Profesionálové

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)

Profesionálové se nevyvarovali hromady drobných chyb v ději, ale na rozdíl od většiny současných hvězd drží profíci zbraň správně, koukají se při držení zbraně ve směru ústí hlavně, kryjí se učebnicově a dokonce i vstupy do budov mají slušně upravené právě pro dva lidi. Tady musím pominout to, že vstupovat do velkého domu ve dvou lidech se rovná sebevraždě. Akce, ironie, dva tvrďáci - koho by to nebavilo. (09.12.2008)

No, je to určitě nadprůměrný kriminální seriál. Nenazýval bych ho sice kultem a nedal bych mu plný počet, ale kdo viděl alespoň pár dílů, musí mu být jasné, proč si našel tolik diváků. Charizmatičtí hlavní představitelé (nejradši jsem měl Bodiho, byl takovej větší drsňák a byl trochu tajemnej ;-)), relativně neohrané zápletky, nezapomenutelná úvodní melodie a občas suchý, britský humor. Britové kirminální seriály uměli točit, umí točit a doufám, že v tom budou nadále pokračovat. (18.02.2008)

K charakteristikám, obsaženým v komentářích k tomuto klasickému dílu "lehkého žánru" v "těžkém provedení", není mnoho co dodat. Politická anagažovanost, ideové a mravní zázemí práce policistů, stojících na pomezí zpravodajců a běžné policejní agendy (zpravodajec je prvorepublikový překlad slova špión či agent), vůle jasně vymezit abstraktní kategorie dobra a zla do všednodenních konstant neopakovatelné situace toho kterého jedince, to všechno jsou základní klady Cowleyho týmu s jeho hvězdným duem Bodiem a Doylem, kteří nikoliv náhodou za sebou mají pestrou minulost bohatých a nevšedních životů. Pozoruhodné trio velmi vzdáleně - ne však nepřípadně -připomíná jinou proslulou československou skupinu tentokrát ryzích zpravodajců - oddělení Hlavního štábu Armády Československé republiky podplukovníka a posléze - v londýnském exilu - generála Františka Moravce. Činně se staví do pozitivního odporu vůči zločincům a patologickým deviantům všeho druhu, lhostejno, zda se jedná o gangstry, teroristy nebo agenty cizích zpravodajských služeb (několikrát byla výslovně zmíněna sovětská KGB). Státotvorné cítění a chápání vlastní práce patří k jejich dalším pozitivním stránkám. Abychom neklopýtali o neživotná schémata absurdních klaďasů, jsou disciplinovaní hrdinové současně uličníky, které netěší nic jiného než rozhorlený pokřik nevinných obětí jejich nezbedných taškařic. Hierarchicky založený vztah Cowleyho a jeho podřízených nepostrádá proto při zachovávání dekora i nesporné vzájemné úcty prvky odlehčeného, náznakového humoru a vzájemné anglicky distinguované ironie. Protože a přestože jsou PROFESIONÁLOVÉ seriálem "lehkého" žánru - odpovídá tomu náznaková psychologie postav, rychlý spád děje i přesná, zhruba hodinová stopáž jednotlivých epizod - soustřeďují v sobě mnoho invence a nápadů jak formových, tak dějových v míře, která je v tomto žánru mimořádná a neobvyklá. Jsou - a zřejmě zůstanou - seriálem nadčasové koukatelnosti. Jsou opravdu mimořádní. (01.07.2008)

Tyhle ty dva frajery prostě "miluju". Koho by kdy napadlo, že britský seriál lze sledovat opakovaně xx let s takovým zájmem. Skromný kudrnáč a neskromný kotletář v triu se stále distingovaným blondýnem jednou nohou v důchodu, se výborně doplňují. Vtip, akce a geniální ústřední melodie, která se zapsala do filmové historie. (01.11.2010)