Rodina Sopránů

Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100% (11.06.2010)

1. série Tolik let jsem o Sopranech slýchal a vnitřně se těšil, až seriál z oblíbeného prostředí uvidím. Začátek seriálu tak možná jel ještě na této vlně nadšení a líbil se mi každičký detail. Nakonec jsem celou řadu dokoukal s prospanými díly, s díly, kde jsem přeskakoval celé scény s nezajímavými postavami (a to dost zásadními postavami jako Tonnyho matka). Rodinný život mafiánů asi nikdy nebude tak zajímavý jako jejich profese. A že tak vychvalovaný kultovní seriál bude zprzněný americkým pošahaným puritánstvím, že zabíjet ano, ale cokoliv kolem sexu ne, to jsem nečekal. Závěr byl ale přesně v duchu úvodnímu tématu a kvůli vztahu Juniora s Tonnym rád zkouknu další sérii (časem). (10.01.2022)

Sopranos jsou pro mě zjevením a absolutně srdeční záležitostí. Síla Sopránů leží v jejich dokonalém vývoji postav a nedrhnoucímu scénáři, sledovat cestičky prohry a výhry postav je zde obrovsky reálné a zábavné. Absolutní gigant všech hereckých výkonů je pak hlavní role Tonyho Soprana (Gandolfini) – zkoušeného a nevyrovnaného, stíhaného záchvaty vzteku a úzkosti, milujícího i lehkovážného manžela a ometače kurviček a hlavně obdařeného charismatem nadopovaného buvola. Tony však rozhodně není sám a postavy kolem něj jsou skvělým mixem figurek italských mafiánů v šusťákových oblecích a dámiček co na ně doma čekají, oprašují drahé šperky a odplavují sobeckost v chlastu a povrchnosti, opět vše skvěle zahráno a hlavně bez přehnaného pitvoření, každá postava je důležitá a má svoje místo. Seriál jako tento nelze hodnotit po jednom či pár dílech, protože až v celku vynikne jeho síla. Nejsilnější jsou vypjaté okamžiky, které se zde dějí jakoby nic, to nejde popsat bez spoilerů, ale například vražda jedné z nejdůležitějších postav se tu stane jen tak a je konec a na Vás to má strašně silný dopad. Jednotlivé epizody nemají výraznou sílu zaujmout bez znalosti postav a spletitého příběhu. Jediná a dost možná neoprávněná výtka směřuje k jakési neochotě Sopránů k přístupnosti i pro náhodného diváka. Rozhodně se jedná o něco co mohu označit za téměř dokonalé a pro mě osobně nejlepší seriálové drama vůbec - nojo nemůžu na to ani trochu plivnout:). 99% (13.02.2008)

Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 (28.09.2010)

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále. (30.12.2013)