Profesionálové

Ke konci sedmdesátých let minulého století se ve Velké Británii stalo cosi divného, zrodil se nadčasový seriál se sympatickými hlavními postavami. Po obrazovce nepobíhali vytunění panáci s nažehlenými obličeji i kravatami a nesnažili se mě přesvědčit, že zapeklitý případ vyřešili díky svému ojedinělému talentu. K tomu všemu hlavní hrdinové hýřili nejen šarmem, ale i vtipem. Hlášku o tom, že sendvič se tvářil smutně, nelze zapomenout. Dnešní americké televize sekají jeden seriál za druhým jako Baťa cvičky. Jen se obávám, že ty cvičky mají trochu větší životnost. Vždyť většina těch úžasných super hrdinských kousků je zapomenuta okamžikem odvysílání a s bravurou je překonána tímto několik desetiletí starým seriálem. (29.08.2011)

No, je to určitě nadprůměrný kriminální seriál. Nenazýval bych ho sice kultem a nedal bych mu plný počet, ale kdo viděl alespoň pár dílů, musí mu být jasné, proč si našel tolik diváků. Charizmatičtí hlavní představitelé (nejradši jsem měl Bodiho, byl takovej větší drsňák a byl trochu tajemnej ;-)), relativně neohrané zápletky, nezapomenutelná úvodní melodie a občas suchý, britský humor. Britové kirminální seriály uměli točit, umí točit a doufám, že v tom budou nadále pokračovat. (18.02.2008)

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)

Nelze dvakrát vstoupit do stejných Profesionálů. V jisté době mohli být a byli Bodie, Doyle a Cowley vnímáni jako vrchol akčně kriminálního žánru, s rozšířením znalostí a možností však spadli někam k průměru. Poctivé sledování léta poté člověku odhalí, že Profesionálové vznikali narychlo, že týden co týden musel přijít další díl a každý ten díl musel dát diváku řadu ingrediencí, které poznal v předchozích a jež mu dávaly pocit, že světu Profesionálů i jim samým rozumí. Cowley neustále tajnůstkařil, "chlapci" se zajímali o ženy a ženy o chlapce, zločinci se honili na střechách, pěšky, autem i loďmo, pila se whisky a střílelo se na všechny strany, přičemž často zemřel kolega. A hláškovalo se až běda. Pěkně se na to dívalo deset, snad i patnáct dílů, jenže ono se jich natočilo 57. 57 dílů, které se liší jen pramálo. Co na tom, že jednou jsou těmi zlými zkažení veteráni, rudí teroristé, arabské bojůvky, sovětší agenti či řečtí revolucionáři - všechna ta verbež nakonec střílí, řídí i boxuje stejně. O vhled do zákulisí politiky tu nejde, jen o věrnost královně a blaho britského občana, kterému nejvíce svědčí konzervativní hodnoty. Scénář rovněž poněkud odbýval a lacině řešil způsoby, kterak záporáci i klaďasové získávají informace. Být Bodie, Doyle a Cowley bezkrevní panáci, po Profesionálech neštěkne ani pes. Takto mohu alespoň jejich kult chápat, když ne vyznávat. (10.03.2013)

Podle mého názoru určitě nejlepší krimi-seriál jaký kdy byl natočen a žádná z amerických sérií mu nesahá ani po kotníky. Tak skvělé zkombinování akce,napětí i suchého humoru se dneska už jen tak nevidí. Uznávám, že to mělo i slabší díly, ale i tak je to klasika a nevadí mi ani jeho každoroční reprízy, a vždycky se rád na Profíky podívám:-) (22.09.2005)