Melrose Place

Tak jsem neodolala a znovu jsem shlédla pár dílů tohoto amerického seriálového hnoje, jenž pojednává o jednom idylickém promiskuitním domečku v L.A. v uličce zovené Melrose Place. No a nebyla jsem zklamána, rozumějte, nic mě nepřekvapilo, protože vzpomínky na mé teenagerské roky, kdy jsem to děsně baštila a neustále vedla ve školních lavicích "duchaplné" diskuze o tom, co je lepší zda MP nebo BH, tak ty vzpomínky už jsou dávno vyhodnocené jako dočasné hormonální pomatení smyslů i mysli. Ale přece jen jsem vždycky měla větší slabost pro aktivní středostavovské třicátníky než pro telecí středoškoláky, připadala jsem si nejspíš o něco starší a moudřejší (uhááá). Dnes už vím, proč je MP tak špatný a hrozný seriálový výpotek. 1. Má nesympatické hlavní hrdiny, které čas od času znenadání -jako blesk z čistého nebe- popadne záchvat špatnosti, načež časem -a opět znenadání- přichází záchvat dobrosti. Což má nejspíš evokovat vývoj jejich osobností. 2. Má toliko nevydařené, stokrát okopírované a předvídatelné zápletky, které společně s klišoidními dialogy tvoří nejstupidnější, zároveň však nejvtipnější, momenty. 3. Mezi hlavními -střídajícími se- hrdiny nefunguje téměř žádná chemie, o lásce se víc krdá a kydá, než aby se prožívala a ukazovala (fakt, MP je umírněný na to, jak tam každý s každým leze do postele). Vztah obvykle začíná kamarádšoftem, pokračuje přes postel až k nenávisti a pomluvám. Někdy se to cyklicky opakuje. A to je to nejnudnější část. 30% a z nostalgie zaokrouhluju hvězdičkově nahoru. (11.01.2003)