VOD (1)
Série(6) / Epizody(86)
Obsahy(1)
Americký dramatický televizní seriál The Sopranos, který získal celou řadu prestižních cen, vzešel z tvůrčí dílny Davida Chase a byl natočen v původní produkci HBO. Vypráví o mafiánském bossovi z New Jersey Tonym Sopranovi, který musí čelit celé řadě těžkostí ve snaze vyvážit svůj často konfliktní soukromý život s prací pro zločineckou organizaci, jíž stojí v čele. Hvězdami seriálu jsou James Gandolfini (Tony Soprano), Lorraine Braccová (terapeutka dr. Jennifer Melfiová), Edie Falcová (Sopranova manželka Carmela), Michael Imperioli (Tonyho synovec Christopher), Dominic Chianese (strýc Junior) a další. Seriál se na HBO v USA vysílal od ledna 1999 do června 2007, měl šest sérií a 86 epizod. Byl také uveden v dalších zemích. Vanity Fair jej nazval „největším dílem popkultury naší doby“. Seriál díky brilantnímu uměleckému zpracování nastavil vysoko laťku svým následovníkům a prorazil cestu mnoha dalším úspěšným televizním seriálům. Získal celou řadu cen, včetně 21 ocenění Emmy a pěti Zlatých glóbů, a stal se předmětem mnoha analýz i parodií. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (241)
"Nestojím o city, chci respekt." Moc nechápu, že jim tolik vražd jen tak projde (i za denního světla), no ale budiž. A ten night club, to se někomu líbí, takové silikonové děvky? Vždyť je na první pohled poznat, že to mají nafouklé a umělé, fujky. Jediná kočka, která tam byla, tak jí ten vypatlaný blb utloukl kvůli ničemu. Někteří jsou fakt agresivní bezmozci, ale Tony je super, není hloupý a má styl. Ty jeho doutníky, domácí župan, úsměv a tak. :-) Jo a je zajímavé, že nepláče kvůli lidem, ale kvůli kachnám a koňovi brečí jako želva. :D ()
Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 ()
Tony: "I can't find Pussy anywhere." Carmela: "You know, Tony, it's a multiple choice thing with you. 'Cause I can't tell if you're old-fashioned, you're paranoid, or just a fucking asshole." Paulie: "You're not gonna believe this. The guy killed 16 Czechoslovakians. He was an interior decorator." Kto videl, vie o com hovorim. A kto nevidel... Hm... Tak ten nech to okamzite zmeni :) ()
Zlatý Glóbus - cena (5) - 57. ročník (za rok) 1999 - *Nejlepší seriál (drama), *Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Edie Falco, *Nejlepší herec v seriálu (drama) - James Gandolfini, *Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Nancy Marchand, 60. ročník 2002 - *Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Edie Falco + nominace (18) - 57. ročník 1999 - Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Lorraine Bracco, 58. ročník 2000, 59. ročník 2001 - Nejlepší seriál (drama), Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Lorraine Bracco, Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Edie Falco, Nejlepší herec v seriálu (drama) - James Gandolfini, 60. ročník 2002 - Nejlepší seriál (drama), Nejlepší herec v seriálu (drama) - James Gandolfini, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Michael Imperioli, 62. ročník 2004 - Nejlepší seriál (drama), Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Edie Falco, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Drea de Matteo, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Michael Imperioli, 64. ročník 2006, 65. ročník 2007 - Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Edie Falco ()
Galerie (744)
Zajímavosti (59)
- Restaurace Vesuvio, kterou v seriálu provozovala postava Artieho, v New Jersey existuje. Jmenuje se La Cibeles a specializuje se na španělskou kuchyni. Posloužila pro natáčení exteriérových scén. Naopak scény uvnitř restaurace se natáčely ve studiu. Herci a celý štáb využívali La Cibeles jako místo pro stravování během natáčení. Populárními se staly především "Whack parties", během kterých se herci loučili s postavou, která právě přišla na plátně o život. (don corleone)
- Postava Juniora pozerá do televízie a začne si myslieť, že sa sám nachádza v televízii. Sám seba si spletie s postavou Larryho Davida v seriáli Curb Your Enthusiasm (od r. 2000). (Kaceris)
- Seriál v mnoha scénách odkazuje na původní sérii Kmotr. Například v epizodě 1x12 "Isabella" si Tony těsně předtím, než se stane cílem pokusu o atentát, kupuje pomerančový džus a odkazuje tím tak na první díl Kmotra (1972), kde si ve stejné situaci Vito Corleone (Marlon Brando) kupuje pomeranče. (Sony1994)
Nikdy jsem se o tento seriál nezajímal, nevěděl jsem o co jde. Vždycky, když to v TV běželo, myslel jsem si, že je to nějaká blbost pro ženský v domácnosti, jako Rodinná pouta. Když jsem se dozvěděl, o co jde, stejně mě ten seriál nijak zvlášť nelákal, protože zas až tak moc nemusím italskomafiánskou tématiku. Až když jsem se dozvěděl o smrti Jamese Gandolfiniho a o tom, že je to seriál z produkce HBO, až když jsem si přečetl komentář od Toma Riddla, řekl jsem si, že tomu šanci musím dát. A přesně, jak píše Tom Riddle, několik prvních dílů je velmi obtížných. Těžko se do seriálu dostává. Nevíte pořádně, kdo je kdo v rozsáhlé mafiánské famílii a když už to víte, není se s kým pořádně ztotožnit, protože jsou tu všude totální krávy, pokrytci, ale v prvé řadě hajzlové, kteří mohou mít v očích diváka nějaké sympatie, ale každou chvíli udělají něco, nad čím zůstává rozum stát. Ale už někdy před půlkou první série (zhruba od dílu College) jsem se do toho zažral jako do máločeho a musím říct, že je to seriál, který člověku tak trochu pozmění náhled na život i na svět. Je komplexní, zajímavě protidivácký, odvážný, hluboký a místy i splňuje taková ta klasická kritéria o napínavosti, akci a podobných věcech. Ty jsou však až na druhé koleji. V prvé řadě je to seriál o tom vnitřním pohledu do problematiky, o nevyzpytatelných a nejednoznačných postavách, o různorodých životních prioritách, o všudypřítomném strachu a nejistotě, o hloubání nad lidským konáním a nad lidskou existencí, o tom, že víte, že autoři jsou schopni udělat s jakoukoliv postavou cokoliv. I třeba to, že její osud a vliv na hlavní dění naprosto vyšumí a vy vlastně vůbec nechápete, proč tam ta postava byla. Přesně jak to bývá i v životě. Je to mnohovrstevnaté dílo přesně po vzoru Umberta Eca, kde si i ten nejpovrchnejší divák nalezne to své, ale pro ty hloubavější se nachází mnoho věcí v dalších vrstvách. Ale ne všechno se mi líbilo. V průběhu seriálu mě poněkud nudila či iritovala přílišná míra repetetivnosti všeho, ačkoliv je mi jasné, že to přesně bylo prostředkem k vytvoření oné mafiánksé rutiny; sezení u dr. Melfi, věčné objímání, pohřby, děvky, hazardní hry, neopodstatněná agrese a tak dále. Přestože Rodina Sopránů nemá klesající tendenci (spíše naopak, od, dle mého názoru, lehkého výkyvu v druhé a třetí sérii, šplhá až do konce stále vzhůru), je to možná seriál až zbytečně roztahaný a nemůžu se zbavit po dosledování dojmu, že se většina těch nejzajímavějších věcí stala spíš až ke konci. Ačkoliv jistě bez základu by závěr nebyl tak působivý. Seriál je to také poměrně předvídatelný. Téměř u každé postavy, která má zemřít, to víte, nebo alespoň tušíte, několik dílů předem. Protože až na absolutní výjimky, všichni, kdo zemřít mají, taky bez větších problémů skutečně zemřou. Autoři jsou ale čas od času schopni solidních překvapení. A to nejen ve vraždách, ale i ve vypravěčském stylu samotném. Vrcholem je jedenáctý díl páté série, která je surrealstickou extází, jež je narozdíl od čistě surrealistikých děl silná v tom, že tato je zabalená do jinak reálného světa, ve kterém jsme předtím pět sérií fungovali. Třešničkou na dortu celého seriálu je závěr. Mojí první reakcí bylo totální zklamání, čím víc nad tím ale přemýšlím, tím si víc myslím, že to lépe ani udělat nešlo. Je to přesně v duchu celého seriálu, je to přesně v duchu deprese a bezúčelnosti lidského života, o kterém celý seriál je a mnoho epizod před závěrem do oné finální scény směřuje. Rodina Sopránů je masivní a vyčerpávající dílo, které si žádalo vyčerpávající komentář. Je to výborný seriál, na němž oceňuji to, jak hází divákovi klacky pod nohy, ale přesto, i já jsem divák, a některé klacky způsobují, že asi nikdy nebudu mít Soprány tak rád, jako jiné seriálové rodiny. () (méně) (více)