak postupem let člověk mění vkus.Z legrace a smíchu se stala lehká averze.Nesnášim ty jeho idotský dětičky,vypatlanou paničku a kreténské sousedy.První díly u mě nedávno vyvolaly akutní dávicí efekt,za ty poslední kde je Jefferson Dercy a Alovi se konečně začíná sem tam dařit,plus za klub nemadam....tak to sou ty dvě.Jinak z lásky nenávyst bohužel.Nevidim smysl v točení seriálu,který se drtivou většinu zabývá neúspěchem hlavního hrdiny.Proč se koukat furt dokolečka na plno negativních událostí a imbecilních postav.Občas je to sranda ale když už sem tam Alovi opravdu přejete úspěch,zase ho imbecilní scénarista srazí k zemi a to nemluvím o těch debilních dílech kde je Peggy těhotná...to je přímo odpad nádhernej. (24.03.2011)

"Bůh ví, ze jsem od života nic nechtěl, a taky jsem to dostal." ___ "Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím, čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze." ___ Člověk se pohybuje mezi ideálem a skutečností. Al Bunda je typický hrdina všech dob. Vždy jde jen o poměr ideálu a bundovství v nás. (18.02.2012)