Příběhy slavných

Už to tu je napsáno, ale nemohu jinak: "lidí jako Jiří Grossmann, není, nebylo a nebude mnoho" a ačkoliv svou pozemskou pouť ukončil dříve, než já tu svoji započal, jeho inteligentně dobrosrdečný humor mne provázel už dětských let. A proto díky za tuto vzpomínku, která ať s hořkou příchutí, působí laskavě, lidský a citlivě.....stejně tak, jako až příliš rychle prožité jsoucno "Georgeho, miláčka žen". (02.02.2015)

Teda jestli není úplně hloupé napsat toto o medailonku předčasně zesnulého člověka, tak já jsem se bavil. Nejen bratr Ladislav a tehdejší dvorní interpret Karel Gott, ale i další (Hála, Svoboda, Suchý, Janda aj.) vzpomínají na múzami líbaného bonvivána, který za své krátké bytí stihnul, co by jiný nezvládnul za deset. Příjemné rodinné povídání, které pouze neplácá po zádech, ale připomíná i temnější stránky Štajdlova života. Dvě stovky písňových textů, krásné ženy, rychlá auta, rychlý život...to vše v téměř hodině životopisného dokumentu. (01.02.2018)

Ty čtyři hvězdičky jsou možná tak trochu z úcty k jednomu z největších umělců naší historie. Jinak mohl životopis, medailonek, pocta a nebo jak tomu chcete říkat, tnout hlouběji do živého. Každopádně i toto supí kroužení na mršinou má cenu dobře napsané písně, protože osobnosti Krylova typu by se měli připomínat každý den. (21.08.2015)

Tenhle opotřebovaný strejda krakonošského vzhledu, který se čas od času objevil na televizní obrazovce, pro mne doposavad byl pouze pánem, jemuž děkuji za mnou oblíbené kousky jako například Trhák, Světáci, Kulový blesk, Poslední leč Alfonse Karáska nebo Křtiny. Po zhlédnutí této téměř hodinky z cyklu Příběhy slavných si troufám říct, že jsem pochopil i jakým byl bonvivánem, skeptikem, zkrátka člověkem. (19.02.2013)

Ačkoliv jsem nikdy nebyl velkým fanouškem herectví Borise Rösnera (z velké části je to dáno faktem, že jeho projev se nejlépe dokázal uplatnil v divadelních dramatech a těch já nejsem cílová skupina), pan herec to pro mne byl vždy......a tahle památka na něj je zatraceně vydařená. Asi každý z nás už viděl mnoho medailonků, dokumentů, vzpomínek nebo jak je chce nazývat. Některé byli neosobní, některé prvoplánově vedené , jiné se utopili v ambicích osob o které mělo jít až v druhé řadě. Poselství přes rampu Zdeňka Gawlika však patří v k tomu lepší v dané kategorii a díky němu mám zase k jednomu s nejcharismatičtějších herců své generace o něco blíže. (02.02.2016)