Julie Lescautová

Kandidát na nejangažovanější (=politicky nejkorektnější) seriál všech dob. Zvláště dcery slavné detektívky by zasloužily výletní jízdu mlýnkem na maso. Hanba mužům, kterým "emancipovaná" Lescautová vládne. Co to s těma Francouzema je? Země, která detektivnímu žánru vládla, v současnosti plodí blitky bez děje, zato s patřičným zastoupením menšin a žen. (03.03.2010)

Nejen, že Julie Lescaut měla smůlu a její možný úspěch je zabit jejím postavením v programu, ale i konkurence je veliká a ona nezvládá dotahovat kvalitou lepší díla. Kriminální seriál se sympatickou policistkou je velmi obyčejný a pro mě příliš nezajímavý, abych ho sledoval pravidelněji. Pouze občas na něj narazím při mém nedělním vstávání. (16.09.2007)

Kriminální seriály to nemají u diváků lehké, protože jich je mnoho a moc se od sebe neliší. Ale v tomhle seriálu je mi smypatický fakt, že tu nejsou bůhvíjaké akční scenérie, že se tu řeší většinou normální, obyčejné lidské problémy a že je tu stravitelný humor. Určitě 1 z těch lepších kriminálních seriálů. (29.03.2008)

Sladký francúzsky humus s kravou v hlavnej úlohe. Strašne ma iritovala ako hlavná komisárka, tak aj jej kolegovia (až na vcelku sympatického černocha, ktorý na rozdiel od ostatných černochov v tomto seriáli dopadol dobre - ostatní tu robia väčšinou smetiarov). Vlastne ma strašne iritovalo úplne všetko v tomto (pseudo?)kriminálnom seriáli. Hrozne zastaraná záležitosť, akčné scény na úrovni Matelka a zvyšok vyplnený neznesiteľnými dialógmi, nepočúvateľným slovenským dabingom s Vladom Hajdu a smiešne zápletky. Vždy, keď tento zázrak omylom zapnem v televízii, mám sto chutí vyskočiť z balkóna. Bývam na 12. poschodí. (04.01.2006)

Tento seriál patří k dílům, která nejenže nenudí, ale navíc i prozradí ledaccos podstatného i o době a společnosti, ke které se vztahují. Má-li nějaký problém, spočívá v neúnosné délce (hodně přes 60 epizod) a postupné únavě původního konceptu (oproti MASHI, který se prosadil zřejmě Aldovou zásluhou právě touto schopností) plynoucí i z mimořádného časového trvání. Postupně z něj odcházely hlavní postavy (zejména to platí o původním komisařčině manželovi a nakonec i představitelce mladší dcery a naopak dosti bezvýrazném představiteli druhého partnera). To by však nemělo setřít jeho hlavní klady: feministický koncept, dokonalou kresbu prostředí, schopnost reflektovat problémy velké i komunální periferní pařížské politiky, velmi neidylické líčení francouzské policie i antifeminních poměrů, které v ní v té době panovaly. Véronique Genestová v Lescautové evidentně našla svou životní hereckou příležitost, jak naznačuje stoupající bravura, s níž svou postavu zvládá; velkou předností je působivé srovnávání ženského a mužského myšlení i výhod ženských přístupů, pro které v převážně mužském světe zločinu chybí často elementární pochopení. I chod jejího komisariátu se silně blíží realitě; vraždy se totiž nepáchají nejen každý den, ale i týden a často i měsíce. Jímavé je i líčení komisařčina soukromí: její soužití s dospívajícími dcerami je ve zvoleném pojetí působivé i věrohodné. JULIE je jistě seriálem lehké Múzy; je to ovšem kvalita, která je víc než následováníhodná. (03.02.2008)