VOD (1)
Série(6) / Epizody(86)
Obsahy(1)
Americký dramatický televizní seriál The Sopranos, který získal celou řadu prestižních cen, vzešel z tvůrčí dílny Davida Chase a byl natočen v původní produkci HBO. Vypráví o mafiánském bossovi z New Jersey Tonym Sopranovi, který musí čelit celé řadě těžkostí ve snaze vyvážit svůj často konfliktní soukromý život s prací pro zločineckou organizaci, jíž stojí v čele. Hvězdami seriálu jsou James Gandolfini (Tony Soprano), Lorraine Braccová (terapeutka dr. Jennifer Melfiová), Edie Falcová (Sopranova manželka Carmela), Michael Imperioli (Tonyho synovec Christopher), Dominic Chianese (strýc Junior) a další. Seriál se na HBO v USA vysílal od ledna 1999 do června 2007, měl šest sérií a 86 epizod. Byl také uveden v dalších zemích. Vanity Fair jej nazval „největším dílem popkultury naší doby“. Seriál díky brilantnímu uměleckému zpracování nastavil vysoko laťku svým následovníkům a prorazil cestu mnoha dalším úspěšným televizním seriálům. Získal celou řadu cen, včetně 21 ocenění Emmy a pěti Zlatých glóbů, a stal se předmětem mnoha analýz i parodií. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (243)
Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... ()
Mafiánský seriál v moderním období, který musí každý povinně vidět. Není to jako většina gangsterských filmů nebo seriálů. Přišlo mi, že tady nejsou byznys a války tou nejvíc nejzákladnější věcí. Nesmírně zajímavé jsou ty příběhy osobních problémů úplně všech postav. Často jsem se reálně cítil, jako kdybych byl opravdu u toho, jako kdybych byl součástí celé famílie. Anthonyho Soprana jako bosse si užijete s největší parádou. Pupkáč s doutníkem, humorista, nezná slitování a milovaný otec. Herec Gandolfini jeho roli zvládl tak dokonale, že když se pořádně naštval, tak i já jsem (beze srandy) měl z něho opravdu strach. Ty jeho hádky s rodinou nebo někdy dělat radost dětem je opravdu nádherná záležitost. Takový to, že v něm vidíte největší zrůdu, ale uvnitř udělá pro rodinu cokoliv. Ovšem není to jenom o něm. Všechny charaktery kolem něho jsou nesmírně sympatičtí. Lokace jsou taky parádní. Klub Bada Bing má tak nesmírně nádherný svlečny, že nebudete kolikrát věřit vlastním očím. Musím říct, že než se na to budete chtít podívat, rozhodně doporučuji zhlédnout co nejvíc mafiánských filmů. Protože snad v každém třetím díle je narážka na nějaký starší snímek. Černý humor si tady taky nespočetněkrát užijete. Jediné, co mě trochu mrzí, tak po skončení seriálu pár důležitých otázek zůstalo nezodpovězené. Sedmou řadu bych uvítal s otevřenou náručí. ()
Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. ()
Vynikající seriál dle mého gusta. Film "Přeber si to" (tento seriál jím byl volně inspirován) je proti tomu ztráta času, neb černý humor tomuto žánru sedne mnohem více. Navíc herci jsou zde výborní a zjevově dost originální. Potěšila mne i účast známých tvářích mě povědomých i z dalších mafiánských opusů. Jmenovitě jsou to Lorraine Bracco a Michael Imperioli, kteří si zahráli vedlejší role v mistrovské gangsterce Martina Scorseseho "Mafiáni" a dokonce jsem v jednom díle zahlédla i Lilla Brancata známého z titulní role prvního režijního počinu Roberta De Nira "Příběh z Bronxu". ()
Galerie (744)
Photo © Home Box Office
![Rodina Sopránů - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/708/164708655_3d98a9.jpg)
Zajímavosti (59)
- Podľa rebríčka, ktorý spolu vytvorili viaceré asociácie amerických scenáristov, sú Sopranovci seriál s najlepším scenárom v dejinách. (Sufferer)
- Livia Soprano (Nancy Marchand) se objevila i v prvních dvou epizodách třetí série, a to přes to, že o půl roku dříve jeji představitelka zemřela. Scéna, kdy ji Tony (James Gandolfini) navštíví, byla vytvořena CGI technikou stejně, jako když zemřel Oliver Reed v průběhu natáčení filmu Gladiátor (2000). (ČSFD)
- V prvej sérii je slovo 'fuck' vyslovené 437 krát. (Gryphon)
Nikdy jsem se o tento seriál nezajímal, nevěděl jsem o co jde. Vždycky, když to v TV běželo, myslel jsem si, že je to nějaká blbost pro ženský v domácnosti, jako Rodinná pouta. Když jsem se dozvěděl, o co jde, stejně mě ten seriál nijak zvlášť nelákal, protože zas až tak moc nemusím italskomafiánskou tématiku. Až když jsem se dozvěděl o smrti Jamese Gandolfiniho a o tom, že je to seriál z produkce HBO, až když jsem si přečetl komentář od Toma Riddla, řekl jsem si, že tomu šanci musím dát. A přesně, jak píše Tom Riddle, několik prvních dílů je velmi obtížných. Těžko se do seriálu dostává. Nevíte pořádně, kdo je kdo v rozsáhlé mafiánské famílii a když už to víte, není se s kým pořádně ztotožnit, protože jsou tu všude totální krávy, pokrytci, ale v prvé řadě hajzlové, kteří mohou mít v očích diváka nějaké sympatie, ale každou chvíli udělají něco, nad čím zůstává rozum stát. Ale už někdy před půlkou první série (zhruba od dílu College) jsem se do toho zažral jako do máločeho a musím říct, že je to seriál, který člověku tak trochu pozmění náhled na život i na svět. Je komplexní, zajímavě protidivácký, odvážný, hluboký a místy i splňuje taková ta klasická kritéria o napínavosti, akci a podobných věcech. Ty jsou však až na druhé koleji. V prvé řadě je to seriál o tom vnitřním pohledu do problematiky, o nevyzpytatelných a nejednoznačných postavách, o různorodých životních prioritách, o všudypřítomném strachu a nejistotě, o hloubání nad lidským konáním a nad lidskou existencí, o tom, že víte, že autoři jsou schopni udělat s jakoukoliv postavou cokoliv. I třeba to, že její osud a vliv na hlavní dění naprosto vyšumí a vy vlastně vůbec nechápete, proč tam ta postava byla. Přesně jak to bývá i v životě. Je to mnohovrstevnaté dílo přesně po vzoru Umberta Eca, kde si i ten nejpovrchnejší divák nalezne to své, ale pro ty hloubavější se nachází mnoho věcí v dalších vrstvách. Ale ne všechno se mi líbilo. V průběhu seriálu mě poněkud nudila či iritovala přílišná míra repetetivnosti všeho, ačkoliv je mi jasné, že to přesně bylo prostředkem k vytvoření oné mafiánksé rutiny; sezení u dr. Melfi, věčné objímání, pohřby, děvky, hazardní hry, neopodstatněná agrese a tak dále. Přestože Rodina Sopránů nemá klesající tendenci (spíše naopak, od, dle mého názoru, lehkého výkyvu v druhé a třetí sérii, šplhá až do konce stále vzhůru), je to možná seriál až zbytečně roztahaný a nemůžu se zbavit po dosledování dojmu, že se většina těch nejzajímavějších věcí stala spíš až ke konci. Ačkoliv jistě bez základu by závěr nebyl tak působivý. Seriál je to také poměrně předvídatelný. Téměř u každé postavy, která má zemřít, to víte, nebo alespoň tušíte, několik dílů předem. Protože až na absolutní výjimky, všichni, kdo zemřít mají, taky bez větších problémů skutečně zemřou. Autoři jsou ale čas od času schopni solidních překvapení. A to nejen ve vraždách, ale i ve vypravěčském stylu samotném. Vrcholem je jedenáctý díl páté série, která je surrealstickou extází, jež je narozdíl od čistě surrealistikých děl silná v tom, že tato je zabalená do jinak reálného světa, ve kterém jsme předtím pět sérií fungovali. Třešničkou na dortu celého seriálu je závěr. Mojí první reakcí bylo totální zklamání, čím víc nad tím ale přemýšlím, tím si víc myslím, že to lépe ani udělat nešlo. Je to přesně v duchu celého seriálu, je to přesně v duchu deprese a bezúčelnosti lidského života, o kterém celý seriál je a mnoho epizod před závěrem do oné finální scény směřuje. Rodina Sopránů je masivní a vyčerpávající dílo, které si žádalo vyčerpávající komentář. Je to výborný seriál, na němž oceňuji to, jak hází divákovi klacky pod nohy, ale přesto, i já jsem divák, a některé klacky způsobují, že asi nikdy nebudu mít Soprány tak rád, jako jiné seriálové rodiny. () (méně) (více)