Arrow

Po 1. sérii. Ale jo. Není to zlý. Postupem epizod se seriál stává opravdu zajímavým a i obrázky z ostrova jsou častější. Upřímně mě i baví daleko více než dění ve Starling City. Jednotlivé díly mají náboj. Trochu mu vadí, že Oliverovy soupeři nejsou nic moc, ale zatopit umí. Co mi ale nevadí, ale vyloženě mě vytáčí jsou trapné zaláskované dialogy mezi Oliverem, Tommym a vždy hodnou advokátkou. Popřípadě, kdyby náhodou na tyhle tři nedošlo je tu ještě Oliverova mladší sestra, která se mi sice fakt líbí, ale zasloužila by fakt 5a20 a světe div se, ne ode mě. Prostě tyhle teen dialogy sráží jinak kvalitní, akční a občas i napínavou podívanou dolů. Za mě po první sérii 75 procent. (08.10.2014)

Tak já nevím. To co jsem viděla mě bavilo, ale neprokousala jsem se první sérií. Skončila jsem u ... asi desátého dílu a od té doby jsem neměla chuť si pustit další a už je to pár měsíců. Takže tak. Třeba tomu dám jednou druhou šanci :) 3* ///EDIT.. o dva roky později: Dokoukáno a čekání na nové díly. Přes svou stupiditu a špatné herecké výkony je na tom něco chytlavého :) (09.10.2013)

Přítel říká, že je to seriál pro zkuřky, já zase tvrdím, že se jedná o supehrdinskou záležitost natočenou tak, aby se líbila vlhkým třináctkám. Nezlobte se na mě, koncept sám o sobě není úplně blbej - a vzhledem k tomu, že nejsem tak úplně fanda nadpřirozených schopností v kombinaci se syndromem superhrdiny, tak mi tahle ne-fantasy alternativa připadá vcelku přijatelná. Co mi už tak přijatelné nepřipadá, jsou vyloženě debilní dialogy. Zkuste se zamyslet nad největšimi scénáristickými klišé - všechna zde najdete. "Musíš mě k sobě pustit, musíš k sobě NĚKOHO pustit." "Bojuji za spravedlnost." (Vyjmenovávám ta, která mi utkvěla v paměti, ne však zdaleka ta nejhorší). Nejvíce k nim dochází při bolavých rozhovorech se sestrou nebo bývalou láskou. A bolavé jsou nejen pro aktéry, ale i pro mě jakožto diváka. Nemluvě o super drsných pohledech, které by si zkrátka mohli odpustit. Trochu mi to svou cílovou skupinou připadá jako Smallville (kde jsou také spíš jen samé hezké tvářičky a hloupý scénář), ale tam nebyl až tak epizodní děj a našli se tam zajímaví záporáci. Ale znáte to, na zhuleneckou náladu to poslouží dobře, je to asi tak jako spousta moderních knih - hloupé, ale čtivé. Tedy koukatelné. Sem tam to zachraňuje Queenův pomocník nebo ucházející zápletka. Nicméně jestli se budou tvůrci plácat dokola v tom samém, půjdu s hodnocením níž. (11.11.2016)

Po 19 dílech: Výtečná oddychovka, která jde navíc příběhově překvapivě čím dál více nahoru. U Stephena Amella sice chvilku trvá, než mu jeho Oliver Queen správně sedne a přemýšlení se u tohoto seriálu také zrovna nevyplatí. Jinak ale tvůrci zatím nabízí slušnou jízdu z hodně solidní akcí a čím dál lepšími postavami, u kterého se výborně odreagujete. Jen by to už konečně chtělo nějakého pořádného záporáka, aby se náš moderní Robin Hood pořádně zapotil. (07.04.2013)

V pozadí se odehrává zajímavá zápletka, jejíž rozuzlení by možná mohlo být interesantní, akční scény jsou slušně provedeny a některé postavy působí sympaticky a jejich osudy bych i třeba rád sledoval. Ovšem to by nesměl být seriál přeplněný vzletnými slovy pronášenými při každé příležitosti i frustrujícím pitváním se v rodinných vztazích, jež dosahují úrovně bravíčkovských fotoseriálů. Navíc stylizace Olivera do jakéhosi mladičkého Batmana, co vnáší do srdcí zlosynů strach démonickým šepotem, působí značně otravně. Končím po 4. epizodě, neb se mi nechce zbytečně plýtvat drahocenným časem na něco, co za to ani omylem nestojí. (30.12.2012)